„Saty neustále atakuje všechny okolo: Co blbnete, tady se něco slaví? Jaké Nagano? Ještě to je před námi,“ vypráví asistent kouče Petr Czudek. „To on rozboural mýtus ‚Co Čech, to uspokojení‘. Takovým způsobem, že všichni měli strach přemýšlet o tom, že už jsme tady na mistrovství něčeho dosáhli.“ Přetlumočená historka se udála po senzačním vítězství nad Tureckem, jež poslalo tým do osmifinálové skupiny.
Tým si v Českém domě v Šanghaji dopřál pár piv, ale větší efekt měly „kapky“ podávané jediným Čechem působícím v NBA. Mužstvo poté v sobotu rozdrtilo Brazílii o 22 bodů a dnes od 10.30 SELČ s Řeckem hraje o postup mezi nejlepších osm zemí na světě. Z velké části právě díky Satoranskému.
Zrodila se nová sportovní superstar země. Nenahraditelný tahoun ojedinělých vlastností. „Když bude mít dva body a tým vyhraje, bude šťastný. Kdyby se honil jen za osobními statistikami, nikdy by se nedostal tak daleko,“ popisuje svého lídra kouč Ronen Ginzburg.
A tím pádem by nikdy nebyli tak daleko ani Češi. Jak říká Jiří Welsch, bývalý parťák Satoranského v národním týmu a na šampionátu v Číně televizní expert: „Tomáš, to je příběh sám o sobě. Kluci mají štěstí, že s ním hrají.“
Muž v nejlepších letech
Křídelník Jaromír Bohačík má pro Satoranského anglický termín „energizer“ – tedy ten, co nabíjí ostatní. Jako by s ním byl zbytek celku propojen bezdrátovou sítí přenášející nejen nadšení, ale i umění. Ostatní vedle něj rostou. „Všichni vědí, jak je pro nás důležitý na hřišti i mimo něj,“ říká Bohačík. Kapitán Pavel Pumprla se před šlágrem proti Řecku nebál srovnání s nejužitečnějším hráčem NBA Janisem Adetokunbem: „Satyho přínos pro nás je větší než jeho pro Řeky.“
online reportáž z utkání česko - řecko sledujte zde |
Satoranskému bude v říjnu 28 let. „Je v nejlepším věku,“ říká Welsch – a bez váhání lze doplnit, že také v nejlepší formě. Jeho individuální růst za tři zámořské sezony udivuje i ty, kteří v něm odmala spatřovali generační talent. To zlepšení ve střelbě, zvlášť v trojkách! A to sebevědomí, ta víra ve své síly...
„Má obrovskou výhodu, že už i hvězdy NBA vnímá jako protihráče, je zvyklý se s nimi utkávat,“ líčí Welsch. Na šampionátu se také skvěle vypořádává s neustálým tlakem soupeřů. Není alibistický, přesto nechybuje. Když zrovna předá na chvíli režii jiným, přispívá bodově. Kupí asistence, sbírá doskoky.
  |
A prohrávat? Na to zapomeňte!
Toto nastavení mysli se bude hodit i proti Řecku, Česku totiž může stačit i porážka, dokonce až o 11 bodů. „Je na něm od prvního pohledu vidět, že není mentalitou ten typ, co by řekl: Pojďme to prohrát a bude to fajn. On bude naopak do poslední chvíle hrát na sto procent,“ oceňuje kapitán Pumprla.
Buď postup, nebo smrt
Satoranský vyskočil z pozice výtečného basketbalisty mezi domácí celebritu už 1. července, kdy podepsal smlouvu s Chicago Bulls na 10 milionů dolarů ročně, což z něj učinilo nejlépe placeného sportovce země. Zní to možná přízemně, ale faktickou podstatou je, že v NBA patří výše příjmu mezi základní způsoby oceňování kvalit jednotlivců.
I šéfové slavného klubu spatřili Satoranského potenciál. A dost možná doufají, že v Chicagu dokonale zkopíruje svůj vliv z reprezentace. „Sám jsem hodněkrát zažil, že jsme hráli dobře, ale uspokojili jsme se. Člověk si zpětně říká, že jsme mohli dokázat víc, teď mluvím třeba o mistrovství Evropy 1999, kde jsem byl,“ vzpomíná Czudek, sám bývalý skvělý rozehrávač.
„Tady na nás Saty působí svojí soutěživostí; tím, že chce dosáhnout úplného maxima. Když to vezmu atletickou terminologií, naši laťku už jsme přeskočili třikrát – ale chceme ještě víc. Proti Řecku do toho kluci půjdou, jako by šlo o život. Buď zemřeme, nebo postoupíme.“ K naprosté spokojenosti české hvězdy. Protože on sám to jinak nechce – a ani neumí.
