Černý rybíz (Ribes nigrum) býval spolu s dalšími druhy rybízů a angreštů mezi pěstiteli velice oblíbeným drobným ovocem. A návrat k jeho pěstování se rozhodně vyplatí, chcete-li tyto bobuloviny ochutnat. I během sezony bývají v obchodní síti téměř nedostupné.
Nanukem proti kašli
Právě černý rybíz je jednou z rostlin, u kterých můžeme využít pro chuť i zdraví téměř všechny části. Je známým faktem, že patří mezi ovoce nejbohatší na vitamin C a obsahuje navíc ze všech druhů rybízů také nejvyšší podíl minerálních látek. Charakteristickou vůni dodávají plodům i listům zejména éterické silice.
Zachraň jídlo: Co s rybízem? Připravte si domácí zmrzlinu |
Černé, velmi výrazně nakyslé plody se hodí pro přímý konzum i konzervárenské zpracování, nejčastěji v podobě šťáv, nanuků nebo džemů. Barva šťávy, která je sama také posilujícím lékem v rekonvalescenci nebo při psychické a fyzické zátěži, pomáhá zvýraznit mnohé pokrmy či nápoje. Sušené listy slouží jako základ bylinných čajů a působí lehce močopudně a potopudně, odvar z větviček lidoví léčitelé doporučovali nemocným proti kašli. Nezastupitelné místo má černý rybíz rovněž v (nejen přírodní nebo té domácí) kosmetice.
Kyselý jako rebarbora
Aromatickým černým bobulím lidé nemohli dlouho přijít na chuť. Jako mnoho jiných dnes oblíbených rostlin si i černý rybíz musel prošlapat cestu na naše záhumenky ze zdmi obehnaných klášterních zahrad, kde byl považován více za léčivou rostlinu než za pochutinu.
Červený rybíz v koláči se sněhovou náplní s mandlemi a skořicí |
Výjimkou bylo Rusko, kde se dle dostupných pramenů počátky jeho obliby datují již do 12. století. To u nás ve střední Evropě se černý rybíz jako kulturní rostlina uchytil o něco později, vlna popularity pak tuto bobulovinu zasáhla zhruba v polovině století devatenáctého, kdy se využíval pro výrobu oblíbeného vína.
Ve století minulém rybíz kraloval snad všem samozásobitelským zahrádkám a od padesátých let se začal i v našich podmínkách intenzivně šlechtit. Postupně vznikly nejen nové odrůdy, ale také zcela nové plody. I dnes je mezi zahrádkáři oblíbená Josta, která vznikla cíleným zkřížením dvou druhů černého rybízu s angreštem. Plody se velikostí přibližují angreštu, v chuti se prosadil spíš výraznější rybíz. Zájemce o kuriozity jistě potěší existence zeleného rybízu, který je albínovou formou rybízu černého.
Rybízové, sýrové i veganské. V Izraeli se stojí o chanuce fronty na tradiční koblihy |
Latinský název Ribes, a také české „rybíz“, pochází z arabštiny a keř jej dostal od arabských lékařů sídlících na území dnešního Španělska. Označení původně patřící rebarboře přenesli na zdejší planě rostoucí rybíz, který se pro kyselost svých plodů stal na novém území v medikamentech její náhražkou.
Z vlastních zásob
K výsadbě se nejlépe hodí podzim, pokud tedy o černém rybízu uvažujete, máte nejvyšší čas si vybrat tu správnou odrůdu. Zakoupený keřík namočte na několik hodin do kbelíku s vodou, zkraťte slabé a poškozené kořeny a pak zasaďte zhruba o pět až deset centimetrů hlouběji, než rostl ve školce.
Po vysazení je ještě třeba zakrátit asi na čtyři očka také výhony nad zemí. Černý rybíz brzy raší a kvete, je tedy ohrožen pozdními mrazíky, při výběru správného místa je třeba dát pozor na mrazové kotliny.
Na rozdíl od červeného rybízu, který snese i zastínění, vyžaduje černý rybíz dostatek světla. Jedině na osluněném a teplém stanovišti dosáhneme vysokého výnosu kvalitních, dobře vybarvených bobulí a zároveň vypěstujeme zdravé keře odolnější vůči mrazům. Na dostatek vláhy je černý rybíz naopak o něco méně náročný než jeho jinak barevní příbuzní.
Černý rybíz uzrává přibližně v intervalu jednoho měsíce, díky promyšlenému výběru na sebe navazujících odrůd (rozlišujeme rané, středně rané a pozdní) můžeme na zahradě sklízet chutné a zdravé bobule postupně od poloviny června zhruba až do konce července.
