Ne kněžskému svěcení žen?

Ilustrační foto
Autor: Publicdomainpictures.net

Můžeme z Ježíšova jednání nebo vůle odvodit, že ke kněžskému svěcení mohou být připuštěni pouze muži? Marie-Theres Wackerová je v této věci skeptická. Naopak, emeritní profesorka Starého Zákona a teologie ženy vidí v Bibli dokonce několik dobrých argumentů pro svěcení žen. Ježíš si jako apoštoly vybral muže, ale vyvozovat z toho NE pro kněžské svěcení žen podle ní kulhá. Feministická teoložka v interview mimoto hovoří o diakonkách v prvotní církvi a o tom, jak by vypadala Bible, kdyby ji napsaly ženy.

Paní Wackerová, požadavek kněžského svěcení žen je často odmítán argumentem, že mezi Ježíšovými apoštoly nebyla žádná žena. Nakolik je tento argument neprůstřelný?

Pojem „apoštol“ je úzce spojený s Dvanácti. A to je přinejmenším v Lukášově evangeliu záměrem. Symbolika čísla 12 se vztahuje na dvanáct izraelských kmenů, které vzešly ze synů Jakubových. Ježíš se tak řídil vzorem patriarchálního společenského zřízení, které vycházelo z toho, že vůdci kmenů a rodů mohou být jen muži. Otázkou je, zda v této patriarchální tradici dnes ještě musíme pokračovat. Já si myslím, že už pro to není důvod. 

Co o svěcení žen říká Bible? 

Zůstaneme-li u tématu apoštolů, máme několik důležitých indicií v Novém Zákoně. Když byl Jidáš vyloučen, bylo třeba najít jeho nástupce do kruhu Dvanácti. Marie Magdalena splňovala obě kritéria, která pro to byla stanovena: měl to být někdo, kdo Ježíše následoval od počátku jeho působení, a měl to být svědek jeho Zmrtvýchvstání. Byla by tedy ideální kandidátkou. Krom toho mimo evangelia pojem apoštol není zúžen na Dvanáct, nýbrž zahrnuje širší okruh osob, mezi něž patří i ženy. Nejvýraznějším příkladem je apoštolská dvojice Andronikus a Junia (Řím 16, 7). Ovšem argumentovat ve vztahu ke kněžskému svěcení Ježíšovým jednáním nebo vůlí kulhá potud, že Ježíš žádné kněze nevysvětil. V prvních obcích ještě žádní kněží nebyli. Upřímně řečeno mám dojem, že u mnohých argumentů proti kněžskému svěcení žen vlastně o Ježíše a Bibli vůbec nejde.

Jak to? 

Ty otázky přicházejí na přetřes teprve tehdy, když se o svěcení žen začne mluvit. V listopadu 1976 byly v kanadské anglikánské církvi poprvé vysvěceny ženy; měsíc předtím vyšel dokument Pavla VI. „Inter insigniores“ proti svěcení žen. V roce 1994 pak vysvětila první ženy církev v Anglii; ve stejném roce vyšlo „Ordinatio sacerdotalis“, jímž chtěl Jan Pavel II. účast žen na kněžství definitivně zamítnout. To znamená, že církev si svoje argumenty konstruuje. Objeví se ’problém’ – a následně se hledají argumenty. Na základě Bible můžeme každopádně sestavit celou řadu argumentů pro kněžské svěcení žen – stačí se opřít o širší pojem apoštolů nebo o Marii Magdalenu.

Jak se Ježíš choval k ženám? 

Evangelia říkají, že Ježíšovo okolí se chovalo nekonvenčně. Uvnitř této skupiny byl patrně možný méně patriarchální styl chování. Byly tam i ženy, které pro Ježíše opustily své rodiny, třeba Johanna, manželka Chuzy. (Lk 8, 3). Máme zprávy o Ježíšových hovorech se ženami, v nichž se dívá na svět jejich očima. Ale nemůžeme ho popsat ani jako člověka, který je vůči ženám zcela nepředpojatý. Jak říkám, Ježíš byl i dítětem své doby. A k otázce svěcení žen Ježíšovo chování přispívá myslím jen málo. 

Do jaké míry je diakonát žen v prvotní církvi srovnatelný s tím, jak se o něm diskutuje dnes?

O diakonátu v novozákonní době je bohužel jen několik sporých svědectví. V Pavlově listu Římanům je jmenovaná diakonka Foibé (Řím 16, 1–2), ale jaké měla úkoly, zůstává nejasné. Ve třetí kapitole 1. listu Timoteovi (1 Tim 3, 8–13) jsou formulovány požadavky na diakony – že mají být vážení a nemají vést pomlouvačné řeči. A tyto požadavky jsou tu kladeny výslovně i na ženy. Tím mohou být míněny manželky diakonů, ale možné je i to, že jsou to ženy diakonky. Ze syrské církve 3. století se krom toho dochovalo napínavé přiřazení úřadů v obcích. Diakon a diakonka jsou tu přímo podřízeni episkopovi, předchůdci biskupa. Episkopos, tak se tu píše, zastupuje Boha Otce, diakon Krista a diakonka Ducha svatého. Diakon, diakonka a biskup tedy zrcadlí Trojici, zatímco presbyterové, starší obce, jsou srovnáváni s apoštoly. Stojí po boku církve, ne po boku Boha. To znamená, že přiřazení úkolů si lze představit i úplně jinak. I analogie k Duchu svatému – který je ostatně v syrštině i v hebrejštině ženského rodu – by dnes byla silným argumentem pro svěcení diakonek. 

Jaké měly diakonky praktické úkoly?

S jistotou víme, že v prvotní církvi byly činné tam, kde byl mužům přístup odepřen. Např. hlásaly evangelium v soukromí pro ženy a mazaly tělo ženy olejem při křtu. Tyto úkoly později odpadly. Od středověku však existuje jiné svěcení pro ženy, svěcení abatyše. Toto svěcení v mnohém pronikavě připomíná biskupské svěcení; některé abatyše dokonce zastupovaly faráře a zpovídaly. To ukazuje, jak široké mohou být v církvi duchovní pravomoce pro ženy. I dnes řeholnice ve světě už dlouho přebírají úkoly, které vykonávají i stálí jáhnové: navštěvují nemocné, vyučují katechismus, dokonce kážou při bohoslužbách bez přítomnosti kněží. Řádové představené to připomněly i papeži, když u něj byly v r. 2016 na audienci, po níž vytvořil komisi pro ženský diakonát. 

Mnoho katolíků se ještě drží velmi tradiční představy ženy jako manželky a matky. Jsou nějaké teologické argumenty pro emancipovanou představu ženy? 

Je jeden velmi jednoduchý argument. Stvořitel dal ženám jejich talenty jistě proto, aby je mohly rozvíjet – a ne aby stagnovaly v úzce vymezených stereotypech. Můj muž i já jsme se narodili ještě před II. Vatikánským koncilem; často mluvíme o tom, jak on byl v dětství v církvi podporován – a jak moc jsem se já jako dívka musela k teologii proboxovat. Matkou a posléze babičkou jsem ostatně také. 

Ale můžeme uvažovat také o člověku jako o Božím obrazu, jak ho popisuje Bible. Vyjdeme-li z toho, že Bůh stvořil člověka – jedno jakého pohlaví – jako svého partnera, který ztvárňuje život na zemi, máme nový odrazový můstek. Pohlavnost by pak zůstala jedním z prvků lidství, ale ne tím základním a nosným. Do popředí mohou vstoupit jiné aspekty, např. společná starost o náš „pozemský domov – Zemi“, který Bůh svěřil naší odpovědnosti. 

Jak by vypadala Bible, kdyby ji napsaly ženy?

Kdyby ženy napsaly Bibli tenkrát, v době jejího vzniku, šlo by nejspíš o to, jak by vypadal svět za daných podmínek patriarchálního systému co do možné rovnosti pohlaví. Naznačuje to kniha Rut, která se pouští do základních ženských témat tehdejší doby. Aby se prosadily, musely ženy použít lsti nebo se pokusit vyložit tóru, tedy Mojžíšovy předpisy tak, aby byly spravedlivé pro ženy. V knize Rut jde o dvě bezdětné vdovy, jedna z nich je dokonce cizinka, takže vlastně žádné příznivé předpoklady. Ale hledají se cesty, jak by se jim mohlo dostat pomoci tak, aby to odpovídalo tóře. Kdyby ženy napsaly Bibli dnes, vznikly by pravděpodobně velmi odlišné verze podle toho, z které části světa by pocházely. Ale v každém případě by šlo také o větší rovnost pohlaví.

Je Bible k ženám nepřátelská?

Tak obecně bych to rozhodně neřekla. Ale jsou tu pasáže ženám nepřátelské. Pokud kniha Sirachovcova v narážce na vyprávění o ráji říká „skrze ženu přišla na svět smrt, a proto všichni musíme zemřít“, pak je to už trochu mimo. Ale najdeme tu také spoustu vyprávění, písní a přísloví, v nichž se odkrývá úžasná pestrost skutečnosti o ženě. Věděla jste např., že ve starém Izraeli se ženy se vší pravděpodobností podílely na kněžském obětním kultu, i když ne v jeruzalémském chrámě? Tato rozmanitost je pro mne osobně velmi důležitá a je důvodem, proč se tak ráda stále znovu nad Biblí zamýšlím. 

Marie-Theres Wackerová je emeritní profesorka Starého Zákona a teologie ženy na univerzitě v Münsteru.

Z římskokatolického portálu Katholisch.de přeložila Pavla Holíková.