Ždímá Pixar značku, nebo má ještě co říct?
Toy Story (1995) se pyšní aurou prvního zásadního počítačově vytvořeného animovaného filmu, který tak předznamenal současný standard. Zároveň vyprávěním o oživlých hračkách poprvé do světa vyslal zprávu o studiu jménem Pixar. Příběh hraček si přitom udržel úroveň, i když se rozrostl na trilogii, dokázal bavit děti i dospělé díky neobvyklé citlivosti, nápaditosti i hře s žánry. V roce 2010 třetí díl přinesl emocionálně devastující vyústění, které se zdálo jako ideální zakončení. Přesto teď kina hrají další pokračování, což vzbuzuje jasnou otázku – má to smysl?
A hned odpovíme, že ano, protože vzniklo dílo, které lidským rozměrem i technologickou dokonalostí stále hravě předčí valnou většinu konkurence. Nenechme se přitom zmást první scénou, podle níž se zdá, že čtvrtý díl vznikl jenom proto, aby odpověděl na otázku, co se stalo s pastýřkou, k níž hlavní hrdina Woody vždy choval náklonnost, ale která se minule úplně vytratila. Naštěstí pastýřka zocelená divočinou neprodělala samoúčelnou změnu, v příběhu symbolizuje smysluplně alternativu pro kovboje Woodyho, který zůstává ústřední postavičkou a který se ocitá ve slepém bodě nepotřebnosti.
Šanci si zaslouží dobrák i bídák
Zatímco třetí díl nabídl bezprostřední existenciální úzkost, když hračky čelily své likvidaci, tady nabízí subtilnější, ale vlastně o nic méně naléhavou obavu z odstrčení. Woody přestává být dominantní hračkou, jak byl zvyklý a sleduje, jak jeho nová majitelka Bonnie bere do rukou raději jiné. Když jednoho dne stvoří hračku z odpadků, což nový předmět nepobere a mermomocí chce zpátky do koše, stanoví si Woody jako své poslání, že na něj dá pozor, protože je pro Bonnie důležitý. Je to ale dostatečné poslání pro někoho s Woodyho ambicemi?
Čtvrtý film tak trochu recykluje téma neopětované lásky, nicméně ho i rozvíjí, a to neobyčejně lidským způsobem. Touha po lásce tady žene jak padoucha v podobě panenky Gabby ze starožitnictví, která ji nikdy nepoznala, tak i hlavního hrdiny Woodyho, který ji ztrácí. A že tak dokáže na konci film dojmout, u Pixaru vůbec nepřekvapí. Zásadní je, že při tom ale ukazuje, že se Woodyho odysea posledně neuzavřela – a tvůrci tak dokázali smysluplně na třetí díl navázat.
Čtvrtý Příběh hraček sice původně připravoval John Lesseter, který stál i za tím úplně prvním snímkem, ale nařčení z nevhodného chování ho vystrnadily z produkce. Režisérem je tak Josh Cooley, který navzdory svému debutu zajistil suverénní vyprávění obratně pracující s žánry, zápletku, která dává prostor vtipným novým postavám, ale úplně neopomíjí staré hrdiny. Zároveň filmař myslí i na starší diváky před plátnem. Ostatně je to i film o tom, jak se vyrovnat se svým stářím.
Foto: Falcon
- Info
- Trailer
- Plakát
Režie: Josh Cooley; Scénář: Andrew Stanton, Stephany Folsom
Hrají: Tom Hanks, Tim Allen, Annie Potts, Tony Hale, Keegan-Michael Key, Madeleine McGraw, Christina Hendricks, Jordan Peele, Keanu Reeves a další
Žánr: animovaný, dobrodružný, rodinný; Země původu: USA; Stopáž: 100 minut
Premiéra: 8. srpna 2019
