Za moderním designovým pojetím i výrobou stojí soukromá střední umělecká škola Ave Art z Ostravy. „Kolemjdoucí si mohou na lavičce posedět, odpočinout si, le dokonce se i mírně houpat,“ uvedla Zvonková.
Umístění lavičky v centru není náhodné, upozornila starostka Valašských Klobouk Eliška Olšáková. „Nedaleko totiž dříve stál Mňačkův rodný dům a dnes zde sídlí městská knihovna, což je skutečně příhodná souhra okolností. Mňačko byl zastáncem společného státu, i z toho důvodu je na opěradle lavičky zachyceno území prvorepublikového Československa s vyznačením důležitých míst jeho života,“ řekla Olšáková.
Podle ní jsou na lavičce zmíněná i tři nejvýznamnější díla, a to Smrt si říká Engelchen, Opožděné reportáže nebo Jak chutná moc. „Celkový dojem podtrhuje literátův podpis,“ poznamenala starostka Olšáková.
Lavička pochází z historické kovářské dílny soukromé umělecké školy Ave Art Ostrava. Kovárna prošla právě loni po devadesáti letech generální rekonstrukcí a kloboucká lavička je prvním výrobkem, který v této obnovené dílně vznikl. „Autory uměleckého díla jsou Marek Břuska a Lukáš Dvorský. Navrhli jej v kombinaci kovu a dubového dřeva a jeho design a užitnou funkci důmyslně doplnili pružinami, které umožňují houpání. Pro veřejný prostor jde o neotřelou a originální funkci,“ uvedl Jaroslav Prokop, ředitel školy Ave Art Ostrava.
Ladislav Mňačko se narodil 29. ledna 1919 ve Valašských Kloboukách, rodina se posléze odstěhovala do slovenského Martina. „I proto bývá považován za spisovatele a publicistu slovenského a je řazen mezi nejpřekládanější slovenské autory,“ řekla Zvonková. Mňačkovy knihy vyšly ve 26 jazycích.
Mňačko se v dobách druhé světové války aktivně zapojil do partyzánského hnutí, kdy se připojil k ploštinské skupině. V době komunismu patřil k prominentním novinářům, později se však přidal na stranu odpůrců režimu. Od roku 1948 působil jako zahraniční dopisovatel v Palestině, následně vycestoval do Izraele, Číny, Mongolska, SSSR, Francie, Itálie, Rakouska, Vietnamu a dalších zemí, kde tvořil politické reportáže. V roce 1967 emigroval na několik měsíců do Izraele, později po srpnovém vpádu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 odešel do Rakouska. Tvořil televizní scénáře i prózu. V roce 1989 se vrátil do Československa, kde ostře vystupoval proti rozdělení státu. Zemřel v roce 1994 v Bratislavě.
