Uvěřitelný smutek s pruhy a 50 hvězdami. Je Lana Del Rey nejlepší žijící americká písničkářka?

Za jednu z nejlepších žijících amerických songwriterek označil Lanu Del Rey třeba magazín Pitchfork, nadšené recenze vyšly taky v The Independent nebo americkém týdeníku Variety. Britský deník Guardian dal hudebnici rovněž pozitivní hodnocení, redaktor Alexis Petridis ale taky poslech NFR! někdy shledává frustrujícím a v některých pasážích si říká: „Bože, zase to samé.“ Je tedy deska z produkce Jacka Antonoffa zásadním momentem v hudební kariéře Lany Del Rey?

Čtěte také

DESKA TÝDNE: Lana Del Rey jako Americké psycho v režii Quentina Tarantina

Už nejsem smutná

Právě spolupráce s Jackem Antonoffem se zdá být pro Lanu Del Rey výhrou, která pročistila její filtry zastřený hlas a nepříliš uvolněnou hudební složku. Pětatřicetiletý americký hudebník už pomohl k nominacím a zisku Grammy Taylor Swift nebo Lorde, sám se silně angažuje v prosazování LGBTQ práv a nebojí se výstředních výstupů. Když Lana Del Rey vstupovala do jeho studia, neměli v plánu pracovat na celém albu, pouze na jednom tracku. Když ale vznikla píseň Love Song, zamilovali se do sebe i Jack a Lana. „Umí napsat takové melodie, nemohla jsem tomu uvěřit,“ říká teď Lana pravidelně v rozhovorech, kterých dala v takzvaném „release weeku“ mnohem víc než kdy jindy. „Mluví se mnou teď média, která nikdy předtím o rozhovor zájem neměla,“ usmívá se zpěvačka v děkovném videu, které dala na Facebook. „Mám radost,“ dodává.

A její radost je na nové desce cítit. Pořád je to ta samá, věčně zachmuřená Lana, stále odkazuje na legendy americké popkultury, stále se topí v nostalgii. Na Norman Fucking Rockwell! ale působí, že doopravdy ví, proč a co dělá. Její smutek se tu posunul do polohy, která není prvoplánová, ale naopak velmi uvěřitelná. „Neptej se mě, jestli jsem šťastná, víš, že nejsem. Dá se ale říct, že už nejsem smutná,“ zpívá v poslední a zároveň jedné z nejsilnějších písní nahrávky s nejdelším názvem na světě.

Podle Jakuba Kaifosze, hudebního dramaturga a moderátora pořadu Kořeni, se ale Lana Del Rey pořád nedostala na úroveň, ve které by všechny odkazy, které do své hudby tlačí, uměla obsáhnout. „Nevím, kam se tím albem snaží dostat. Vím, kam mi říká, že se mám dívat, ale neslyším to,“ vysvětluje Kuba, proč se mu nedaří desce úplně propadnout. „Vnímám ji pořád jako postavu, charakter. Nejde ji vnímat jako jiné písničkářky,“ říká v aktuálním dílu pořadu Kořeni. „Mění se navíc tak maličko, že i sebemenší změna je prezentovaná jako hrozně velká,“ myslí si. „Ten rozdíl je obrovskej,“ oponuje mu moderátor a Lanin skalní fanoušek Vítek Svoboda. „Navíc, i v momentech, kdy byla ve své postavě, to nebylo na úkor kvality nebo její představy o tom, jak ta hudba má znít,“ říká Vítek v Kořenech a přidává několik důkazů. „A to, že šla do hudební branže s velmi specifickou personou, bylo hlavně tím, že byla nervózní, nechtěla ani vystupovat,“ dodává Vítek přesvědčeně.