Očima expertů: Krize za dveřmi. Kdy a odkud přijde?

„Británie na pokraji recese“, „Čínská ekonomika ztrácí“, „Německé hospodářství má starosti“, „USA zpomalují“.  Stačí si krátce projít titulky v ekonomických rubrikách světových médií, abyste rychle pochopili, že utěšený hospodářský růst posledních let je u konce. Obchodní války mezi Amerikou a Čínou, zmatky kolem brexitu a zadrhnutí německého průmyslu – to všechno nahrává tvrzení, že se největší ekonomiky světa řítí do nepříjemných problémů, které by podle některých ekonomů mohly dokonce vygradovat v další globální krizi. Napětí na finančních trzích by se tak v posledních týdnech dalo krájet a investoři jsou stále nervóznější.

Jenže krizí za dveřmi se straší v podstatě od té doby, co se svět vzpamatoval z té poslední. Dá se navíc očekávat, že centrální banky zvolí osvědčenou taktiku a budou do ekonomik ládovat kvanta levných peněz. A Donald Trump si sotva dovolí vyhrotit obchodní války do té míry, aby se to výrazněji dotklo peněženek běžných Američanů. Zásadním způsobem by to zhoršilo jeho pozici před prezidentskými volbami, které jsou v USA na pořadu už v listopadu 2020.

Co si o problémech amerického, německého, čínského a britského hospodářství myslí čeští ekonomové a analytici? Máme se bát další krize, nebo není důvod k větším obavám? A pokud by ke globální recesi mělo v dohledné době přece jen dojít, kde hledat její ohnisko?

Michal Brožka

ekonom Komerční banky, lektor Unicorn College

Když někdo chce panikařit, důvod si najde snadno. Průšvihů je v globální ekonomice nemálo. Obchodní války, brexit, pokles německé ekonomiky a další pád vlády v Itálii, snaha o plné ovládnutí Turecka jeho prezidentem, vyhrocená situace v Hongkongu, Argentina opět na hraně defaultu. A to všechno jsou aktuality. K tomu se přidává řada středně či dlouhodobých rizik jako nízký růst Evropy, zadlužení řady asijských ekonomik či mnoho geopolitických rizik v čele se stále problematickým vztahem Rusko – vyspělý svět. V případě USA naše prognóza skutečně počítá v příštím roce s recesí. Mělo by ale jít spíše o mělkou recesi po období nejdelší expanze v historii, přičemž eurozóna jako celek by se recesi měla tentokrát vyhnout. Centrální bankéři se přece jen za poslední dekádu leccos naučili a se stimulací ekonomiky nebudou váhat. A když už i z konzervativního Německa zaznívá ochota sáhnout po fiskálním stimulu, nemusela by ta spodní úvrať v globální ekonomice být tak zlá.

---

Jaroslav Šura

investor

Ekonomická krize to bude mít se svým příchodem dosti těžké. Lidé v centrálních bankách se naučili vytahovat stavidla a zaplavit trh levnými penězi při sebemenším náznaku problémů. Také mnohé vlády budou připraveny se svými fiskálními balíčky. Příkladem je Německo, které při recesních vyhlídkách už začalo zbrojit. Ze samotné recese není třeba mít přehnanou obavu, přichází svévolně s koncem konjuktury. Přijít může, odejít musí. To jen někteří ekonomové, kteří roky předpovídají pomalu konec světa, obchodují se strachem. Jinou otázkou ale je, jakých slev se dočkáme na akciových trzích...

---

Martin Mašát

portfolio manažer Partners investiční společnosti

Když si všichni tu krizi tak přejí, tak ji taky bohužel dostanou. Dnešní situace je svým způsobem důsledkem honby za senzací. Mnoho ekonomů tak dlouho vykřikovalo, že se blíží krize, až na to lidi a firmy zareagovali a začali šetřit, míň nabírat omezovat investice. To samozřejmě utlumuje ekonomický růst. Ve skutečnosti jely hlavní světové ekonomiky nad svůj potenciál a zcela přirozeně začaly zpomalovat ke svému dlouhodobě udržitelnému růstu, což je daleko od nějaké recese či krize. Když se k populárním sebenaplňujícím analýzám přidal neodhadnutelný prezident Donald Trump s obchodními a špionskými válkami, nestandardní průběh brexitu a extremistické požadavky ekologů a rovnostářských skupin, není divu, že firmy i běžní lidé cítí zvýšené nejistoty. Výsledkem je aktuální přibrzdění růstu hlavních ekonomik až na úroveň kolem nuly.

Ekonomové kdysi v učebnicích vymysleli, že pokles ekonomiky po dvě po sobě jdoucí čtvrtletí je recese, a proto se asi dočkáme recese třeba v Německu. Nicméně neznamená to, že by v Německu začali stát lidé fronty na polívku a zhroutila se ekonomika. Nebojte se, Oktoberfest pojede dál, Mercedesy se budou kupovat. Dočasné zpomalení růstu na nulu je na kilometry vzdálené kolapsu z roku 2008 nebo dokonce velké světové krizi z třicátých let minulého století. 

---

Jan Bureš

hlavní ekonom Patria Finance

Obchodní války a nejistota spojená s brexitem začínají čím dál víc ohrožovat globální investiční aktivitu a obchod. V posledních pěti měsících se začal reálný objem globálního obchodu meziročně propadat a dopadá to nejvíc na otevřené ekonomiky, z těch velkých tedy zejména na Německo a Čínu. Předpokládám, že geopolitické napětí v nejbližších měsících nepoleví, a to povede k dalšímu zhoršení situace – v našem nejbližším sousedství zejména v Německu, které by mělo v druhé polovině roku spadnout do recese. Větší a uzavřenější ekonomiky jako Spojené státy nebo Francie na tom budou o poznání líp. Epicentrem problémů není tentokrát finanční sektor ale geopolitické napětí v kombinaci s přeinvestovaností určitých sektorů a ekonomik.

V roce 2020 počítám s opatrným oživením, kterému může pomoci určitý pokles geopolitického napětí před americkými volbami, ale především uvolněnější měnová politika (počítám s poklesem sazeb v eurozóně i v USA) a možná rozpočtová expanze vlád (Německo, USA).

---

Miroslav Zámečník

ekonomický analytik České bankovní asociace

Navzdory pozitivním předpovědím Borise Johnsona může Velká Británie připravující se na „tvrdý Brexit“ sotva hýřit optimismem. Čínská ekonomika zpomaluje a zpřetrhání globálního produkčního a obchodního řetězce, pokud nedosáhne dohody se Spojenými státy, bude představovat velkou zátěž. Německo má řádově dvojnásobný podíl zpracovatelského průmyslu na přidané hodnotě ve srovnání s Británií a Francií, a téměř dvojnásobek oproti USA. Navíc podíl exportu zboží a služeb k HDP je s nějakými 47 procenty daleko vyšší než u ostatních ekonomik srovnatelné velikosti (Itálie 31,3 procenta, Francie 30,9 procenta, Británie 30,5 procenta), natož pak ve srovnání s USA (11,9 procenta).

Výsledkem je citlivost na vývoj mezinárodního obchodu, pro který je protekcionismus všechno, jen ne dobře. USA sice můžou snižovat úrokové sazby, ale samy jsou zranitelné na obchodní konflikt, zvlášť když Čína přijde s odvetou a zaměří se například vůči americkým investorům v zemi. To by znamenalo velký otřes na akciových trzích. Na rozdíl od finanční krize 2007–2009 spolu vlády a centrální banky budou hůř spolupracovat. Pokud bude Donald Trump bojovat proti Evropě cly na auta, proti Číně cly na všechno... to se pak špatně koordinují opatření proti recesi. Největší riziko je tedy tentokrát politického charakteru.

---

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Czech Fund

Jde o zbytečnou paniku. Čímž není řečeno, že na pořádný průšvih si léta nezaděláváme. Zaděláváme. Jen ještě nepřijde letos. Extrémně rozvolněná měnová politika centrálních bank, která měla původně nouzově a mimořádně řešit paniku podzimu roku 2008, se stala vlastně novým normálem. Výsledek je třeba to, že dnes už nelze německé vládě půjčit jinak, než že za to věřitel zaplatí. Klíčovým důvodem je politika centrálních bank, které zásadně přispívají k celosvětovému stlačování úrokových sazeb. Proto jde zatím o zbytečnou paniku, centrální banky ještě nějakou tu munici na skladě mají. Ale ubývá jí. Evropská nebo japonská centrální banka už nemají skoro žádnou. Americká ještě ano. Ještě párkrát může ekonomiku – dokonce i globální – „nakopnout“. Ale jak budou sazby dál klesat, bude to obtížnější a obtížnější. Bude třeba tisknout víc a víc peněz, aby se efekt dostavil alespoň v titěrné míře. Jednou munice dojde úplně.

Mezitím ještě zesílí závislost burz na droze levných peněz. Budou jí chtít víc a víc, ale centrální banky nebudou mít kde brát. Zkusí „shazovat peníze z vrtulníku“, poskytovat drogu přímo domácnostem a firmám, bez „rozředění“ v bankovním systému. Ale nakonec nebude zabírat ani to. Vyspělé ekonomiky Západu totiž dusí balvan dluhu a balvan přeregulovanosti. Dokud tyto balvany budou ekonomiky tížit, nemůže dojít k ozdravení.

Sdílejte článek, než ho smažem