10°C
Záhada 20 let nezvěstné Julije (4): Ztratil ji opilý otec. „Říkali, že ji rozprodali na orgány,“ pláče matka
K domu rodiny Mojisejenkových v běloruské osadě Udoga se dnem i nocí sjíždějí novináři, láká je sem neuvěřitelný příběh. Rodiče po téměř 20 letech našli svou dceru Juliji, která se ztratila, když jí byly 4 roky. Ljudmila Mojisejenková už tři dny po sobě stále dokola převypravuje, jak její manžel dostal záhadnou SMSku: „Dobrý den, jmenuju se Julija. Bylo by možné se s vámi setkat?“ Prostá zpráva vedla k happyendu, ve který rodiče už ani nedoufali, jejich holčička, která v říjnu 1999 beze stopy zmizela, se našla. Rodina je znovu v kontaktu, každý den si volají a píší. Mojisejenkovi se na Nový rok chystají za dcerou do ruské Rjazaně, kde na ně nečeká jen dcera, ale také vnučka, uvedl deník Komsomolskaja pravda.
„Je to největší a nejvzácnější dárek, který jsem v životě dostala, a ještě teď tomu nemůžu uvěřit,“ popsala Mojisejenková svoje pocity. Zavzpomínala na den, kdy o dceru přišla, byl 1. říjen roku 1999 a tehdy čtyřletá Julija „ukecala“ svého otce, aby ji vzal s sebou na trh do nedalekého města Puchoviči. Domů se vraceli nočním spojem na trase Minsk-Osipoviči.
Opilý muž usnul ve vlaku, probudil se na konečné
„Viktor se domů vrátil sám, byl trochu opilý,“ přiznala Mojisejenková. „Ve vlaku usnul a probral se až na konečné stanici, když ho probudil vlakvedoucí. Polekal se. Byla se mnou moje dcerka, kde je? Vyptával se, ale Julija nikde nebyla. Muž byl v šoku. Nakonec si vybavil, že s ním ve vlaku seděla tmavovlasá žena a vedle seděla dvojice mužů,“ sdělila reportům Mojisejenková.
„Viktor doma nepřiznal, že se dcera ztratila. Šel nejdřív k mému bratrovi a tam řekl, že neví, kde je Julija. Teprve potom šel za mnou. Jako první jsme jeli zpátky do Puchoviči. Po Juliji jsme pátrali úplně všude, ptali jsme se lidí na nádraží, babiček, co kolem prodávaly semínka… Nikdo nic nevěděl. Došlo mi, co se stalo,“ prohlásila matka ztraceného dítěte.
„Šli jsme na policii, na každé stanici jsme vylepovali fotky. Jezdili jsme autobusovými linkami po okolí, ptali jsme se řidičů i cestujících, jestli náhodou neviděli čtyřletou holčičku. Muž se dlouho obviňoval. Hádali jsme se a usmiřovali, společně jsme ale tu neskutečnou bolest nad ztrátou dcery přežili. Měli jsme další dvě děti, které nás potřebovaly,“ pokračovala Mojisejenková.
Matka: Věděla jsem, že je dcera naživu
„Viktor neustále opakoval, že měl dceru nechat doma se mnou, ale stalo se. Vrátili jsme se tenkrát domů a čekali jsme, že se Julija objeví. Mysleli jsme si, že si dceru někdo vyhlídl, sledoval ji a unesl. Nejde přece, aby se dítě jen tak ztratilo, jako by se po něm slehla zem,“ doplnila žena.
Ještě po 20 letech je pro Mojisejenkovou těžké popsat, co tehdy zažívala. „Byla to hrůza a šok. Nikdy jsme se nevzdali naděje, že se jednou objeví. Moje okolí chtělo, abych se smířila, že se s Julijí stalo něco hrozného, že ji rozprodali na orgány. To mi neříkejte, moje dcera je živá. Vím to, opakovala jsem si i jim a prosila Boha, aby to byla pravda,“ uvedla Mojisejenková. „Celá ta léta jsme věřili a doufali, a kdyby bylo potřeba, věřili bychom dál.“
Dívka v Rusku dostala nové příjmení
Mezitím co se rodina utápěla v zármutku a marně pátrala po dceři, Julija se 21. října objevila v ruské Rjazani, přičemž přímý železniční spoj mezi Běloruskem a Rjazaní neexistuje. Dodnes není jasné, jak se do ruského města, vzdáleného přes 800 kilometrů od jejího domova, dostala. Na tamním nádraží ji našli policisté a ona si nemohla vzpomenout na své příjmení ani na město, kde žije. Věděla jen, že se mámě říká Ljuda a tátovi Víťa. Julija dostala příjmení Ivanovová a byla převezena do dětského domova.
Juliji bylo přiřknuto i nové datum narození: 1. října 1996, její skutečné narozeniny jsou 26. září 1995. Po půlroce si Juliju k sobě vzala tamní rodina, domnívali se, že dívku její biologičtí rodiče na nádraží nechali záměrně. Celých 20 let Julija prožila v Rjazani, vystudovala tam farmacii a provdala se tam i rozvedla. Z prvního manželství má pětiletou dceru.
V březnu tohoto roku se Julija seznámila s mladým mužem Iljou Krjukovem, kterému vypověděla svůj příběh i to, jak bezúspěšně pátrala po své biologické rodině. Pomocí zadání pár klíčových slov do internetového vyhledávače se Krjukov dostal na stopu toho, kdo by jeho přítelkyně mohla být. Na stránkách běloruských novin našel starý článek s fotografií pohřešované Juliji Mojisejenkové.
„Všechno do sebe zapadalo“
Kontaktoval policii, vyšetřovatelé shromáždili všechna fakta. Experti porovnali snímek čtyřleté Julije Mojisejenkové a dospělé Juliji Ivanovové. „Všechno do sebe zapadalo, včetně jejího křestního jména a otčestva, tedy Julija Viktorovna, jen příjmení bylo jiné,“ doplnil Krjukov. „Policisté pak Juliji předali telefonní číslo jejího otce a ona mu napsala krátkou SMSku.“
Mladý pár se vydal do Běloruska. Julija podstoupila test DNA, který potvrdil, že je skutečně Julijí Mojisejenkovou. Příběh rodiny Mojisejenkových připomíná hollywoodský film, po 20 letech se dočkali šťastného konce.
„Volají mi lidé z celého Běloruska i Ruska, nedávno volal pán z Moskvy. Jeho otec se ztratil před 17 lety, řekla jsem mu, ať to nevzdává,“ uvedla Mojisejenková. „Co jsem cítila, když jsem Juliju po tolika letech viděla? Jako bych teď ve 46 letech znovu porodila dceru, chytla jsem ji za ruku a dlouho jsem ji držela. Před setkáním jsme viděli její fotky a hned jsme ji poznali. To je naše milovaná Julinka. Tři dny jsme si psali a volali, čtvrtý jsme se setkali,“ svěřila se tisku.
Rodině, která Juliju vychovala, patří poděkování a hluboká úcta
Julija zůstala u svých biologických rodičů jen jeden den, pak se vrátila do Rjazaně. Rodina je v neustálém kontaktu. Zpátky do Ruska musela, protože její dcera onemocněla. Mojisejenkovi rovněž komunikují s rodinou, která se jejich dcery ujala. „Je to skvělá rodina, moji dceru vychovali dobře, dali jí vzdělání, rodinu. Patří jim mé velké díky a hluboká úcta,“ děkovala na dálku Mojisejenková.
Mojisejenkovy včetně Julije zajímá, jak se dostala do Ruska. Dívka uvedla, že si matně vzpomíná na muže a ženu, kteří s ní jeli do Rjazaně. Pamatuje si, jak se s nimi kdesi procházela, žebrala o peníze a schovávala se před policií. Otázkou zůstává, proč nalezení Julije trvalo 20 let, když byla „jen“ v sousedním Rusku.
Témata:
Související
