Premiér Andrej Babiš může být spokojen. Dozorový státní zástupce Jaroslav Šaroch změnil po letech svůj dosavadní právní názor na kauzu Čapí hnízdo, v níž čelil premiér návrhu na podání obžaloby spolu se svou ženou Monikou, dcerou Adrianou Bobekovou či švagrem Martinem Herodesem.
Trestní stíhání si Babiš vysloužil v souvislosti s padesátimilionovou dotací EU na stavbu rekreačního a konferenčního areálu Čapí hnízdo. Stíhání se odvíjelo od toho, že ačkoli dotace byla určena pro malé a střední podniky, ve skutečnosti byla firma Farma Čapí hnízdo celou dobu pod kontrolou koncernu Agrofert, který má v současnosti Babiš zaparkovaný ve svěřenském fondu. Vysloužil si tím obvinění z dotačního podvodu a z poškození finančních zájmů Evropské unie, za což mu hrozilo až desetileté vězení.
Babišovi příliš nepomohlo, že dva roky mlžil o skutečných vlastnících Čapího hnízda, jimiž byly v době udělení dotace jeho děti. Mluvily proti němu i další důkazy včetně jeho častých návštěv na staveništi bývalého statku u Olbramovic, který ještě před žádostí o dotaci koupila firma Imoba z jeho holdingu. Nepomohly ani výpisy z banky, které potvrdily, že ručitelem za úvěr na rekonstrukci objektu byl Agrofert.
Je samozřejmě otázka, zda všechny tyto důkazy byly natolik neprůstřelné, aby odůvodňovaly tak dlouhé stíhání, a zároveň tak chabé, aby si dozorový státní zástupce nedovolil jít s případem k soudu. Zvláště když už před časem vyloučil z trestního stíhání premiérovu dvojku Jaroslava Faltýnka a další osoby. Bez znalosti spisu, návrhu na obžalobu a odůvodnění zastavení trestního stíhání se lze k Šarochovu závěru těžko vyjadřovat. Nicméně problém mohl nastat snad v otázce prokázání úmyslu, že dotyční skutečně chtěli spáchat podvod.
Přesto ale nejnovější krok ještě neznamená, že by měl premiér vystaráno. A další postup je plný otazníků. Šaroch ještě definitivně nerozhodl. Jeho závěr je prý jakýmsi „konceptem“ či „návrhem“, na který by měl dát ještě razítko Šarochův šéf, vedoucí Městského státního zastupitelství v Praze Martin Erazím. Ten se může s rozhodnutím ztotožnit, anebo ho vrátit k doplnění. Nebo usoudí, že změna názoru nebyla důvodná, a dá Šarochovi pokyn, aby podal žalobu.
Jenže takový pokyn je možné vydat pouze po meritorním rozhodnutí dozorového státního zástupce o zastavení trestního stíhání. Aby svému šéfovi předkládal jakýsi „koncept“, to je brutální porušení trestního řádu a také nezávislosti státního zástupce. Vedoucí státní zástupce si může v průběhu trestního řízení vyžádat informace, může vydávat pokyny k dalšímu postupu, ale v žádném případě nemůže rozhodnout o něčem, co je v jedinečné působnosti dozorového státního zástupce.
Před zraky veřejnosti se tak odehrává přesně to, co současné vedení veřejné žaloby kritizovalo u svých předchůdců, tedy neoprávněné zasahování do živých kauz. S tím rozdílem, že tentokrát to najednou nikomu nevadí.
Férovost trestního řízení stojí a padá s dodržováním formálních postupů. Pokud se porušují, vkládá to do případu dračí vejce, které bude i do budoucna vyvolávat pochybnosti o tom, jakže to vlastně s celým tím zastavením trestního stíhání premiéra bylo.
