Jízda naplněná utrpením
Edward St Aubyn je anglický autor, jemuž u nás v roce 2015 vyšla jeho poslední kniha Marně hledám slov, která čtenářský rozruch nevyvolala. Nicméně již předtím vydal několik knih, které se zabývali rodinou Melroseových a které si onen rozruch zaslouží. Nyní se možnosti přečíst si tuto monumentální pentalogii dostává i českému čtenáři. V prvním svazku jsou obsaženy tři knihy – Na tom nesejde, Špatná zpráva a Trocha naděje. Kniha vychází u nakladatelství Argo v edici Anglo-amerických autorů. Přeložil a doslovem knihu opatřil Ladislav Nagy.
Již při čtení anotace vám bude jasné, že toto je kniha, která vás zasáhne a nepustí. Potvrdí to už úvodní stránky, v kterých se dočteme, jak David Melrose hadicí s vodou systematicky topí mravence a má z toho nemalé potěšení. Jen jim ve správnou chvíli dát naději na záchranu a vzápětí jim ji zase vzít.
V první knize je Patrickovi pět let a je hračkou svého psychopatického otce a alkoholické matky. Prostředí poklidného venkova narušují psychologické hry s touhou po moci a naprostém ovládnutí dané osoby. Nedochází však k přímé konfrontaci a jednotlivé události se dovídáme buď zprostředkovaně či za určitou pavučinou nevědomí. Jeden den v životě malého chlapce, který vám sevře žaludek. Vyprávění je vedeno z pohledů několika osob.
V druhé knize je Patrickovi dvaadvacet let a zmítá se na vlně heroinové závislosti. Sledujeme stoky newyorských uliček i vysokou aristokracii. Celá tato část je orientovaná na Patrickovo braní drog a život na hraně snesitelnosti. Míchá se tu realita a co Patrickova zdrogovaná vize. Touha po sebezničení doprovázená již stínem Davida Melrose. Vypravěčem je pouze hlavně Patrick.
V poslední knize se dočkáme řady kratších kapitol z rozdílných úhlů pohledu. Anglickou smetánku plnou snobství a přetvářky jako by na skok navštěvuje již nový třicetiletý Patrick. Ústředním motivem je tu opět moc a společenské postavení.
Ač nemám celý pětidílný cyklus přečtený, už teď musím konstatovat, že se autorovi podařilo vytvořit velice silné dílo. Nemalý podíl na tom má informace, že je dílo autobiograficky inspirované, ale rozhodně to není zásadní důvod. Knihy spojuje vybraný jazyk, který chvíli klouže na hranách cynismu, později humoru a to vše s přímým zacílením do nejniternějších slabin vašeho srdce. Neskutečně dokonalé propojení manipulace a zranitelnosti malého chlapce se všemi důsledky, které mu to do budoucího života přinese a jeho vyrovnání s tím.
Z nových knih mi onu zranitelnost a to, jak dětství dovede obrovským způsobem zničit dospělost, připomnělo knihu Malý život. Popis oněch traumat je společných prvkem obou knih, ale to, jak se s tím hlavní hrdinové poperou, je trochu jiné. Seznámení se s jednotlivými hrůzami je jako když odlupujete jednotlivé vrsty ovoce, až se dostanete na dřeň. Z náznaků ale tušíte, co se bude skrývat uvnitř.
Jednotlivé přechody mezi tou nejnižší sortou společnosti a aristokracií jsou asi takové, jako kdybyste přešli z Trainspottingu do Světa Guermantových. A dost jsem tam cítila i stejné pocity z těchto knih. Je vidět, že autor se v daných vrstvách pohyboval, protože jsem ani na vteřinu nezaváhala mu uvěřit, když si zaškrcoval ruku a připravoval heroin, ani když si objednával k obědu vybrané speciality za několik set dolarů. Celá druhá kniha zaměřená na drogový rauš byla silně autentická. Až tak moc, že ji nedoporučuji číst bývalým uživatelům.
Z knihy jsem nadšená. Užitý jazyk byl velice na úrovni, a přesto srozumitelný. Chování predátora a vykreslení pocitů jeho oběti bylo dokonalé. Tempo není nijak zrychlené, ale i tak se kniha díky zajímavému tématu čte jedním dechem. Jednotlivé dialogy, popisy prostředí a charakteristika postav jsou dokonalé. Drobná zastavení u aristokracie, jejich snobství a přezíravosti bylo vstupenkou do jiného světa. Celé vyprávění mě naprosto ohromilo a chci víc. Chci hned vědět, jakým směrem se bude Patrickův život nadále ubírat.
Jediným negativem shledávám velké množství francouzských vět, které byly v textu nechány v originálním jazyce a u kterých mi leckdy unikal jejich význam. Minulý rok vyšla britská pětidílná minisérie, která se také těší nemalé popularitě a na kterou jsem upřímně zvědavá. Rozhodně doporučuji všem, výborné čtení. Tohle se Argu opravdu povedlo. Další kniha z edice AAA, která je perlou literatury.
A pokud někdo víte, co jsou ludy(i), které Patrick v druhé knize bral, dejte mi, prosím, vědět. Nevím, zda je to slangové označení drogy, nebo nějaká konkrétní látka.
Již při čtení anotace vám bude jasné, že toto je kniha, která vás zasáhne a nepustí. Potvrdí to už úvodní stránky, v kterých se dočteme, jak David Melrose hadicí s vodou systematicky topí mravence a má z toho nemalé potěšení. Jen jim ve správnou chvíli dát naději na záchranu a vzápětí jim ji zase vzít.
V první knize je Patrickovi pět let a je hračkou svého psychopatického otce a alkoholické matky. Prostředí poklidného venkova narušují psychologické hry s touhou po moci a naprostém ovládnutí dané osoby. Nedochází však k přímé konfrontaci a jednotlivé události se dovídáme buď zprostředkovaně či za určitou pavučinou nevědomí. Jeden den v životě malého chlapce, který vám sevře žaludek. Vyprávění je vedeno z pohledů několika osob.
V druhé knize je Patrickovi dvaadvacet let a zmítá se na vlně heroinové závislosti. Sledujeme stoky newyorských uliček i vysokou aristokracii. Celá tato část je orientovaná na Patrickovo braní drog a život na hraně snesitelnosti. Míchá se tu realita a co Patrickova zdrogovaná vize. Touha po sebezničení doprovázená již stínem Davida Melrose. Vypravěčem je pouze hlavně Patrick.
K heroinu choval stejné pocity, s jakými ostatní nahlíželi na lásku, a na lásku nahlížel stejně jako ostatní na heroin: že to je nebezpečná a nepochopitelná ztráta času. Co může říct Debbie? „Ačkoli víš, že nenávist k otci a láska k drogám jsou dva nejdůležitější vztahy v mým životě, chci, abys věděla, že jsi hned třetí.“ Která žena by nebyla hrdá na to, že je v takovém klání na „medailové pozici“? (str. 169)
V poslední knize se dočkáme řady kratších kapitol z rozdílných úhlů pohledu. Anglickou smetánku plnou snobství a přetvářky jako by na skok navštěvuje již nový třicetiletý Patrick. Ústředním motivem je tu opět moc a společenské postavení.
„Ty jsi čekal, že Debbie dá do pořádku tvé zlomené srdce?“ „Samozřejmě, jenže jsme byli jako dva lidi, co se střídají a navzájem si ovazují rány - obávám se, že ona to obvazování brala podstatně víc hákem , ale už nikoho neobviňuju. Většinou, a právem, dávám vinu jen sám sobě...“ Po těch slovech se Patrick najednou odmlčel. „Je prostě smutné strávit tolik času tím, že někoho poznáváš, vysvětluješ mu svůj život, a pak najednou zjistíš, že to nabyté poznání nemáš jak využít.“ „A ty jsi raději smutný než zahořklý?“ zeptal se ho Johnny. „Nepatrně,“ odvětil Patrick. „Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si vypěstoval zahořklost. Když jsme spolu chodili, říkával jsem si, že vidím věci jasně: já jsem v pytli, ale já aspoň vidím, jak moc jsem v pytli. (str. 352/353)
Ač nemám celý pětidílný cyklus přečtený, už teď musím konstatovat, že se autorovi podařilo vytvořit velice silné dílo. Nemalý podíl na tom má informace, že je dílo autobiograficky inspirované, ale rozhodně to není zásadní důvod. Knihy spojuje vybraný jazyk, který chvíli klouže na hranách cynismu, později humoru a to vše s přímým zacílením do nejniternějších slabin vašeho srdce. Neskutečně dokonalé propojení manipulace a zranitelnosti malého chlapce se všemi důsledky, které mu to do budoucího života přinese a jeho vyrovnání s tím.
Z nových knih mi onu zranitelnost a to, jak dětství dovede obrovským způsobem zničit dospělost, připomnělo knihu Malý život. Popis oněch traumat je společných prvkem obou knih, ale to, jak se s tím hlavní hrdinové poperou, je trochu jiné. Seznámení se s jednotlivými hrůzami je jako když odlupujete jednotlivé vrsty ovoce, až se dostanete na dřeň. Z náznaků ale tušíte, co se bude skrývat uvnitř.
Jednotlivé přechody mezi tou nejnižší sortou společnosti a aristokracií jsou asi takové, jako kdybyste přešli z Trainspottingu do Světa Guermantových. A dost jsem tam cítila i stejné pocity z těchto knih. Je vidět, že autor se v daných vrstvách pohyboval, protože jsem ani na vteřinu nezaváhala mu uvěřit, když si zaškrcoval ruku a připravoval heroin, ani když si objednával k obědu vybrané speciality za několik set dolarů. Celá druhá kniha zaměřená na drogový rauš byla silně autentická. Až tak moc, že ji nedoporučuji číst bývalým uživatelům.
Z knihy jsem nadšená. Užitý jazyk byl velice na úrovni, a přesto srozumitelný. Chování predátora a vykreslení pocitů jeho oběti bylo dokonalé. Tempo není nijak zrychlené, ale i tak se kniha díky zajímavému tématu čte jedním dechem. Jednotlivé dialogy, popisy prostředí a charakteristika postav jsou dokonalé. Drobná zastavení u aristokracie, jejich snobství a přezíravosti bylo vstupenkou do jiného světa. Celé vyprávění mě naprosto ohromilo a chci víc. Chci hned vědět, jakým směrem se bude Patrickův život nadále ubírat.
Jediným negativem shledávám velké množství francouzských vět, které byly v textu nechány v originálním jazyce a u kterých mi leckdy unikal jejich význam. Minulý rok vyšla britská pětidílná minisérie, která se také těší nemalé popularitě a na kterou jsem upřímně zvědavá. Rozhodně doporučuji všem, výborné čtení. Tohle se Argu opravdu povedlo. Další kniha z edice AAA, která je perlou literatury.
A pokud někdo víte, co jsou ludy(i), které Patrick v druhé knize bral, dejte mi, prosím, vědět. Nevím, zda je to slangové označení drogy, nebo nějaká konkrétní látka.
Hodnocení autora recenze
Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Poslat odkaz e-mailem
