V chytré příručce si máma tří dětí Pavlína přečetla, že má denně věnovat aspoň 20 minut tomu, aby si promyslela, co musí udělat hned, co chvíli počká a co nechá „na pak“. „Jenže já jsem za ta léta s dvacetiminutovkami tak ve skluzu, že dají dohromady celý měsíc. Nemám čas stihnout ani to, co opravdu musím,“ stěžuje si Pavlína, že jejímu životu chybí time management, jednoduše řečeno pořádné plánování. U ní je to spíš čirá improvizace.
Pavlína však není žádná výjimka. Když si rodiče sáhnou do svědomí, je na tom většina z nich dost podobně: každodenní kolotoč povinností v práci a doma je nutí být ve stresu a horečnatém tempu bez valného odpočinku, takže mají pocit, že život tráví monotónními úkoly bez vyhlídky na rozptýlení.
Kdo by takový kalup dlouho vydržel? A hlavně – koho by bavil? Když se k tomu všemu přidá ještě enormní pracovní zátěž, mají vystresovaní rodiče zaděláno minimálně na žaludeční vředy.
S nadšením: práce na půl úvazku nebo z domu
Což je hořká ironie, když to porovnáme s výsledky psychologického výzkumu mateřství, který zveřejnilo trio psycholožek z brněnské Fakulty sociálních studií. V práci Jak to mají mámy totiž popisují, že se ženy vracejí do zaměstnání (kromě nutnosti vydělávat peníze) proto, aby si odpočinuly od stereotypní péče o dítě, neztratily kontakt s profesí a intelektuálně „nezakrněly“. Tudíž se obvykle do práce těší.
Také data společnosti LMC, jež se věnuje analýzám pracovního trhu a spravuje kariérní portály Jobs.cz a Práce.cz, mluví o tom, že mnoho žen, které jsou kvůli malým dětem zatím ekonomicky neaktivní, by rádo začalo pracovat, jen kdyby jim někdo vyšel trochu vstříc. „Například u pozic s možností částečného úvazku je vyšší průměrný počet reakcí,“ upozorňuje analytik LMC Tomáš Ervín Dombrovský, ale hned mírní nadšení: „Přesto firmy částečné úvazky častěji nenabízejí a už vůbec je nepreferují.“
Řečí suché statistiky: jen 12,7 % volných pozic umožňuje půlúvazek, zatímco u 96,3 % nabízených míst preferují firmy práci naplno. Je to škoda, protože rodiče bývají v práci efektivnější a vůči zaměstnavateli loajálnější. Způsobů, jakým firmy mohou využít potenciál a entuziasmus rodičů a pomoci jim náročný životní úsek obstojně překonat, je přitom mnoho. Základem je kromě částečných úvazků také práce z domu či pružná pracovní doba. Některé společnosti nabízejí rodičům i možnost přivést dítě přímo na pracoviště a využít dětské koutky či hlídání.
„Maminkám nabízíme také interní rotaci. Pokud na některé pozici není home office nebo zkrácený úvazek možný, nabídneme jim takovou formu práce v jiném týmu či oboru. Je jen na dotyčné dámě, zda nastoupí dočasně i na jinou práci,“ nabízí Eva Svobodová z Uniqa pojišťovny další variantu výpomoci.
Nejlepší benefit pro rodiče: volná pracovní doba nebo školka
Právě volná pracovní doba je podle psychologa Dalibora Špoka vůbec nejlepší rodičovský benefit. „Rodičům může významně pomáhat také hlídání dětí nebo případně jakákoli pomoc s vedením domácnosti. Firma může mít například své paní na hlídání, které převezmou děti, když jdou rodiče do divadla,“ vysvětluje psycholog.
A tak třeba ve startupech Trisbee či Roivenue najímají pro zaměstnance virtuálního asistenta Timiho, jenž jim pomáhá s domácími povinnostmi, v pražské pobočce ropného gigantu ExxonMobil funguje zcela skutečná rodinná poradkyně. „Má za sebou školení u odborníků na zdravotní, sociální a vzdělávací systém. Českým a hlavně zahraničním zaměstnancům pomáhá jednat s úřady, s hledáním dětského lékaře či jiných odborníků,“ vysvětluje za společnost Dagmar Císařovská a připomíná, že rodiče dostávají i příspěvky na školkovné.
Ostatně právě školky, ať už vlastní, soukromé, či obecní, jsou pro firmy velké téma. A nic na tom nemění fakt, že podle průzkumu analytiků LMC 68 % zaměstnanců nevnímá tenhle benefit jako důležitý a jen jediné procento je za firemní školku či dětskou skupinu vděčno. „Máme nasmlouvané mateřské školy v Brně a Českých Budějovicích, jejichž školné významně dotujeme,“ říká Simona Justinová, která vede zaměstnanecké oddělení společnosti E. ON.
To dámské velení firmy na zpracování ořechů Alika v Čelčicích nechalo přímo v areálu postavit dětské hřiště a založilo firemní školku. „Pro maminky máme i speciální směnu, která přesně kopíruje provozní dobu školky, tedy od 7.30 do 16 hodin,“ upozorňuje generální ředitelka Aliky Jana Kremlová, jak potěšit pracující rodiče.
Zbavte se trivialit, radí psychologové
I když však zodpovědní zaměstnavatelé zajistí svým lidem všechny možné rodičovské výhody, ti stejně mohou nakonec z nedostatku času vypustit duši. Klíčový je totiž náš mozek a naše přání. „Všichni si myslíme, že máme málo času, ale to je jen naše představa,“ nabádá Dalibor Špok všechny, kdo se nechtějí ze svých (zdánlivých) povinností zbláznit, aby mírnili přemrštěné požadavky: „Skutečně spokojení můžeme být jen tehdy, když naše nároky budou přiměřené, nebudeme svůj čas věnovat neužitečným trivialitám, ale tomu, co užitečné je.“
Pokud je to na vás příliš vzletné vyjádření, doporučuje vám psycholog něco zcela praktického – prostě si sestavit rodinný plánovací kalendář rozdělený na hodiny, kam zapíše každý člen domácnosti i rodina jako celek to, co je opravdu důležité. Na banality pak už nezbude v kalendáři ani životě místo ani čas.
Se zaměstnancem přijímáme i jeho rodinu
Když Silvia Čebeková prozradí, jakou pozici zastává v ropné společnosti ExxonMobil, obvykle následuje překvapení a úžas. Cože, rodinná poradkyně mezi těžaři, techniky a obchodníky? „Když pak lidem vysvětlím, co je náplní mé práce, přejde údiv obvykle v uznání,“ říká rodinná poradkyně a maminka dvou dcer, která je kolegům k ruce vždy, když potřebují pomoci lépe skloubit pracovní a rodinný život: nabídne jim jednorázovou finanční podporu při návratu do zaměstnání nebo jim pomůže vplout zpět do pracovní rutiny, zajistí pro potomky místo ve školce, zařídí zkrácený úvazek či home office, orientuje se v papírování kolem sňatků či narození dítěte i balíku firemních benefitů nebo provede tápající zaměstnance záludnostmi zdravotního systému.
„Organizuji také workshopy a setkání na témata, která naše zaměstnance zajímají,“ pokračuje Silvia Čebeková. Takhle je třeba nezisková společnost Cesta domů, která se věnuje hospicové péči, seznámila s tím, jak je možné doprovázet umírající rodinné příslušníky v důstojných domácích podmínkách, měli přednášky na téma „sendvičové generace“ i o tom, jak s dětmi mluvit o smrti, sexu a jiných tabu.
Přitom žádná šablona, podle které by mohla Čebeková kolegům radit, neexistuje a není ani u koho se u nás inspirovat. „Učím se každý den. Mám to štěstí, že můžu uplatnit kreativitu a vymýšlet programy, které pomohou našim lidem sladit rodinný a pracovní život,“ je vděčná Silvia, na niž v kanceláři rozhodně stereotyp nečeká – už proto, že v pražské pobočce ExxonMobil pracuje dvanáct set zaměstnanců 85 různých národností. „Z toho je více než polovina rodičů,“ připomíná a pro dokreslení dodává: „U nás platí, že se zaměstnancem přijímáme do života firmy i jeho rodinu.“
