Nedržet krok

Igor Pšeničnikov

14. srpna 2019

Venezuelská krize, kterou vyprovokovaly USA v zájmu své kontroly nad energetickými zdroji této země, ukázala nové hluboké protiklady mezi USA a EU. Vztahy mezi nimi není už dávno možno nazývat spojeneckými a nyní byl mezi ně vražen další klín. USA vyhrožují Rusku a Číně kvůli jejich podpoře Venezuely. Je vidět, že Washington je prakticky izolovaný ve své snaze násilně svrhnout  venezuelskou zákonnou vládu.

V těchto dnech Bílý dům uvalil nové sankce  na Venezuelu, podle nich mají být veškerá aktiva venezuelské vlády nacházející se na území USA  zmrazena a americké společnosti s ní nesmějí obchodovat. Takže Bolívarská republika je na tom stejně jako KLDR, Sýrie, Kuba a Írán s dříve zavedenými sankcemi. Krom toho řekl poradce Bolton, že Amerika vystaví sankcím jakoukoliv zahraniční společnost, která má s Venezuelou něco společného. Na konferenci v Limě o demokracii ve Venezuele sáhnul k přímé hrozbě: „Posíláme signál třetím zemím, které chtějí obchodovat s Madurovým režimem: Konejte s krajní obezřetností. Nemusíte riskovat své ekonomické zájmy v USA za podporu korupčního a umírajícího režimu.“

Brusel byl pobouřen. Evropská komise rozšířila prohlášení: „Náš postoj je známý. Vystupujeme proti exteritoriálnímu využití jednostranných opatření.“ Znamená to, že EU je ochotna bránit své hospodářské zájmy ve Venezuele před sankcemi USA. V této zemi pracují stovky evropských společností, mezi nimi francouzská Air France, nizozemsko-britský Unilever, francouzský Total, španělská společnost Repsol a další. Podle El País přesahuje celkový objem evropských investic ve Venezuele 14 miliard EUR. Evropané nehodlají tyto peníze ztratit ve prospěch americké kontroly nad venezuelskou ropou.

Kromě nesouhlasu v ekonomice jsou i politické obstrukce, které EU dělá Americe ohledně venezuelské krize. Sice uznala pod nátlakem USA Guidóa  dočasným prezidentem, ale země EU pokračují  v kontraktech s oficiálním Caracasem v diplomacii. Evropa se otevřeně postavila intervencím USA.

Na konferenci v Limě, která se konala pod patronací Boltona, bylo přítomno v osobách ministrů zahraničí 59 zemí. USA hodlaly stvořit „globální“ protivenezuelskou koalici. Mělo být předvedeno, že celý svět stojí proti Madurovi a potom jej snadněji svrhnout. Avšak Washington utrpěl fiasko. Bolton v Limě vykládal, že „všechna jednání s Madurem skončila a přišel čas činů“. Měl na mysli to, že USA jsou proti jednání Madura s opozicí organizovanými Norskem. Přitom narazil na samostatné komuniké Mezinárodní kontaktní skupiny osmi zemí EU a Kostariky, Mexika a Uruguaye, jímž skupina potvrdila podporu jednání organizovaných Norskem.

Zcela jasné je toto: USA nemají spojence pro své plány na svržení prezidenta Madura a pro hospodářské vyčerpávání Venezuely. Naproti tomu existuje široká mezinárodní fronta oponentů, kteří umožňují Madurovi a Venezuelanům udržet se a překonat těžkosti nezákonné hospodářské blokády, neustálé štvanice a dezinformací.

V těchto dnech ujišťoval Guaidó na své stránce na Twitteru, že prezident Maduro hodlá v nejbližší době rozpustit opoziční národní shromáždění a vyhlásit předčasné volby. Měly tak být vyvolány okolnosti pro zásah Washingtonu. Úřady lež popřely. Vedení republiky nevidí smysl v rozpuštění parlamentu vedeného opozicí, protože ten je fakticky nefunkční.

Bolton otevřeně vyhrožuje Rusku a Číně za jejich podporu vlády Venezuely. Na konferenci v Limě vyslal „přímé poselství“ Moskvě a Pekingu a jejich podporu označil za neúnosnou. Vyhrožoval, že následující demokraticky zvolená vláda Venezuely je může považovat za nepřátele podporující zločinecký režim a že Rusko a Čína „si nemohou být jisti, že po pádu Madura … se jim vrátí jejich půjčky“.

USA nezbývá nic jiného než vyhrožovat, čímž předvádějí svoji slabost. Vláda v Caracasu pevně kontroluje postavení v zemi. Přes složitost a nebezpečnost situace se ukazuje určitá komičnost: jen Washington jako jediný drží krok a všechna další hlavní města krok nedrží a jdou opačným směrem.

Převzato z Ivěstija

***

Politolog: Vůdci postsovětských republik se zmítají mezi Ruskem a USA

Inna Novikova, Jurij Kondratěv

19. srpna 2019

Vůdci zdánlivě nezávislých postsovětských republik se zmítají mezi Ruskem a USA. Snaží se vyjednávat, ale z toho jen pohrávají. Proč Zelenskij zavolal ještě před spojením s americkou metropolí Putinovi? Kdo a proč potřeboval kerčskou provokaci? Američtí stratégové poslali Ukrajince na porážku, ale ti zůstali živí.

K těmto otázkám se vyjadřuje politolog Andrej Suzdalev.

My nezasahujeme do vnitřních věcí jiných zemí. Ale ponecháváme si přece jenom na postsovětském území nějaký vliv?

Je to zajímavé. Skutečně i dnes v tomto prostoru vládu fakticky potvrzuje Moskva. Dokonce i tam, kde jako kdybychom žádný vliv neměli. Třeba v Moldávii. Hlasovali, jak bylo potřeba, a Plachotňuk sbalil kufry a hajdy do Londýna… Není to první případ.

V roce 2010 v Biškeku člověk, který má teď údajně běloruský pas, hlava jedné z větví obchodu s narkotiky Bakijev, vyjednával ohledně dvou základen v Komtu a v Manasu s Ruskem i s USA. Američanům říkal: „Málo, Rusové dají víc.“ A dostal. U Rusů: „Američané přidali.“ Také dostal víc. Opakoval to několikrát, dokud si ruský prezident věc neověřil telefonicky. Bakijev potom utekl do Kazachstánu a nato se přesunul do Běloruska. Ovlivnilo to některé prezidenty.

V Kyrgyzstánu zvolili nového prezidenta. Ve skutečnosti nezvolili, ale rozhodli se určit z místní elity (v tu dobu ještě rozhádaní, prakticky bandité). Roza Otumbajeva, bez klanu, tichá, moudrá žena západního vzdělání. Moskva ji dobře znala. Zvolili si ji, zatelefonoval jí Putin a všechno bylo normální. Telefonátem Putina byla legitimizována.

Obecně se to týkalo všech. Ono je jedno, jaký mají k Rusku vztah. Zdálo by se, že Ukrajina je celá západní. I nyní se připravuje návštěva Zelenského u Trumpa, aby došlo k legitimizaci. Ale bez Putina? Nakonec Zelenskij zatelefonoval Putinovi a nemluvil tak, jak sliboval, že jeho první rozhovor začne slovy: „Děkuji, že jste nám vrátili Krym a Donbas.“ Pro něho byl důležitý už sám telefonát. Ať je vztah jakýkoliv, není možno žít v postsovětském prostoru bez vzájemného vztahu s Moskvou. Snad se něco  získá přes Lukašenka. Skutečně je Zelenskij ve složité situaci,  reálně téměř nevládne. Může sesazovat náčelníky, předvádět se, hrát divadlo, a to ještě ne vždy. Ale vládu a autoritu nemá. Je tam také Kolomojskyj se skvělým rozumem, přemýšlivý a není rád, že na něj pořádají Američané hon. Vliv Kolomojského nelze podceňovat ani přeceňovat, ale existuje. Polovina administrativy Zelenského jsou lidé Kolomojského a ten má kontakty.

Znamená to, že polovina lidí je Kolomojského a druhá polovina „95. kvartálu“?

Ano, v podstatě je tomu tak. Porošenko zde funguje jako takový stabilizátor. Za své vlády se choval chytře. Nikdy neurážel Putina. Urážel Rusko, nadával na ně, vysmíval se, ale nikdy se nedotýkal osoby Putina. Byli v kontaktu, telefonovali si. Zvrat nastal loni 25. listopadu, když Ukrajina připravila provokaci v Kerči. Porošenko okamžitě volal do Kremlu, 24 bojovníků, atd. Podle plánu měli být zabiti. Byl připraven druhý balík amerických sankcí proti ruskému státnímu dluhu, letům Aeroflotu a další, aby Rusku zkomplikovali život. Aby se začalo, museli mít záminku. Přišli s válečnými loděmi naloženými zbraněmi, munice v hlavních byla.

Říkalo se, že někteří námořníci odešli z loďstva, protože tam nechtěli jít. S velkými obtížemi dokázali nějaké šílence obstarat. Samozřejmě, že pokud by jen jeden ukrajinský námořník přišel o život, Ukrajina by se naježila  a vykřikovala, že je to její území, ačkoliv je ruské. Západ by Ukrajinu podpořil, roztruboval by to a zavedl nové sankce. Porošenko by mohl být znovu zvolen. Ovšem jejich zadržení bylo ponižující.

Rada zavedla stanné právo jen na jeden měsíc. Porošenko se snažil domluvit, aby zadržené propustili  a vrátili. Na Moskvu tlačili všemi možnými způsoby, div že ne i přes příbuzné. Potřebovali zadržené vydat do konce března, kdy začínaly volby na Ukrajině. Měl tak být podpořen Porošenko. Moskva nevydala, moc dobře všechno pochopila.

Převzato z Pravda.ru

***

Boj o Arktidu zesiluje: K jakým geopolitickým důsledkům mohou vést plány Trumpa koupit Grónsko

Viktor Mironov

21.srpna 2019

Trump zrušil cestu do Dánska. Důvodem je odmítnutí dánské premiérky Frederiksenové projednávat prodej Grónska Spojeným státům. Takovou myšlenku nazvala absurdní. Nápadu se podivila i královská rodina a místní politici postup premiérky podpořili. Celá záležitost souvisí se zesílením boje o Arktidu. Americký prezident měl navštívit Kodaň 2. a 3. září. Uvedl, že nezájem o projednávání nákupu ostrova je důvodem odložení návštěvy.

Před několika dny oznámil The Wall Street Journal, že se prý Trump zajímá o koupi tohoto největšího ostrova světa a odvolal se na zdroje z prezidentova okruhu. V komentáři uvedl, že jde o strategický zájem Washingtonu.

Frederiksenová kategoricky odmítla možnost takové dohody a podtrhla, že i přes oznámení amerického prezidenta jeho návštěvu očekávají.

Předseda grónské vlády Kielsen považuje diskusi za absurdní a dal na srozuměnou, že Grónsko prodané nebude a veškerá jednání se ruší. Ovšem na druhou stranu je mnoho jiných otázek, které by chtěli s Trumpem projednat. Třeba posílení spolupráce v Arktidě.

Trump odpověděl Frederiksenové na Twitteru: „Svojí přímostí premiérka ušetřila zdroje i síly jak USA, tak i Dánsku. Děkuji jí za to a netrpělivě očekávám možnost dohodnout se na setkání jindy.“

Na brífingu v Bruselu  zástupkyně Evropské komise Natasha Berte Frederiksenovou podpořila: „V problému Grónska Evropská komise plně přijímá a podporuje postoje, které vyjádřila dánská premiérka a vláda Grónska.“

Reakce Dánska

Dánsko je ústavní monarchie, takže Trump byl pozván jménem královny Margarety II. Odložení návštěvy královskou rodinu udivilo. Uvedla to představitelka vládnoucí rodiny Line Ballebu. Na chuť USA koupit si Grónsko reagovali dánští vládní představitelé i politici s nevolí. Jediní dva členové královské rodiny, a to žena bratrance královny prince Valdemara a její syn k Trumpově myšlence řekli: „Návrh k odkoupení je kompliment kouzelnému Grónsku, neboť takové návrhy vyvolávají jen žádaná území“, uvedla princezna. její syn princ Mario prozradil své přání uvidět „jím milovaný lid“ šťastný. Přímo řekl: „Rozhodnutí, které považuji za nejlepší, by se mělo podpořit. Osud si mohou rozhodnout jen Gróňané sami.“

Vedoucí vědecký pracovník Severoevropského Centra Ruské akademie věd Valerij Žuravel uvedl: „Postoj lidí z Grónska v otázce jejich budoucnosti ještě není prostudován. Zatím lze jen konstatovat, že ostrov je autonomií a má určitou nezávislost v rozhodování domácích otázek. Avšak přes existenci Grónského ministerstva zahraničí určuje zahraniční politiku Dánsko. Pro něj je oddělení Grónska nevýhodné, přičemž ekonomika ostrova silně závisí na dotacích z Kodaně.“

Žuravel dále upozorňuje: „Dánsko je členem Arktické rady. Je subarktickým státem jedině proto, že mu náleží Grónsko. Pokud by došlo k dohodě o prodeji ostrova, již v Arktické radě nebude. Země přijde o členství v tomto prestižním mezinárodním klubu a o možnost hájit svůj názor na mnoho důležitých otázek.“

Podle CIA žilo v červenci 2018 v Grónsku 57 691 osob, z toho 7,8 % Dánů a 89,7 % Eskymáků. Odborníci tvrdí, že dvě hlavní politické strany ostrova – Simut a Inuit Atakatigit si přejí rozšiřování autonomie až do úplné nezávislosti, ale nikoliv připojení k USA.

Cena nákupu

Vladimir Bruter z Mezinárodního institutu pro humanitární a politická studia uvedl: „Trump mluvil o vzájemně výhodné dohodě, ale z jeho pohledu, a ta byla nazvána absurdní. On je uražen, když s ním někdo nesouhlasí, pro něho jsou takoví lidé ihned nepřáteli v jednání. Je to následek jeho činnosti v byznysu. Nezdobí ho to. Pokud tak bude postupovat i nadále, mohou se ještě více komplikovat již tak napjaté vztahy  USA s evropskými elitami.“

Žuravel říká, že pro Trumpa je myšlenka na zakoupení ostrova důležitá. Svůj zájem nazval strategickým, to znamená, že uvažuje v dlouhodobých perspektivách své země.

Hospodářský význam Grónska bývá obvykle myšlen ve smyslu zásoby ropy a jiných užitečných nerostů, které se kvůli těžkým klimatickým podmínkám netěží. Oteplování ulehčuje ovládnutí regionu  po stránce hospodářské i geopolitické.

Pokud by začaly grónské ledovce tát, nejprve to pocítí Evropa. Golfský proud bude chladnější, zvedne se světový oceán a bude zatopena část Evropy. A to je podle Žuravela jedna z příčin, proč postoj Dánska ohledně Grónska jednoznačně podpořila EU.

Boj o Arktidu zesiluje. Je možno počítat s nejneobvyklejšími kombinacemi.

Převzato z RT.com