Temné vody stockholmské

Dusivá atmosféra Stockholmu na sklonku 18. století před námi ožívá v literární prvotině švédského autora Niklase Natt och Daga. Jeho historický román s názvem 1793 popisuje temné stoky a nelehký život nižších vrstev, ale zároveň odkrývá i brutální vraždu neznámého mladíka. Torzo mužského těla bez končetin, bez jazyka, očí i zubů je vyplaveno z místní říčky, a protože všechny nitky vedou do vyšších kruhů, je považováno za velmi žádoucí, aby se zločin co nejdříve smetl pod kobereček. Vyšetřování se ujímá mladý souchotinářský právník Cecil Winge, který je znám svou touhou po spravedlnosti. Jako protiklad mu je dán „k ruce“ válečný veterán Mickel Cardell – bývalý biřic s velmi pádnou náturou. Kam až je vyšetřování dovede? A dokáže Winge rozluštit všechny kličky dříve, než si pro něj přijde krvavá smrt zadušením?

Hned na první pohled kniha slibuje v podtitulu strhující historickou detektivku a sama za sebe mohu potvrdit, že jsem nebyla zklamána ani v nejmenším. Svým zvláštním slovosledem i tokem příběhu je kniha zcela odlišná od všech ostatních ze svého žánru. Ale možná touto odlišností dokáže upoutat, vyrazit člověku dech a překvapit svými závěry. Text je rozdělen do čtyř ucelených částí, přičemž v první se seznámíme se samotným zločinem, další dva úseky nás retrospektivně seznámí s jistým pozadím celého příběhu (ačkoliv to možná zpočátku nevypadá) a závěrečný díl pak přinese velké finále.

Všechny části mě bavily, všechny mi přišly promyšlené, místy nechutné, drsné, ale vkusné a všechny mě nutily dál a dál číst. Věřím, že velká část mých pochval by měla směřovat i skvělému překladu a tímto tak činím a chválím.

Vystavění románu je strhující, zachycení doby úchvatné, atmosféra temná a uvěřitelná a všechno dohromady na mě velice silně zapůsobilo. Můžu říct, že kniha je dozajisté odlišná a pokud od ní někdo očekává odpočinkový zážitek ve stylu Oldřicha z Chlumu, ten bude asi zklamán. Pokud se ale nebudete bát ponořit se do temných vod stockholmských, vřele vám tuto jízdu doporučuji.

Místy byla kniha hodně krutá, popisy realistické, ale autor si zachoval odstup natolik velký, aby nezacházel do nechutností. Sugestivní čtení, které se pro nadcházející podzimní období přímo vybízí. Zkuste sami a věřím, že nebudete zklamáni. Zajisté bych se podepsala i pod tvrzení, které knížku označuje za nejlepší švédskou knihu roku 2017 (u nás tedy až v roce 2019, ale doufám, že bude díky čtenářům dostatečně viděna a čtena). Doporučuji všemi deseti.