V české nejvyšší soutěži je Miroslav Markovič jako doma. V lize odehrál 119 utkání a vstřelil v nich celkem 41 branek. Zahrál si za Baník Ostrava, kopal za Viktorku Žižkov, Zbrojovku Brno i Libercem a naposledy nastupoval v hlavním městě za Bohemians 1905. Následně ale zamířil do ruského Chabarovsku, kam mu přilétlo laso z marockého Agadiru. A on neváhal a na nabídku kývl.
Jak se to stane, že jste se z ruské ligy octil v poměrně exotické marocké lize?
Byl jsem v Rusku a docela dlouho jsem vyčkával, abych mohl v Rusku zůstat. Pak ale přišla finančně hodně zajímavá nabídka z Maroka. Zjistil jsem si o Maroku a soutěži tam nějaké informace a nakonec se rozhodl nabídku přijmout. Smlouvu jsem s klubem Hassania Agadir podepsal na 2 roky.
V Česku o marocké lize asi nikdo moc neví. Jakou má soutěž úroveň, například v porovnání s českou ligou?
Fotbal v Maroku je hlavně o bojovnosti, ale lidi v Maroku fotbal milují. Fandí s obrovskou vášní. Stadiony tam jsou většinou hezké a 7-8 stadionů má kapacitu okolo 40 tisíc míst, ale většinou nejsou vyprodané. Naplní se jen na ty důležité zápasy.
Agadiru, kde jste působil, se minulá sezóna povedla. Skončili jste na třetím místě v africké obdobě Evropské ligy jste se také dostali daleko. Byl to pro klub úspěšný rok?
Byla to jedna z nejlepších sezón v historii klubu. Poprvé jsme se dostali do skupiny CAF poháru a dokonce z něj i postoupili do čtvrtfinále, kde jsme vypadli s jedním z největších klubů v Africe - egyptským FC Zamalek, který potom celou soutěž i vyhrál.
A z vašeho osobního hlediska se sezóna povedla?
Když jsem přicházel, tak jsme měl určitá očekávání. Trenér mě nechával hrát více na křídle, ačkoliv jsem přicházel spíš na pozici útočníka. Každopádně celá ta sezóna je pro mě obrovská zkušenost a jsem s ní i osobně spokojený.
Agadir je poměrně oblíbené turistické město. Jaký je život fobalisty v Agadiru a vůbec v Maroku? Poznávali vás třeba fanoušci na ulici?
Život v Maroku je hezký. Krásné klima, oceán a v Agadiru i hodně turistů. Po 2-3 měsících mě už začali na ulici zastavovat fanoušci. Vyfotit se, podat si ruku nebo si jen popovídat. Nečekal jsem to, protože v Agadiru žije přes 600 tisíc lidí, ale i tak nás lidi poznávali, to bylo přijemné.
V Agadiru už teď ale nejste, co se stalo?
Jsem teď volným hráčem. V klubu nastali finanční problémy. Teď jednám s pár kluby a doufám, že během několika dní už se budu připravovat s novým klubem.
A co česká liga, nevrátíte se?
Upřímně bych se jí nebránil, něco jsem tu zažil, umím jazyk a moc se mi tu líbí. Teď to ale spíš vypadá na návrat někam do Evropy a ve hře je zase i nějaká exotika.