Kdo ale byli její čeští předchůdci a jaký příběh mají oni? Redakce iDNES.cz vybrala nejzajímavější.
František Venclovský
Do šestadvaceti vůbec neplaval, dělal box. Toužil po olympiádě v Římě, jenže tři roky před ní (1957) přišel úraz, který mu změnil život. Při skoku přes gymnastického koně si zlomil dva obratle a ochrnutého na horní část těla ho do nemocnice odvezla sanitka. Téměř rok ležel jen na lůžku, hrozili mu invalidním vozíkem. On se však vzepřel, začal posilovat a z nejhoršího se dostal.
Konečně znovu chodil, ale při jedné procházce ho trefil výfuk, který odlétl od projíždějícího motocyklu. Na hlavě měl osmnáct stehů a další měsíc strávil ve špitále. Tam mu lékaři poradili, aby se věnoval rehabilitačnímu plavání.
Postupně zvyšoval dávky, až si troufl na La Manche. Jenže jeho první pokus zhatilo počasí. Tři týdny čekal na lepší podmínky, když ale nepřišly, vrhl se do rozbouřeného moře a po 12 hodinách ho museli zničeného násilím dostat z vody, protože se nechtěl vzdát. Už tehdy ho ale doprovázel kameraman Pavel Křížek, který o něm natočil dokument Poražený vítěz.
Po jeho odvysílání začaly Venclovskému chodit povzbuzující dopisy, celkem jich bylo 2 256 (všechny si evidoval) a příběh nadchnul i prezidenta Husáka. Když o rok později nechtěli Venclovského k druhému pokusu pustit vojáci, jel právě za Husákem, jenž mu dal zelenou. A tentokrát nad kanálem zvítězil.
Místo 34 kilometrů, což je délka vzdušné čáry, naplaval kvůli mořským proudům 56,5 kilometru. Během 15 hodin a 26 minut vydal dvacet tisíc kalorií, což se rovná čtyřem hornickým šichtám. Nakonec ale 30. července 1971 vystoupil na břehu a pravil pověstná slova: „Já su tak šťastné, moc šťastné su.“
Jan Novák
Jako první suchozemec zdolal La Manche v těžším směru z Anglie do Francie (dnes se plave už jen tímto směrem). Býval armádním pilotem a zároveň přítelem Františka Venclovského.
„Poprvé jsme s Frantou dozvěděli o Lamanšském průlivu, když donesl časopis 100+1 zahraničních zajímavostí. Byla to pro nás taková neznámá, jako když Gagarina vystřelili do vesmíru,“ vzpomínal.
Poslední rok před svým pokusem, naplaval 3000 kilometrů a mimochodem než vyrazil do Anglie, musel třeba zaplatit i padesát liber za rakev, kterou by jeho tělo v případě smrti poslali domů. Ve 32 letech mu vyšel hned první pokus (13:27) a o rok později čas vylepšil na 12:45.
Ludmila Jelínková
Je první ženou ze země, která nemá moře, která La Manche pokořila. Bývala úspěšnou bazénovou plavkyní, která měla i tituly mistryně republiky. Jenže když se stala maminkou, musela se špičkovým plaváním skončit. Stýskalo se jí, a tak začala věnovat dálkovému plavání.
V roce 1986 ji kolega Michal Štěrba, velmi úspěšný lamanšský trenér, přesvědčil, aby úžinu přeplavala. Ač v závěru bojovala proti nepříjemným protiproudům, stejně to zvládla ve skvělém čase 10 hodin a 28 minut. Jelínková byla první Češkou, Pechová teď desátou.
Richard Blatný
Vystudoval tři vysoké školy, zároveň propadl otužování a rekordním plaveckým pokusům. Jeho první cesta na La Manche skončila neúspěchem a on musel kvůli velkým vlnám po téměř 17 hodinách vzdát. Po druhé už to dokázal, plaval stylem prsa a ve vodě strávil 23 hodin a 38 minut! Mimochodem Britka Jackie Cobellová zdolávala La Manche rekordních 28 hodin a 44 minut.
Richard Haan
Známý operní pěvec pokořil La Manche až na čtvrtý pokus. „První neúspěšné pokusy mne nesrazily na kolena, staly se spíše výzvou. Pokud by se mi La Manche nepovedlo přeplavat dodnes, vracel bych se tam pořád,“ říkal.
Přitom několikrát byl blízko. V roce 1999 se snažil úžinu zdolat s Petrem Miholou, ale jejich pokus zastavilo těsně před cílem větrné počasí a vlny. O tři roky později jim oběma přeplavání znemožnila po necelých dvanácti hodinách silná bouřka. Za 60 hodin se Haan vydal k dalšímu pokusu. K francouzskému břehu mu chyběly zhruba tři kilometry, ale v závěru nedokázal překonat silné protiproudy. Až v roce 2005 se dočkal (14:07)!
Stanislav Bartůšek
Televizní reportér točil reportáž o Yvettě Hlaváčové a aby jeho příspěvek byl dokonalý, začal se na La Manche připravovat i on sám. Dříve býval plavcem, hrál vodní pólo, později přesedlal na triatlon a zdolal i slavného havajského Ironmana.
Těsně před lamanšským pokusem v roce 2005 skromně tvrdil: „Dávám si deset patnáct procent šancí.“ A hle - nakonec z toho byl čas 10:07, v té době druhý nejrychlejší z Čechů.
Yvetta Hlaváčová
Ryzí plavecká profesionálka, která La Manche v novém miléniu v tuzemsku proslavila. Nešlo ji o to kanál zdolat, ale vytvářet rekordy. Při svém prvním pokusu útočila na nejrychlejší čas v historii, byl z toho však „jen“ český rekord 8:42.
O rok později se vrátila, tentokrát chtěla světový rekord v přeplavbě tam i zpět. Při návratu k anglickým břehům sice vzdala, ale první část zaplavala za 7:25, což je dodnes ženský světový rekord. Ten mužský drží Australan Trent Grimsey (6:55). Nejrychlejší český čas zase patří Rostislavu Vítkovi, který v roce 2009 La Manche přeplaval za 7:16.
Yvetta Hlaváčová
Lenka Štěrbová
O jejím otci Michalovi už byla řeč, na La Manche připravoval celkem deset Čechů. Jeho dcera Lenka se v šestnácti letech stala nejmladší českou pokořitelkou (rekordmanem je jedenáctiletý Brit Thomas Gregory, ale teď už je minimální věk právě 16 roků).
„O tom, že La Manche poplavu, bylo rozhodnuto dřív, než jsem se narodila,“ žertovala. Otec dokonce zaplatil lodivodovi zálohu 1000 liber už v jejích dvanácti letech. Nakonec to Štěrbová zvládla ve výtečném čase 9:22 a je jedním z pěti Čechů, kteří to „dali“ pod deset hodin.
