Článek
„Běžný člověk si nedovede představit, jak obtížně se nám hubne. Dlouhodobě se totiž nedá lehká váha udržet, to tělo trpí a je pak o náchylnější na nějaké marodění," uvažuje Vraštil a připomíná, jak složité je při limitu váhy 70 kg v průměru posádky udržet v rovnováze minimálně tuky a přitom dost svalové hmoty, aby byla síla veslovat. „Ani moc nejíme a někdy je to vážně náročné. Až se někdy divím, jestli to máme zapotřebí. Točí se vám hlava, máme hlad a musíme na trénink, jenže kde brát energii," přemítá Šimánek.
Vyhrát sobotní B finále, což byl jediný způsob, jak se ze světového šampionátu ještě probít na OH 2020, bylo nad jejich aktuální možnosti. „Dlouho jsme se snažili držet kontakt se špičkou, ale stálo nás to děsně moc sil. Ve třetí pětistovce jsme do toho dávali maximální úsilí, víc než normálně a přesto nám čelo ujíždělo, to bylo frustrující," uznává Vraštil.
Jiří Šimánek a Miroslav Vraštil během semifinálové jízdy na MS.
„Do poslední chvíle se prali o to kýžené první místo Belgičané s Australany, my z toho vypadli dřív, než bychom chtěli. Když se loď drží v tom balíku, hlava se asi kousne víc, ale děsný je pak ten pocit, že už soupeře nedocvaknete," doplňuje Šimánek.
„Snad můžeme být pyšní na to, jak jsme udělali práci v přípravě i jak jsme jezdili na šampionátu," říká Vraštil, jenž konečné 10. místo českého dvojskifu lehkých vah považuje za potvrzení příslušnosti k širší světové špičce.
„Konkurence se tady s vidinou olympiády sešla obrovská a my nechali za sebou neskutečný počet 23 lodí. Každý ale věděl, o co se jelo a bohužel právě z naší disciplíny se kvalifikuje na olympijské hry nejméně lodí, pouze sedm," vykládá téměř 37letý strok české posádky
Jen pro srovnání, klasický dvojskif či dvojka bez kormidelníka mají jedenáct olympijských míst. „Taková už je politika, kvóty asi odráží, že příští rok v Tokiu lehké váhy končí," míní Vraštil. „My na tom těžko něco změníme," dodává o třináct roků mladší Šimánek.
Co pro ně nastane nyní po vrcholu letošní sezony, v tom mají oba jasno. „Bude dovolená a vyhlásíme soutěž, kdo bude mít rychleji víc kilo. No věřím, že nějaká čtyři během pár dnů přiberu a budu tak na čísle 74," míní Šimánek.
„Někteří lehkáči dokáží mimo sezonu klidně přidat i sedm, osm kilo," dodává Vraštil, který si teď chce dát několik týdnů od veslování absolutní oddech. „Máme facebookovou skupinu Lehkáči, tu ale okamžitě opouštím a přihlásím se až za měsíc znovu, abych se o tréninkových plánech nedozvěděl náhodou dřív." směje se.
Jiří Šimánek a Miroslav Vraštil po dojetí semifinálové jízdy na MS.
Olympijský sen si mohou splnit ještě v květnu na dodatečné kvalifikaci v Luzernu, kde však budou ve hře pouze dvě místa. „Prostě to chce být tam nejrychlejší," má hned jasno Vraštil, který by třetí účastí na OH napodobil otcovu bilanci. „V Luzernu to může být s postupem ještě těžší než tady, navíc se bude muset ladit forma na dřívější vrchol," tuší Šimánek, jenž doufá v olympijskou premiéru.
Nad svou další veslařskou perspektivou zatím nedumá. „Příští rok zkusíme vyjet na poslední pokus olympiádu, a pak záleží na tom, jestli budou na Dukle nějak držet lehkáče. Záleží na možnostech, taky potřebuju dodělávat školu," naznačuje Šimánek.
Vraštil naznačuje, že se do sportovního důchodu nechystá, i když z posádek v první desítce lehkých dvojskifů byl jednoznačně nejstarším veslařem. „Profesní budoucnost si zatím nechám pro sebe, ale nebude spojená třeba s trenérskou prací, na to bych neměl povahu. Nejbližší perspektivou je pro mne Tokio a třeba bych mohl vydržet veslovat až do mistrovství světa, které bude v roce 2022 v Račicích," uvažuje.
Protože budoucnost lehkých vah je nyní řádně zamlžená, nebránil by se Vraštil ani přechodu do klasických disciplín. „I když nemám dva metry, věřím, že bych to jezdit mohl. Všechno není jen o síle, ale i o nějakém umění na vodě. Jak poslední tři roky závodím se dvěma vesly a docela jsem si to zamiloval, možná mě to baví víc než dřív nepárová disciplína," vysvětluje.
