V boji proti terorismu mají hlavní slovo členské státy. Hlavním úkolem EU je vytvářet prostor pro jejich efektivní spolupráci a sdílení informací. Hrozba terorismu v Evropě na první pohled klesá, velmi ale záleží na tom, z jakých dat se vychází.
Evropský parlament začíná naplno pracovat. Minulý týden zasedl výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE), který se zaměřuje také na otázku boje proti terorismu. Své zprávy a aktivity přišly před europoslance prezentovat unijní agentury zabývající se oblastí spravedlnosti a vnitřních věcí, mezi které patří také Eurojust nebo Europol. Do jejich agendy spadá mimo jiné právě boj s terorismem.
Eurojust funguje jako platforma, kde mohou národní soudní orgány spolupracovat v potírání závažné přeshraniční kriminality, včetně terorismu. Nejen pro europoslance shrnul orgán výsledky své práce ve factsheetu. Agentura Europol zastřešující policejní spolupráci pak představila svoji tradiční zprávu o teroristické situaci a trendech v EU (Te-Sat), kde shrnuje mimo jiné počet, typ a důsledky teroristických útoků na evropském území za předešlý kalendářní rok. „13 lidí se stalo obětmi teroristických útoků na území EU v roce 2018 – jedná se o pokles oproti roku 2017. Všechny tyto útoky měli na svědomí džihádisté, kteří jednali na vlastní pěst,“ uvádí například zpráva.
„V posledních měsících dochází k dílčímu útlumu velkých teroristických útoků v EU. Rizikem je snaha teroristů tento trend zvrátit manifestačním velkým útokem. Poměrně silný je individuální ultrapravicový terorismus,“ říká odborník na extremismus z Masarykovy univerzity v Brně Miroslav Mareš.
Při sledování trendů v otázce terorismu záleží podle vedoucího Centra bezpečnostních studií na Metropolitní univerzitě Praha Oldřicha Bureše na tom, z jakých dat se vychází. Te-Sat ukazuje za rok 2018 úbytek útoků i obětí, u počtu překažených pokusů však pokles už není tak výrazný. „Podíváme-li se navíc na to, kolik lidí bylo odsouzeno nebo obviněno za teroristické útoky, tak ten počet vzrostl,“ říká Bureš. Upozorňuje také na to, že „stejnou čárku ve statistice“ v reportu představují zapálená zastávka na Korsice i islamistický útok s velkým počtem obětí, což jsou diametrálně odlišné případy.
Alternativou ke zprávě Europolu podle Bureše může být Global Terrorism Index. Ze statistik dle jeho slov vyplývá, že od roku 2014 hrozba terorismu v Evropě kolísá, ale obecně je poměrně vysoká, a to primárně u šesti nebo sedmi států v západní části kontinentu.
Jak EU bojuje proti terorismu
Evropská unie se komplexnější protiteroristickou politikou zabývá už od útoku v New Yorku 11. září 2001, v roce 2005 pak přijala Strategii pro boj proti terorismu, která od té doby několikrát prošla aktualizací. Protiteroristická politika EU podle Miroslava Mareše převážně reaguje na krizové jevy, jako jsou sebevražedné útoky, zahraniční terorističtí bojovníci (jejich definici nabízí MV ČR) či radikalizace osamělých vlků. „Méně efektivně pracuje s predikcí a komplexní přípravou na budoucí hrozby,“ říká expert.
Oldřich Bureš, který se dlouhodobě věnuje protiteroristické legislativě EU, poukazuje na problémy s implementací evropských opatření do národního práva členských zemí. Často se prý stalo, že se státy na evropské úrovni na něčem dohodly, pak už ale novinky neimplementovaly nebo potřebovaly více času. Nejedná se navíc o poslední krok, nová opatření pak ještě pověřené národní orgány musí uvést do praxe. Jako příklad Bureš dává sdílení citlivých zpravodajských informací, které je podle něj často problematické už uvnitř států samotných. Když pak má tato data v návaznosti na nějakou novou legislativu sdílet osmadvacet členských států a unijní agentury, přirozeně nejde o jednoduchou záležitost. Proces se podle něj nicméně časem zlepšuje.
Právě sdílení informací podle Bureše dává smysl, kritizuje ovšem snahu Unie pokrývat boj proti terorismu v celé své šíři. „Domnívám se, že v některých oblastech by role EU měla být maximálně koordinační, pokud vůbec nějaká. Jedná se například o boj proti radikalismu, který by měl být lokální, maximálně regionální, vzhledem k tomu jak procesy radikalizace probíhají,“ vysvětluje odborník.
Svou roli hrají národní, evropská i globální úroveň
Experti se shodují na tom, že boj proti terorismu je především vnitřní záležitostí jednotlivých států a otázkou národní bezpečnosti, největší váha tedy leží na nich. V současnosti je role Evropské unie poměrně omezena malým rozsahem výkonné moci v oblasti bezpečnosti obecně. Disponuje pouze sdílenými nebo koordinačními pravomocemi, což jí nedovoluje zavést jednotnou a komplexní politiku boje proti terorismu.
„Externí dimenze [unijního boje proti terorismu] sice existuje, ale týká se bezpečnostní spolupráce s jinými zeměmi, nebo spolupráce na stabilizaci okolních států a regionů, které by mohly napomáhat šíření terorismu,“ podotýká Oldřich Bureš. Primárním úkolem EU je pomáhat svým členům lépe předpovídat teroristické útoky, zasahovat proti nim a utvářet prostor pro efektivní spolupráci a sdílení informací. V blízké budoucnosti tomu pravděpodobně ani jinak nebude. Konsensus na evropské úrovni podle Bureše často naráží na rozdílný pohled jednotlivých států na hloubku žádoucí integrace. Nedá se tedy dle jeho slov například očekávat, že by v dohledné době vznikaly snahy přesunout větší množství kompetencí na Europol nebo Eurojust a vytvořit „evropskou alternativu americké FBI“.
Evropská dimenze každopádně hraje svou důležitou roli, stejně jako dimenze globální. „Zde jde například o oblast financování terorismu. Sebelepší evropská politika může ztroskotat na slabém článku v podobě Seychelských ostrovů, kde regulace není tak silná,“ říká Bureš. Na globální úrovni vyzdvihuje Mareš důležitost protiteroristických aktivit NATO a dalších struktur, například Bernského klubu, kde se scházejí hlavy bezpečnostních služeb z EU, Norska a Švýcarska.
Co EU řeší v posledních letech
Řada teroristických útoků v předcházejících letech byla pro EU těžkou zkouškou a diskuse o formě boje proti terorismu se zintenzivnily. Jak říká Oldřich Bureš, Unie se snaží nalézt správnou linii mezi spravedlností, svobodou a lidskými právy na jedné straně a bezpečností na té druhé.
Podle autora publikace Proruská propaganda v souvislosti s extremismem a terorismem Mareše se na evropské úrovni nedaří sjednotit náhledy na pojetí extremismu a násilného extremismu jako předpolí terorismu. „Za efektivní pozitivní příklad z poslední doby považuji vytváření speciálních struktur v rámci Europolu, zvláště proti zahraničním teroristickým bojovníkům,“ říká. Právě otázka zahraničních bojovníků a jejich (ne)navracení do Evropy je podle Bureše v současnosti unijním tématem číslo jedna, a je s ní spojeno několik agend.
Dalšími velkými tématy v EU jsou podle Bureše radikalizace a deradikalizace, a také otázka, jak přistupovat k „bojovníkům“, kteří po svých v průměru pětiletých trestech začínají opouštět vězení. Věznice samotné jsou pak podle něj často „univerzitami radikalizace“.
EU se také snaží o větší interoperabilitu dostupných informačních databází, jako je Schengenský informační systém (SIS), vízová databáze nebo databáze monitorující zahraniční bojovníky. „Dosud nebyly propojeny, jejich prohledávání proto bylo časově náročné nebo nebylo vůbec možné, protože do nich různé orgány neměly přístup,“ podotýká Bureš. Právě minulý týden Eurojust zahájil provoz protiteroristického registru, který propojí informace prokuratur a soudů všech členských zemí, a měl by dopomoct k efektivnějšímu vyšetřování a souzení případů spojených s terorismem.
Značných úspěchů z hlediska koordinace na evropské úrovni EU dle Burešových slov dosáhla v oblasti boje proti financování terorismu, i když stále je co zlepšovat. Tématu se v rámci svého portfolia věnovala česká eurokomisařka Věra Jourová.
