RECENZE: Metallica v Letňanech na CD a v MP3 - záznam srpnového koncertu z Prahy zvýrazňuje silné stránky kapely

Jen několik krátkých sekund v úvodu prvního songu vylekalo fanoušky a chvíli se zdálo, že koncert bude po zvukové stránce těžký propadák. Možná šlo o záměr, možná si jen zvukař potřeboval dokouřit své cigáro, či si neuvědomil, že již kapela stojí na pódiu a hraje. Nicméně od času 0:50 se s nástupem razantních bicích Larse Ulricha zvuk zcela zásadně změnil a začala pekelná jízda, která trvala téměř dvě a půl hodiny.

LIVE: Metallica v Letňanech - Grandiózní show s pyrotechnikou, lasery a výbornými písněmi rozpálila 70 tisíc lidí

Metallica se s tím v počátku koncertu vůbec nepárala a drtivý nápor nových a starých písní Hardwired, The Memory Remains, Ride The Lightning či Harvester of Sorrow je spolu s frenetickým skandováním diváků skutečnou ozdobou správného thrash metalové živého alba.

Hnidopich by mohl upozornit na jemně rozhozené bicí v úvodu čtvrté skladby, což bylo slyšet i na koncertě, na druhou stranu jsou to po většinu záznamu právě bicí, které jednak výrazným zvukem, ale i energickou a pestrou hrou táhnou kapelu vpřed. Nejpatrnější je to v ikonické Master of Puppets. Na letňanském koncertě Ulrich svým vystoupením zcela přesvědčil, že je to stále Mr. Drummer, což poslech koncertního alba potvrzuje.

Po metalovém zvolnění v The Unforgiven se skvěle ozvučenou akustickou kytarou a přesně a citlivě zahraným kytarovým sólem Kirka Hammetta přichází vypalovačky Here Comes Revenge a Moth in the Flame a také Sad But True. V ní se naplno ukazuje další silná stránka kapely, a to je spojení s fanoušky, jež kapelu podporují hromovým skandováním a chorály v průběhu mnoha skladeb. Ty mnohdy ve své původní studiové podobě nezní jako "stadiónové halekačky", ovšem díky zcela unikátní rytmizaci písní si na koncertech fandové často zakřičí a zahrozí i tam, kde by to málokdo čekal.

FOTOREPORT: Metallica přilákala do Letňan přes 70 tisíc lidí. Znovu zahrála i Jožina z bažin

Poprvé takto procvičí své hlasivky ve druhé skladbě The Memory Remains, a to v pasáži, kde se vlastně vůbec nezpívá, ale chorál posluchačů kopíruje melodii sólové kytary. Zcela jedinečný moment, kdy při zpěvu sedmdesáti tisíců hrdel až mrazí. Takových však bylo na koncertě bezpočet, mj. The Day That Never Comes, One, Master of Puppets, Creeping Death. Živé album tyto unikátní chvíle vzájemného souznění jen zvýraznilo.

Jako zcela zásadní se v rámci koncertního bloku ukázalo zařazení letitých hitů One, Master of Puppets, For Whom The Bell Tolls, Creeping Death a Seek and Destroy. Všechny patří k tomu nejlepšímu, co kdy Metallica složila, zaujaly však místy až neuvěřitelnou energií a vitalitou, která se díky agresivnímu podání hrnula z pódia mezi dav snažící se udržet svými hlasivkami nastolené tempo. To se mu ovšem v některých případech nedařilo. Obdivuhodné podání bylo zřetelné nejvíce u Master of Puppets, kde muzikanti ukázali svou extratřídu. Rychlostí a přesností, s jakou tuto skladbu zahráli, předvedli, že ještě stále hravě strčí do kapsy většinu často o generaci mladších kapel.

Metallica v sedmi etapách: Vzestupy a pády legendární kapely

Mezi devatenáct skladeb Metallica zařadila stejně jako na loňském pražském koncertě i svou verzi české odrhovačky Jožin z bažin v podání basáka Roberta Trujilla. Jeho legrační pokus o českou výslovnost nebyl naživo kvůli zpívajícím divákům tak slyšitelný, až ze zvukového záznamu vynikne kostrbatost jeho projevu. Tento jediný poněkud trapný moment naštěstí zachránil a vyvážil sám baskytarista v následující poctě bývalému členovi kapely Cliffu Burtonovi, který zahynul v roce 1986 při havárii autobusu převážejícího muzikanty na turné. Trujillo ve svém krátkém sólu ukázal, že je skutečně precizním hudebníkem a dokáže zahrát i složité a procítěné basové party.

Jako správný frontman vynikal v průběhu setu zpěvák a kytarista James Hetfield. Neustále hecoval, burcoval a povzbuzoval diváky pod pódiem, občas vtipně pronesl nějakou tu hlášku... a hlavně skvělé zpíval. Dal vale všem škarohlídům, kteří již předem vynášeli rádoby zasvěcené soudy, že už mu to nezpívá jako dříve a že není schopen hlasově zvládnout celý koncert. Jeho hlas je i na zvukovém záznamu výborně nasnímaný, nikde nevyčnívá ani není utopený, jak se často na koncertech stává, a ukazuje Hetfieldovu jistotu pěveckého projevu.

Záznam Metalliky v Letňanech zcela vyvrací všechny obavy a ukazuje kapelu v životní formě. I bez vizuální složky (která zrovna v případě letňanského koncertu hrála velice významnou roli a povýšila nadprůměrné vystoupení v doslova nezapomenutelný zážitek) se v sekci živých alb řadí mezi klenoty.

Text: Aleš Materna, foto: Lukáš Knoll

Témata: Metallica, Letňany, záznam koncertu, album, recenze