Každé správné léto přinese vlnu veder. V tomto smyslu se to letošní léto vydařilo, vedra byla opravdu kvalitní - skoro jako loni. A dostali jsme ještě bonus. Aby nám nebylo líto, že letošní vedra nebyla tak dlouhá jako ta loňská, přišla ještě vlna zelené paniky.

Na zelenou paniku si našinec už zvykl.
Když světem cloumala panika z DDT, byl jsem ještě dítko školou povinné. Ono DDT jistě bylo vymítání čerta ďáblem, ale na začátku sedmdesátých let se zdálo, že by právě DDT mohlo vymýtit v Africe malárii. Bylo ovšem plošně zakázáno, a tak malárie kosí africké populace dodnes. O tom se ale raději moc nemluví.

Freonové šílenství jsem zažil už v dospělém věku. Všechny nás měla zahubit ozonová díra. Bylo třeba zbavit se všech freonů, od hnacího plynu v laku na vlasy, až po médium v chladících zařízeních. Po cca třiceti letech tu sice nejsou freony, ozonová díra ale trvá.
Komu vlna freonové paniky určitě prospěla, byla firma DuPont. Ta freony vyráběla ve velkém, ale ještě před tím, než vypukla panika kolem ozonové díry, za ně měla připravenou náhradu.
A vůbec mi to není divné a nic tím nenaznačuji.

Dvakrát to panikářům vyšlo, zkusili to tedy potřetí. Na přelomu tisíciletí nastala panika z globálního oteplení - a především z toho, že to oteplení způsobuje hospodářská aktivita člověka.

Je nejisté, jaký je dopad lidské činnosti na změnu klimatu. Nějaký dopad samozřejmě existovat musí, ale na to kvantifikovat ho, nám přeci jen schází ještě pár set let měření.

Co je naopak naprosto jisté, že klimatická panika je báječný kšeft pro všechny „cesťáky se slovem Božím“ a „obchodníky s deštěm“, kteří prodávají ty jedině klimaticky neutrální a zaručeně zelené technologie, které jsou bez dotování z veřejných rozpočtů jinak zcela nerentabilní - a tedy neprodejné.

Když se podíváme, jak to s tím bojem za klima je, tak opravdový zájem na něm má třetí svět. Důvod je prostý. Plynou mu z něj dotace v řádu miliard dolarů, aniž by to fakticky přinášelo nějaké závazky.

Rusko a Čína celou věc de facto ignorují. Vyjednaly si odklad realizace svých závazků až do „svatého Dyndy“.
Spojené státy se k celé věci vždy stavěly vlažně. Nakonec praštil do stolu Donald Trump. S konstatováním, že neví, proč by měly USA platit ročně sto miliard dolarů a ještě poškozovat vlastní ekonomiku, to celé shodil ze stolu.

Kdo nám tedy zbyl? Zbyla nám Evropská unie, která s horečnatým leskem v očích deklaruje, že chce být leaderem v boji za klima a v boji proti plastům a kdo ví v čem ještě. Leaderem ve vývoji opravdu použitelných technologií unie přestala být už před desítkami let…

A tak nás toto léto potkala ona vlna zelené paniky. Pro klimatickou hrůzu je třeba získat nový dorost – ti starší už jsou po dvaceti letech klimatické masáže přeci jen opotřebovaní, někteří dokonce skeptičtí.

Byla proto vymyšlena a vytvořena klimatická Greta, která je maskotem snahy nahradit ty staré, otrlé a nevěřící novou krví dospívající generace. Zatím se to jejím loutkovodičům celkem daří - tedy v Evropě. Tak uvidíme.

Po volbách do europarlamentu se mění i politické klima. Zavedení eurofilové oslabili na úkor euroskeptiků a zelených. Výsledkem je, že zavedení eurofilové jsou připraveni spojit se se zelenými extrémisty, jen aby unii i sebe zachránili před reformami.
Úspěšný program reforem by mohl vést ke vzniku efektivní, ekonomicky flexibilní Evropské unie. Ta ale může vzniknout jen za cenu ztráty pozic stávajících eurofilů – a za to jim unie nestojí.

Aby toho nebylo dost, stává se ze Zelených „žádaná nevěsta“ i ve Spolkové republice. CDU a SPD nebývale a soustavně ztrácejí preference. Na východě posiluje AfD a na západě Zelení.

Pro zavedené strany představuje AfD vtělení ďábla. Jejich vedení se proto připravují na účast Zelených v příští vládní koalici.
Budou to drahé námluvy a politici etablovaných stran raději už teď naskakují na zelená témata… A my se dozvídáme, co se zdaní, co se zakáže, co se zdraží…

K čemu to povede?

Pokud se opravdu realizuje všechno nebo aspoň podstatná část toho, co se člověk dočítá, pak:

Dojde k destabilizaci eurounijní energetiky. V prvním plánu zdraží energie a ve druhém prakticky všechno.
Zdraží klasické pohonné hmoty (benzín, nafta…). Prodraží to primárně dopravu čehokoli kamkoli a následně zdraží prakticky všechno - už podruhé.
Eurounijní automobilový průmysl se stane konkurence neschopným. Vzroste nezaměstnanost - nejdřív v automobilovém průmyslu a navázaných odvětvích, později ve službách… Podpora v nezaměstnanosti většinou na rodinný oběd v dobré restauraci nestačí.
To všechno budou provázet masivním výdaje z veřejných rozpočtů do dotací provozu primárně nerentabilních zelených technologií.

Evropská unie se může pokusit občanům svých států vnutit, co si mají kupovat, čím mají jezdit, dokonce i to, co mají jíst… Má to ovšem háček. Když občané zchudnou a zásadní výdaje pro ně budou představovat potraviny a bydlení, těžko si budou kupovat drahá ekologická auta a nebudou mít na předražené bio produkty.
Doma evropští výrobci nic moc neprodají a také nevyvezou. Zboží vyráběné podle norem EU bude drahé a v poměru cena/výkon naprosto neefektivní - bude ovšem jistě přívětivé k ledním medvědům.

Pak už to pojede v začarovaném kruhu. Bude klesat koupěschopnost, a tedy poptávka, bude se míň vyrábět, poroste nezaměstnanost… A znovu bude klesat koupěschopnost a poptávka, bude se míň vyrábět a poroste nezaměstnanost…
Posléze přijdou sociální nepokoje, proti kterým bylo hnutí žlutých vest nevinná dětská hra na četníky a na zloděje…

Tak teď se začínám bát já.

Ale možná je tu ještě naděje. Makroekonomická čísla ukazují na blížící se ekonomickou krizi. Ekonomická krize také vede k tomu, že stoupne nezaměstnanost, klesne koupěschopnost a bude se míň vyrábět…
Cyklická ekonomická krize má ale jednu zásadní výhodu. To, co je konkurence neschopné, zahyne a otevře se prostor pro nové - systém škytne a zase se rozjede. Je to přeci jen jiný mechanismus než proces řízené ekonomické sebevraždy, který nám chystá Evropská unie s Německem v čele.

Za krize zpravidla bývají jiné starosti, než cpát veřejné peníze do nezralých zelených technologií, které možná za 50 let opravdu spasí svět. Je tu sociální stát a ten je drahý i normálně, natož za krize.

Jet na dluh - byť by byl státní - má své meze a stejně tak má své meze i zvyšování daňové zátěže. Zkusit z těch, co už nemají kalhoty, svléknout ještě prádlo, to udělá jen systém, který naprosto ztratil zpětnou vazbu. Ne snad, že by ten náš k tomu měl daleko, ale snad…

Vkládat naděje do příchodu krize je lehce perverzní - ale není to moje perverze. Perverzní jsou vlny katastrofického třeštění a ještě perverznější jsou ti, kdo je vědomě rozdmýchávají.
Vrcholy módních vln jsou ovšem krátkodeché - kde bude módní téma uhlíkové neutrality, až krize pomine…