Nastupující šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová oznámila, že staronová česká zástupkyně v komisi Věra Jourová dostane post místopředsedkyně komise, s odpovědností za dohled nad dodržováním evropských hodnot a transparentností.

Zatímco vládní strany zdůrazňují, že je to poprvé, kdy má Česká republika místopředsednický post, opozice kritizuje premiéra Andreje Babiše, že prý nedokázal vyjednat důležitější portfolio. Nejlépe takové, v němž by Jourová měla na starosti důležité ekonomické otázky.

Zaznívají též názory, že přidělit zrovna české komisařce portfolio, které zastával v odcházející komisi Frans Timmermans, je možná projev zlomyslnosti s cílem vrazit klín do visegrádské spolupráce. Jak známo Timmermans byl odpovědný za řízení EK s Polskem a Maďarskem kvůli porušování principů právního státu a evropských hodnot. Česká republika obě země hájí, a právě visegrádské země nakonec pomohly zablokovat Timmermanovu kandidaturu na post předsedy komise.

Opoziční kritika ovšem zcela pomíjí otázku, proč zrovna Česká republika by měla mít nárok na důležité portfolio. S pomocí jakých argumentů by mohl Babiš takové portfolio vyjednat?

Vždyť naše země nejen čelí spolu s Polskem a Maďarskem žalobě EK u Evropského soudního dvora kvůli odmítnutí řídit se řádně schváleným rozhodnutím EU o uprchlických kvótách, ale obecně proslula spolu se zbytkem V4 svými nesolidárními postoji v migrační krizi, porušováním některých ústavních principů, i značnou mírou euroskepticismu, živeného v české veřejnosti předními politiky.

Česká republika a visegrádská čtyřka celkově prostě nemají mezi západními státy EU dobré jméno. A není tomu jen proto, že český premiér je podle předběžného znění auditu EK v konfliktu zájmů při čerpání evropských dotací, nebo proto, že je doma trestně stíhán za možný dotační podvod s evropskými fondy, ale i proto, že většina opozice v podstatě za Babišem stojí jak v jeho antiimigrační politice, tak v podpoře Polska i Maďarska, které Brusel oprávněně kritizuje.

Česká republika také odmítá přijmout v dohledné době euro, ačkoliv podmínky pro jeho přijetí fakticky plní. I zde se ozývají sobecké argumenty, že by nás to mohlo učinit odpovědnými za případnou finanční krizi v nějaké jiné zemi. Proč by měla ale taková země dostat důležité ekonomické portfolio v Evropské komisi?

Jinými slovy: v debatě o postu, který dostala Jourová, pokud je skutečně podle opozice tak bezvýznamný, se vůbec nezvažuje, zda Česká republika je natolik platným a integrovaným členem EU, že by si zasloužila post údajně důležitější. Uvažuje se, jak je u nás ve vztahu k EU zvykem, jen v kontextu toho, co je výhodné pro nás, nikoliv toho, co je důležité pro Unii.

Pro tu přitom není pozice místopředsedy starajícího se o dodržování hodnot EU nikterak okrajová v době, kdy některé země tyto hodnoty otevřeně porušují a zbytku Unie se ještě vysmívají. Okrajová je jen pro část české politické scény, která si myslí, že nějaké evropské hodnoty jsou abstraktní blábol a důležité jsou jen hmatatelné ekonomické výhody unijního členství.

Dát tuto pozici právě české komisařce je chytrý tah, protože komisaři zastupují zájmy EU, nikoliv států, které je do Bruselu vyslaly. Jourová bude tedy muset posuzovat chování zemí, jako je Maďarsko či Polsko, popřípadě konflikt zájmů, jako je ten Babišův, striktně z pozic EU. Až bude svoje kroky vysvětlovat na domácí scéně, může to snad vnést jistou dávku racionality a evropanství i do naší domácí debaty, v níž zatím převážil postoj, že nám Timmermans a jemu podobní ubližují, protože nejsou takříkajíc naši, a tudíž nám nerozumějí.

ČRo Plus, 11.9.2019