Michael Žantovský pokládá panelistům otázku, do jaké míry byla válka nevyhnutelná. Domnívá se, že ve chvíli podepsání paktu už válce nešlo zabránit. Měly třetí strany možnost účinně zasáhnout, aby k válce nedošlo? Byla tu Mnichovská smlouva, anšlus Rakouska, remilitarizace Porýní. Byl tu podíl Československa na vztazích s Polskem, v meziválečném období poznamenané nedůvěrou, nedorozuměním a racionálními zájmy. Polsko se cítilo ohrožené Sovětským svazem a Německem. Naopak Československo se cítilo v bezpečí.
Andrzej Nowak souhlasí s tím, že nedostatek důvěry a dokonce propuklé nepřátelství mezi politickými elitami Polska a Československa přispěl ke zhoršení situace. Ale čeští generálové věděli, že ve spolupráci s Polskem jsou schopni se ubránit před Třetí říší. Jenže politici měli jiný názor. A právě prezident Edvard Beneš mnohokrát zdůrazňoval, že ve srovnání s Polskem je geopolitická situace Československa mnohem lepší, a proto není dobré se s Polskem za žádných okolností spojovat, protože nemá smysl spojovat se s někým, kdo předem prohrál. Bylo to špatně, stejně jako když polští politici předstírali, že jsou natolik silní, že nemusí spolupracovat s Československem.
Domnívá se, že spolupráce mezi Polskem a Československem by mohla oslabit schopnost Německa k útoku na území střední a východní Evropy pouze pod jednou podmínkou: Československo by muselo uznat, že existuje druhý totalitní stát, Sovětský svaz, se kterým spolupráce nepřinese nic dobrého.
Sovětský svaz nepomohl Československu v roce 1938. Sice to bylo v jeho možnostech, ale Stalin si vybral lepší plán. Kdyby pomáhal Československu, znamenalo by to, že na sebe přebírá tíhu války proti Německu. Počkal si na lepší scénář, který nastal v příštím roce.
Byla to falešná vize Československa, že jediným nepřítelem je německá Třetí říše.
Michaela Žantovského dále zajímají otázky na vztahy mezi Polskem a Maďarskem, zda mohly sehrát nějakou roli, protože byly jinak orientované než československé vztahy s touže zemí. A pak se dozvěděl, že ve smlouvě mezi Československem a Sovětským svazem byla případná sovětská pomoc vázána na to, že Francie splní svoje závazky vůči Československu v případě napadení, což se samozřejmě v okamžiku Mnichovské smlouvy nestalo.
Andrzej Nowak ještě doplňuje, že Sovětský svaz ani nevyhlásil pohotovost ve chvíli, když byla v Československu krize. Opakuje, že Stalinův plán nespočíval v tom, aby pomáhal ohroženým slabším zemím, ale aby rozšířil sovětské impérium.
Tatjana Tönsmeyerová zmínila nestabilitu situace a celého systému bezpečnostních politik. V meziválečném období tu jsou samé národní státy založené na logice síla a slabost. Říkají si, že se slabými se nebudeme spojovat, budeme zasahovat pouze ve chvíli, když tito a tamti budou napadeni. Dnes žijeme v době, kdy se diskutuje o multilateralismu, kdy se bavíme o tom, jak silné a stabilní jsou naše systémy pojistek, co funguje na úrovni Evropské unie a mimo ní. S touto logikou bychom se mohli vracet do minulosti a hledat paralely vůči minulosti.
Nakonec se Michael Žantovský ptá Andreye Zubova, jaký je dnešní oficiální ruský pohled na pakt Molotov-Ribbentrop a co se z toho vyvozuje pro současnou ruskou zahraniční politiku.
Zde nutno podotknout, že překlad Zubovova vyjádření byl velice technicky nekvalitní a nebyl téměř slyšet, rovněž překladatelka měla potíže vystihnout, co vlastně Zubov odpovídá a byla v polovině vyměněna jinou tlumočnicí. Jisté je jen to, že Zubov zmínil územní ztráty v první světové válce, Německo bylo zesláblé a to pomohlo vzestupu Hitlera k moci. Německý národ pomohl zahájit druhou světovou válku.
Po druhé světové válce bylo Německo velice rychle zapojeno do veškerých politických struktur NATO a jiných spojeneckých organizací, což napomohlo k vytvoření nového Německa, jiné země, která se stala základem evropské demokracie. Jde o výsledek správného přístupu a odpovědí pro ty, kteří nejsou schopni přijímat správná rozhodnutí. Ale stálo to 60 milionů obětí.
Evropa měla kdysi problém se Stalinem, dnes má problém s Putinem. Putin zatím nemá podporu ze strany evropských států, nicméně probíhají schůzky mezi Macronem a Putinem. Trump souhlasí, aby se Rusko vrátilo do G7.
Když se Zubov vrátil ještě na okamžik k první světové válce, uvedl, že Versaillská smlouva byla úvodem k paktu Molotov-Ribbentrop. To samozřejmě neospravedlňuje Stalina. Za další příčinu považuje vítězství bolševiků. Kdyby vyhrála druhá strana, tak by nebylo nacismu, nepodepsal by se pakt Molotov-Ribbentrop. Ale bohužel vyhráli komunisté. Za Litvinova Stalin jednou rukou uzavíral smlouvy s Československem, Polskem, Francií a tou druhou otevíral cestu k revolučnímu převratu. Ještě zde byly historické neshody ohledně Kominterny.
Důvody k podepsání Mnichovské smlouvy lze podle Zubova též hledat v první světové válce a v situaci, která se odehrála o pár dní dříve v Polsku. Velká Británie ani Francie nechtěly novou válku. Hitler měl obrovskou podporu německého lidu, výsledky dohody ve Versailles lid nebral do úvahy.
Jako vědec ale musí uznat i vinu svého lidu. Ruský lid nebyl schopen vystoupit proti bolševikům a spíše s nimi souhlasil. A potom ruský lid jako celek věřil Stalinovi, komunistům a nehleděl na obrovské ztráty na životech. Mnozí lidé se zapisovali dobrovolně na seznamy a chtěli bojovat od tajgy až po Velkou Británii.
Vinu vidí ale i v Evropě, tedy i v Polsku a Československu. Jak říkal generál Vojcechovský, Československo mělo bojovat a nesouhlasit s Mnichovskou smlouvou.
Nedopusťme další podobné tragédie.
