Michael Žantovský naznačil, že pan profesor Andrey Zubov je vrátil až k té antické poučce, chceš -li mír, připravuj válku a otázka je, jestli na tomto principu stále ještě existuje konsensus mezi zeměmi v Evropě. Mimo Evropu většinou ano, ale v Evropě je to předmět diskuse. Nastal okamžik, aby kladli otázky posluchači, protože odkaz Václava Havla je především o dialogu a porozumění.
První otázky se ujal muž, kterého jsme zaznamenali již na setkání Lidových novin k 50. výročí okupace Československa. Tehdy prosazoval ruský pohled na historii a nyní to nebylo o nic jiné.
Uvedl, že by se panelisté stejně tak mohli sejít 29. září nebo 22. června, neboť to jsou data, která lze rovněž považovat za začátek druhé světové války. V září začala válka pro Československo, 22. června pak začala opravdová válka mezi Německem a Sovětským svazem, šlo o život a už to nebyly politické hry.
Následují vulgarismy, zda by se panelisté neměli „cítit aspoň trochu trapně za to, jak vyblívají takovou spoustu špíny na Sovětský svaz“. Nehledě na trochu pravdy, která v panelové části zazněla o paktu Molotov-Ribbentropa, určitě to nebyl jediný kamínek na začátku druhé světové války, rozhodně ne tím hlavním a jediným.
Byl to Sovětský svaz, který zvítězil nad hitlerismem a osvobodil Evropu. Na rozdíl od Američanů jeho vlast neosvobodili kobercovými nálety jako Američané, během kterých zahynuly tři tisíce občanů, ale bojem mezi ulicemi, osvobozovali jeden dům od druhého, bojovali v Dukelském průsmyku. To je zásluha především sovětského lidu, která se nedá vymazat, i když podotýká, že mnozí z nich byli protivníky Stalina.
Ocenil vystupování Tatjany Tönsmeyerové, která jako představitelka Německa neřekla jedinou nepravdivou věc, na rozdíl od Andrzeje Nowaka a Andreye Zubova. Andrzej Nowak je podle jeho slov poznamenán polským nacionalismem, a čím je poznamenán Andrey Zubov se už nikdo nedozvěděl, protože byl tento nepředstavený muž ostatními posluchači, kteří jeho proslov již nemohli snést, přerušen.
Lidé v sále volali, aby se omezil a on je napomenul, že jeho komentáře ke svobodné diskusi patří. Vinu za druhou světovou válku shledává v politice poversailleského míru, v manipulaci s německým národem, až tam vznikl fašismus (podle posluchače). Sovětský svaz byl jednou z obětí, nikoliv hlavním viníkem.
Starší dáma opakovaně volá, ať toho nechá, ale on si trvá na svém, že je ve svobodné diskusi. Jiný pán říká, že ho raději nemají komentovat.
Panelisté ale nemají problémy vést s ním diskusi.
Andrzej Nowak připomenul, že historická politika a propaganda Ruské federace říkala to samé, co posluchač, tedy že druhá světová válka začala 22. června 1941. Ale už předtím lidé umírali. Rozhodně válka nezačala až 22. června. Po Versailles mezi Německem a Sovětským svazem vznikly malé státní útvary, které překážely. Československo překáželo Německu stejně jako Polsko. Propaganda zdůrazňuje, že imperialismus je skvělým řešením.
Co se týče toho osvobození, připomněl desítky Čechů, které se ocitly v sovětských pracovních táborech po roce 1945. Připomněl jejich rodiny, tisíce zastřelených Čechů po roce 1945. Ti všichni budou mít jiný názor na to, zda to bylo osvobození. Určitě jiný názor mají Poláci, kterých sta tisíce prošly sovětskými pracovními tábory. Nebyly sice tak strašné jako koncentrační, ale rozhodně nelze mluvit o osvobození. „Osvoboditele“ lze vnímat jako ty, kteří nesou novou nesvobodu.
Posluchač chtěl ještě něco dodat, ale již nebyl Michaelem Žantovským připuštěn ke slovu.
Andrey Zubov navázal na Andrzeje Nowaka. Je nesporné, že Versailles a především americká pozice a rozhodnutí OSN o právu národů na sebeurčení dalo nezávislost takovým státům, jako bylo Polsko a Československo. Ale nedomnívá se, že by to byl ten důležitý moment. Významným zhoršením situace byla chudoba v Německu, špatná situace německého lidu, která souvisela s odebráním území. Připomíná, jak se Hitler dokázal domluvit s Mussolinim na předání Jižního Tyrolska a neprovázely to žádné konflikty. Takže si nemyslí, že Versailles byla úplně špatná. Nesprávnou cestou bylo potrestání Německa po první světové válce, mělo se to udělat jako po druhé světové válce. A pak by se nemělo zapomínat, jak Stalin odmítl Marshallův plán. Zmiňuje se ještě o třech bitvách, které zcela změnily průběh války, ale jak už padlo, překlady z ruštiny do češtiny byly během diskuse značně nesrozumitelné.
Tatjana Tönsmeyerová se domnívá, že pokud by bylo možné válku zastavit, tak možná před rokem 1933, než se Hitler dostal k moci. Souvislosti shledává kolem Výmarské republiky, kde byla demokracie od začátku. Versailles hrála významnou roli v oslabování demokracie ve Výmarské republice a na ničem jiném se německá společnost neshodla tak, jako na odmítání Versailleské smlouvy.
Zároveň ale musí zmínit ještě jedno. Společnosti jsou vždy zodpovědné za to, aby se poučily a i tato Výmarská republika se měla poučit ohledně vlastní viny. Vidí zde zásadní rozdíl mezi situací po první a po druhé světové válce.
K tomu by ještě dodala, že v roce 1939 vlastně nebylo v Německu žádné nadšení vést válku. Podle výzkumů to ale často bylo tak, že otcové říkali synům, že musí synové dokonat to, co se jim nepodařilo dokonat v první světové válce. Je tam tedy i tato silná vazba mezi první a druhou světovou válkou.
V tomto smyslu tedy Versailles hrála zásadní roli. Byly to jednak mezinárodní souvislosti, ale také to chybějící ponaučení Němců.
Druhá poznámka se týká konce druhé světové války a Rudé armády. Zde se musí rozlišovat, že na jedné straně jde o to, kdo koho vnímá jako osvoboditele a druhá otázka je potom role Rudé armády při porážce nacistického Německa, protože to se nerovná osvobozování. Ale ukončení války je něco jiného a tam mají zásadní podíl na poražení nacistického Německa. Pak přichází otázka, kdo se cítí být kým osvobozen. Ale to nesouvisí vůbec s tím rokem 1945.
