PŘÍMO Z NEW YORKU | Andrea Petkovicová, vyrýsovaná atletka, jíž na bicepsech nabíhají žíly jak provazy, se s gustem zakousla do své oblíbené sokyně Petry Kvitové. V nejteplejším dni US Open po sobě dvě ranařky na Armstrongově stadionu střílely tenisáky s velkou vervou. Brzy bylo zřejmé, že vítězku těsné bitvy druhého kola určí jen pár bodů. Ty nakonec hovořily pro německou veteránku, jež triumfovala 6:4, 6:4. A zarmoucená Kvitová nevěděla, zda to nebyl její poslední zápas v této sezoně.
S Petkovicovou máte nyní bilanci 5:6. V čem je pro vás tak nepříjemná?
„Myslím, že jí moje hra sedí. Dneska jí zápas vyšel, velmi dobře se pohybovala. Já jsem si vypracovala nějaké šance, ale bohužel jsem je nevyužila. Měla jsem udržet vedení ve druhém setu. Celkově jsem ale nehrála špatně. Chybí mi zápasová praxe, ale snažila jsem se a bojovala, na což jsem pyšná. Teď hlavně potřebuju být zdravá.“
Po zranění, k němuž jste přišla těsně před Roland Garros, jste spěchala na kurty, abyste stihla Wimbledon. Mohla jste udělat něco jinak?
„Dobrá otázka. Třeba by mi prospělo, kdybych si vzala ještě jeden týden volna před Wimbledonem. Jenže to by znamenalo, že bych na něm nenastoupila, což by pro mou psychiku byla docela rána. Kdo ví, možná by teď ruka byla úplně v pohodě. Ale necítila jsem v ní bolest, jen mi otékala. Pořád vlastně nevím, co se v ní děje.“
V takovém stavu se dá hrát, ale nejste stoprocentně ready.
„Vůbec nevíme, co s tím mám dělat. Někdy to je tápání. Kdyby byl sval utržený, tak nehraju. Ale takhle se s tím pořád dá hrát a bojuju s tím. Během zápasu jsem ale na zranění nemyslela, na ruku to svádět nebudu.“
Končila by se vám předčasně sezona špatně, když jste čtvrtá v žebříčku pro Turnaj mistryň?
„Jak přiletím domů, tak si společně všichni s týmem a profesorem Kolářem sedneme a rozhodneme, co dělat dál. Jestli budeme pokračovat v současném režimu, nebo uděláme nějakou radikální změnu.“
Konec sezony je relativně hodně náročný, hraje se v daleké Číně, k tomu úmorné cestování. Jak moc se vám tam chce?
„Od Paříže se to postupně sesypává. Na psychiku je to záhul. Do Asie se nikomu nechce, nejsem žádná výjimka. Nicméně pravidelně tam umím zahrát relativně dobře. Momentálně si ale myslím, že zdraví je přednější. Pokud to bude dobré pro mou ruku, jsem schopná sezonu ukončit.“
Čím si zvedáte náladu, když se vám dějí poslední takovou takové negativní věci?
„Teď ze mě uděláte alkoholičku. (smích) Občas si dám červené víno. Byla jsem i na Moravě u rodičů a viděla jsem děti od bráchů. To je moje momentálně největší radost, kterou mám. Moji nejbližší jsou zdraví, to je pro mě moc důležité.“
Třeba budete mít čas i vyrazit na Ligu mistrů do Edenu. Slavii čeká Barcelona, Inter, Dortmund…
„Hustý! To je těžká skupina, bude to výzva. Když se bude hrát doma, určitě půjdu. To si nesmím nechat ujít. Byla jsem letos na Chelsea a bylo to super.“
Související články
