Strýc Eman se již pomalu poohlížel po jiné živnosti, než byl zcela ztrátový prodej Technického slovníku, a když tak zase jednou zazvonil u dveří panelového bytu, vyšel solidní pán a povídá strýci Emanovi:
„Prosím vás, pane, nezvoňte mně tady obden na zvonek, já si nic nebudu rozmýšlet a žádný Technický slovník si od vás nekoupím. Uděláme ale spolu dohodu. Vy na mě zazvoníte jenom jednou měsíčně a já vám vždycky dám padesátikorunu.“
Než stačil strýc Eman odpovědět, strčil mu padesátku do dlaně a zavřel dveře. A strýc Eman dostal vzápětí dobrý nápad. Lidé mu budou platit za to, že si nekoupí Technický slovník. A tak začal obcházet své stálé zákazníky a vedl k nim takovouto řeč:
„Nebudu u vás zvonit obden a ptát se vás, zdali jste si to náhodou nerozmysleli a koupili byste si Technický slovník, přijdu se na to zeptat jen jednou měsíčně, ale musíte mi dát vždy padesátikorunu od cesty.“
To se ví, že strýc Eman našel spoustu vděčných zákazníků, kteří mu jednou měsíčně dali padesátku, hlavně, aby měli pokoj od neodbytného podomáckého prodavače Technického slovníku. Strýc Eman si nakreslil grafikon „návštěvních dnů“ u jednotlivých zákazníků v různých pražských čtvrtích, a pak již inkasoval padesátikorunu k padesátikoruně.
Za několik týdnů zaplatil všechny dluhy. Měl dost finančních prostředků a dost času, aby navštěvoval restaurace, dal si zde zpravidla večeři, a pak několik piv a panáků. Hospodským hostům pak vykládal, že si dnešní lidé neumějí vážit opravdových hodnot a světových velikánů z vědy a techniky. Lidi vůbec nezajímá, kterak se staví přehrady a atomové elektrárny a jak je náročné vyvinout nový typ auta nebo mobilu. Poněvadž strýc Eman platil hospodským hostům pivo a panáky, ti ho pozorně poslouchali a dávali mu za pravdu. Nejlépe to vystihl štamgast Petružálek od Krále Ječmínka, který pronesl tuto větu:
„Ať si Eman žvaní, co chce, rádi mu přitakáme, hlavně, když nám platí pivo.“
Tetě Božce se však pravidelné noční příchody strýce Emana, páchnoucího zvětralým pivem a rumem, pranic nelíbily. Eman jí občas dal nějakou tu tisícikorunu na domácnost a vymlouval se, že musí chodit do hospod na obchodní schůzky. Marně mu Božka domlouvala, aby tolik nepil, a když na její domluvy nedal, utekla k mamince. Se zlou se však potázala.
„Nemysli si, že u mě budeš bydlet,“ povídala maminka.
„Kolik nocí jsem nespala, než tvůj táta, ten starý ožrala, ode mě konečně utekl, a pak jsem se léta strachovala o tebe, když jsi se pravidelně k ránu vracívala z diskoték. Teď mám konečně klid a tak marš zpátky k Emanovi, dcero jedna nezdárná.“
Teta Božka se tedy ve dveřích s kufrem vytočila a s pláčem se vrátila zpátky ke strýci Emanovi.
Humoristická povídka z knihy Bratranec Emil a Strýc Eman, kterou napsal spisoval Jiří Glet.
Povídka je zveřejněna s laskavým svolením pana Jiřího Gleta.
Celou e-knihu Bratranec Emil a Strýc Eman zakoupíte za 49 Kč na stránkách nakladatelství KOSMAS.
