Článek
Jste hodně napjatá před pátečním bojem o finále?
Pro mě je to teď už jiné než v dřívějších letech, protože veslování už není nejdůležitější v mém životě. Samozřejmě vím, že devět lodí se kvalifikuje na olympiádu příští rok do Tokia, ale díky dcerce žiju převážně přítomností a plánuju věci jen v krátkém časovém horizontu. Mám rodinu a v podstatě se jen snažím skloubit ji s vrcholovým sportem.
Jak se vám to daří?
Musím moc poděkovat mamince, která kvůli hlídání jezdí za nimi dost často z Brna. Ani slovy nedokážu vyjádřit, jak velká pomoc to je. Malou hodně hlídá i můj trenér, buď jsou v Praze na loděnici, nebo na cyklostezce u řeky, pak jsou to moji největší fanoušci. Výraznou podporou je samozřejmě manžel, který ode mě nevyžaduje také ty ženské věci v domácnosti, abych se mohla věnovat veslování, které mě pořád baví.
Dcerku jste nechtěla brát s sebou do Rakouska?
Vymysleli jsme to tak, že Adélka zůstane v Brně u rodičů a jsme v kontaktu přes telefon, ale v podstatě jsem ráda, že se závodí blízko Lince a je takhle blízko od hranic. Slyšela jsem od hodně lidí ze svého okolí, že by chtělo přijet. Ale Adélka je každopádně doma se svou babičkou, která nemá na závody nervy a nedívá se ani na přímý přenos v televizi. Pustí si to až ze záznamu, když už většinou ví, jak jsem dopadla. Věřím, že to dcerka těch zbývajících pár dní zvládne, možná líp než já. S babičkou je docela často, takže je na ni zvyklá.
Skifařka Miroslava Topinková se raduje ze zisku bronzové medaile na mistrovství Evropy ve veslování v Lucernu.
Vy alespoň na lodi rodinu vymažete z hlavy?
To je asi jediné místo, kde nemyslím na nic jiného a jen se snažím se užít každý záběr vesly. Ve skifu chviličku vypínám mateřskou ostražitost. Jinak mám Adélku pořád na očích a ráda mám přehled, co dělá. Je ale úžasné pozorovat, jak roste. Dávám ji celkem prostor, aby zkoumala a objevovala nové věci, ale ráda to vidím, abych mohla v případě zasáhnout.
Změnila vás hodně role matky?
Být mámou je naprosto skvěle. Dítě vás dokáže krásně vtáhnout do přítomnosti. Žiju tady a teď. Adélka je velmi zvědavá, hodně aktivní, teď má období, kdy chce hodně věcí dělat sama a podle sebe, což je na jednu stranu super, ale z rodičovského pohledu někdy i dost náročné. S urputností prosazuje svojí vůlí a je to občas boj.
Kdo je v něm úspěšnější?
Řekla bych, že to hrajeme na plichtu. Dvouletému dítěti se ale těžko vysvětluje, že auto opravdu ještě samo řídit nemůže. Už je s ním ale daleko víc legrace, než s miminkem, které ani v noci moc nespalo. I když ještě nemluví, tak ta snaha s námi komunikovat tam už je. Voda ji ale baví spíš na hraní, ráda ji přelévá nebo stříká z láhve na pití a nejoblíbenější jsou pro ni takové hry doma v pokoji.
Miroslava Topinková Knapková s kočárkem na archivním snímku.
Máte při veškerém rodinném kolotoči ještě chuť do tréninku?
Ta únava je úplně jiná než dřív. Trochu mi schází prostor dobít baterky. Když jsem ještě neměla dítě a cítila se vyčerpaná, tak jsem si šla prostě lehnout, ale na to teď nemám prostor. Spánkový deficit mě dohání asi nejvíc. S mateřstvím jsem tak změnila i přístup k tréninku. Jelikož na něj právě s ohledem na rodinu už nemm tolik času ani energie, udělali jsme to tak, že trénuju jen jednou denně kromě neděle a jde spíš o intenzivnější přípravu na vodě. Nemám už ale prostor pro doplňkové sporty, jako třeba kolo, běh či plavání.
Nejprve jste po narození potomka zkoušela jezdit na párové čtyřce. Až letos jste se vrátila ke skifu, cítila jste to jako přirozenou cestu?
Na skifu jezdím, co jsem začala veslovat, to je skoro dvacet let, takže asi ano. Zjistila jsem, že sama na lodi se cítím úplně nejlépe. Šlo ale o to získat zpět hlavně fyzickou sílu, vždyť v těhotenství jsem přibrala dvacet kilo a jen dostat se zpátky na svou váhu mi trvalo několik měsíců. Ozývala se také záda a rameno, hodně mi v tomto směru pomohli fyzioterapeuti, abych se dostala do kondice.
Takže radši sama než v nějaké posádce?
Pro mě to není žádný stres, že mám odpovědnost sama za sebe. Možná před závody je teď ulevující pocit, že víc záleží na rodině než na výsledcích, ale jak jsem na vodě, tak tělo i hlava reagují jako vždycky. Snad každý se mě ptá, jestli se necítím na skifu osamocená, ale mně to sedí, že jedu sama, aniž bych k tomu někoho potřebovala. Trenér je vedle na člunu a já mám takovou krabičku, která obsahuje spoustu dat a přesně ukáže, co v tréninku dělám dobře a špatně, dokáže zanalyzovat, jak jsem jela rychle, jaký byl zásek do vody a jak moc se loď nakláněla.
Trénujete tedy pod dozorem moderních technologií?
Nejen tak. Dostala jsem do lodi i brčko, takže sama koukám, jak mi stříká voda nahoru. Voda by měla dělat takovou fontánku, a když ji nedělá, tak je to pro mě zpětná vazba, že nejedu dobře technicky. Světová špička jezdí od startu hodně vysokou frekvencí, hodně dynamicky. Snažím se tomu přizpůsobit, ale veslování je pořád jedno a stojí na principu, že musím skif posouvat co nejrychleji do cíle. To, že moji tvář tady dali na billboard k mistrovství světa 2022 v Račicích, beru ale spíš jako vtípek, než reálnou výzvu nebo nějaké popíchnutí k prodloužení kariéry.
