Za přízeň se Wagner publiku odvděčil třetím místem ve sprintu, když si v boji o bronz poradil s týmovým kolegou z Dukly Brno Tomášem Bábkem.
„Hodně mě zamrzelo neúspěšné semifinále, protože na Poláka Daniela Rochnu jsem si věřil a bylo to dvakrát těsně na pásce. Bohužel to je sprint, a tak jsem rád i za to třetí místo,“ přiznal šestadvacetiletý rodák ze Zábřehu.
Právě doma v podhůří Jeseníků začal na kole závodit, a jak už to bývá, pomohla k tomu velká náhoda. V páté třídě se se spolužáky z hecu a legrace přihlásil na školní přebor v silničním závodě a bylo z toho druhé místo. Hned se mu ozval cyklistický trenér Vladimír Caska, zda to chce s kolem zkusit vážněji.
„Chytlo mě to a už během roku mi to začalo jezdit. Po třech letech pod Vladimírem Caskou jsem dostal možnost zkusit dráhovou cyklistiku v Prostějově. Účastnil jsem se pravidelně úterních tréninků Vládi Vačkáře a dráha mi přirostla k srdci víc. Víc mě to bavilo a taky mi to šlo líp než na silnici. Už tehdy jsem zjistil, že ze mě asi nebude excelentní silničář, tak jsem si řekl, že bych si mohl vyzkoušet cestu dráhového cyklisty. Všechno do sebe zapadlo a v patnácti jsem přestoupil do SKC Prostějov,“ vzpomínal Wagner před lety pro MF DNES na své začátky na prostějovském velodromu.
V osmnácti letech přišla nabídka z elitní Dukly Brno, kde se vyjezdil ke dvěma evropským titulům do 23 let na pevném kilometru a bronzu mezi dospělými. Od té doby se do Prostějova každoročně vrací jako natěšený host. „Mám k té dráze citové vazby a má i výborné jízdní vlastnosti. V Brně je to jako jet po dé jedničce, skáče tak, že vás z toho bolí zadek. V Prostějově je udržovaná, rychlá a jezdí se po ní pěkně,“ srovnával už dříve.
„Sprint mi teď jde asi lépe než keirin“
V kvalifikaci sprintu byl tentokrát šestý, v osmifinále si poradil s Bělorusem Zajcevem a na řadu přišel zkušený Maďar Sándor Szalontay. „První jízdu vyhrál on, druhou já a tu rozhodující jsme jeli jen patnáct minut nato a v největším vedru. Bylo to obrovsky náročné a naštěstí úspěšné pro mě, ale když jsem slezl z kola a viděl se, nevěřil jsem, že budu ten den ještě závodit,“ líčí, jak byl zničený.
„Nevím, jestli byla horší bolest nohou, nebo mdloby a naprosté vyčerpání. Naštěstí jsem se nějak zmátořil a byl jsem hrozně rád, že jsem se dostal do čtyř,“ přiznal Wagner.
Momentky z Grand Prix Prostějov. Na snímcích bojují ženy v madisonu.
Grand Prix Prostějov byl pro elitní české závodníky dobrý test před blížícím se mistrovstvím Evropy, které hostí od 16. října nizozemský Apeldoorn. „Rád bych tam jel sprint a pevný kilometr, ale obsazení disciplín se určí až před závody podle výkonnosti. Tak, abychom postavili nejsilnější sestavu do teamsprintu,“ vysvětlil.
Olympijské ambice
Wagner touží si z Apeldoornu přivézt výsledek, který by ho rok před olympiádou vystřelil směr Tokio. „Rád bych se na olympiádu nějak dostal, ať už ve sprintu, který mi jde teď asi lépe, nebo v keirinu. Poperu se o to a uvidíme, rozhodně nesklápím uši,“ říká bojovně.
Robin Wagner
V polovině olympijské kvalifikace drží Češi dvě místa v keirinu a dvě ve sprintu zásluhou Tomáše Bábka a Pavla Kelemena. A Wagner by se k nim rád přidal, zvlášť po tom, co na mistrovství světa Češi snížili své naděje na olympijskou účast v teamsprintu.
„Postupuje osm nebo devět týmů a nám se mistrovství světa, za které je nejvíce bodů, zrovna nezadařilo. Skončili jsme dvanáctí a z nominace vypadli. Budeme to ještě zkoušet, ale uvidíme, jak to půjde,“ přemítá muž, který věří na tvrdou dřinu a malé, avšak setrvalé krůčky vzhůru.
„Snažím se dělat všechno pro to, abych se klukům v týmu vyrovnal a jezdil na těch nejlepších soutěžích o medailové příčky. Stál bych o to dostat se na olympiádu alespoň jako náhradník,“ netají svůj velký sen.
