LIVE: Lollapalooza Berlín, den druhý: Jistota jménem Kings Of Leon i výborná Rita Ora

Vydáno 12.09.2019 | autor: redakce

Po nabitém prvním dni se diváci na festivalu Lollapalooza Berlín nenudili ani v neděli, kdy dvoudenní akce vrcholila. Hlavní hvězdou byli Kings Of Leon, ovšem předvedli se i Hozier, Martin Garrix nebo Rita Ora

LIVE: Lollapalooza Berlín, den druhý: Jistota jménem Kings Of Leon i výborná Rita Ora LIVE: Lollapalooza Berlín, den druhý: Jistota jménem Kings Of Leon i výborná Rita Ora


LOLLAPALOOZA
OLYMPIJSKÝ STADION BERLÍN
8. 9. 2019

Nedělní program začal v poledne s dublinskými The Coronas, na které vzhledem k uvedenému času přišlo překvapivě mnoho s tvorbou obeznámených fanoušků. Neznáte? Tak si představte mladého, sympatického a urostlého muzikanta, zpívajícího snadno oblíbitelné pop-rockové písně. Třeba Marka Ztraceného. Teď ho čtyřiapůlkrát naklonujte. To proto, že pátý hráč je nájemný muzikant. Nějak takhle to znělo.

LIVE: Lollapalooza Berlín mouchy nevychytala. Prvnímu dni vládli "těhotní" Twenty One Pilots i Billie Eilish

Je to samozřejmě nadsázka, ale ať už vás baví The Script, Kodaline nebo The Shins, tady byste dostali soĺidní dávku irského pop-rocku s okouzlujícími a přitom nepřeslazenými melodiemi a k tomu úchvatný vokál hlavního zpěváka Dannyho O'Reilleyho. Ten se pochlubil, že si večer s kolegy zajdou na Hoziera a Kings Of Leon. K naposlouchání doporučujeme desku Trust The Wire z roku 2017 nebo si počkejte na novinku, z níž zazněla čarokrásná ukázka Find A Water. Největší objev festivalu.



Bohužel ze zcela opačného konce to vzala Allie X. Zpěvačka by se jistě ráda dostala mezi velké popové hvězdy, a když už to nemůže být Lady Gaga, tak třeba aspoň Ava Max. Jenže v Berlíně se zařadila mezi největší podfuky na divácích. Žádná kapela, žádný DJ, jen ona sama navlečená v černém, jak se snaží svým zpěvem přehlušit z pozadí dunící mptrojku s jeji skladbou. Fuj.

Návštěva parku pro děti nacházejícího se skoro mimo areál tak byla jako oáza klidu. Kidzapalooza je místo, od kterého by se všechny dětské koutky na festivalech mohly učit. Najdete tady všechno, co je potřeba k tomu, aby si návštěvu užili i ti nejmenší. Bazén s balónky, skákací hrad, nanuky, strašidelný zámek, Pipemanii naživo, fotbálky stolní i streetové, auta, týpí, stavebnice, tetovačky, přebalovací pulty, nafukovací balónky ve tvaru duhy, hlavolamy, prostě všechno. Palec nahoru.



Na hlavní scéně mezitím dobrou náladu rozdával Dean Lewis. Australský písničkář letos zabodoval se svou deskou A Place We Knew i jednotlivými singly. Stay Awake zní hudebně optimisticky, ve skutečnosti je to ale docela smutná píseň. 7 Minutes napsal po hádce, při cestě autem domů. A coverem When We Were Young zase vzdal hold The Killers. Obecně ale měl v repertoáru nejednu zpěvnou baladu a k melancholii končícího léta se hodil nádherně.

RITA ORA VE FORMĚ

Pak ale nastalo největší překvapení celého festivalu. Rita Ora. Zpěvačka, která má s rušením koncertů kvůli banalitám nebo komerčně zajímavějším vystoupením také své zkušenosti, už takhle jednou unikla například z programu Szigetu. A je nám obrovským potěšením sdělit, že ji můžeme zařadit do pomalu, ale jistě rostoucího seznamu světoznámých popových zpěvaček, jejichž koncert stojí za to navštívit.



Vděčit za to může zejména svému týmu, který jí zprodukoval a následně do rádií natlačil tolik singlů, že svůj set mohla složit doslova ze samých hitů. Dále si pochvalu zaslouží i její tým šesti tanečníků, kteří se postarali o vizuální hody a za zpěvačku svými sólovými čísly zaskočili, když se natřikrát převlékala v zákulisí. Nutno zmínit také živou kapelu, která potvrdila, že když se chce, všechno jde. A tak mohla živě zaznít třeba i rozjetá Hot Right Now, byť jí místo drum'n'bassových podkladů nečekaně podpořila elektrická kytara. Pochválit je třeba i jejího osobního trenéra a kosmetičku, zpěvačka byla viditelně ve formě a nebála se to ukázat.

Bez ohledu na to, kolik procent kůže dala divákům na odiv, je ovšem nejdůležitější, že všechno ostatní převálcoval její hlas. Pevný, silný vokál, jenž byl věrný studiovým nahrávkám, se nezalekl vysokých tónů a jiných náročných pasáží a Ora bez problému udýchala všechno podstatné.



Tohle byl set, z něhož jste mohli mít jedině radost. Radost z toho, jak jí to všechno tak pěkně vyšlo, kolik na ni přišlo lidí a zapomenout nesmíme ani na jednoho hrdinu z davu, kterému se dostalo objetí od své hvězdy a vděčným pláčem se stal oblíbeným terčem kamer. Není tomu co vytknout. Oru můžeme zařadit k dalším výborným zpěvačkám, které Lollapaloozu nadchly v minulých letech - těmi byly Dua Lipa a Jess Glynne. Kam se na ně hrabe nějaká Billie!

PAN MUZIKANT HOZIER A NEJEN TAKE ME THE CHURCH

V mezičase se pozornost diváků roztříštila mezi Loud Luxury, kteří opanovali Perry's stage pro DJ's v centru samotného stadionu svými remixy Aviciiho Part Time Lovers, Sheeranova I Don‘t Care nebo vlastní novinkou I Am Not Alright. Vrcholné muzikantství proti tomu předváděl se svými sedmi spoluhráči Hozier. Mix blues, gospelu a pop-rocku dle irského receptu servíroval všem těm, kteří si přišli i pro jiné singly než jen Take Me To Church.

Srovnatelně příjemnou poslechovku obstarali i Rex Orange County, což je indie-popová skupina postavená kolem jednoho člověka. Jednadvacetiletý Alexander O'Connor byl v dětství přezdíván svou učitelkou zkratkou O.C., tedy stejnými písmeny, pod nimiž můžete znát i u nás velmi úspěšný teenagerský seriál. A hudba mu ve škole tak šla, že v BBC Sound Of 2018 skončil loni druhý, hned za Sigrid.

A pak tam byl taky Khalid. To vám byla taková slabota! Od někoho, kdo se rozhodne zpívat r'n'b a soul, by jeden čekal, že si bude hlasově podávat ruku když už ne s Usherem, tak aspoň s Jasonem Derulem. Chyba. To nebyl zpěv. To bylo kuňkání do half-playbacku. Největší zklamání festivalu.



Před Martinem Garrixem si dalším vydařeným setem nové fanoušky posbíral Don Diablo. A pochlubil se, že právě Lollapalooza prý byla jeho první festivalové vystoupení vůbec. Svých věcí zahrál bohužel minimum, ale předvedl skvělou show a spoustu známých singlů. Dokonce se vytasil i s vlastní novinkou, předělávkou klasiky The Way It Is od Bruce Hornsbyho And The Range.

KINGS OF LEON NEZKLAMOU

A pak už to konečně přišlo. Kings Of Leon. Kapela, které můžeme férově vyčítat, že svůj setlist sice neustále obměňuje, ale bohužel se to týká spíše jen pořadí písniček, nikoliv skladeb jako takových. Jsou proto v její diskografii výborné singly - a není jich málo - které na svůj čas zazářit před publikem z nepochopitelných důvodů stále čekají. Je také škoda, že se nepodařilo navázat na tradici. Přesně před třemi lety totiž na berlínské Lollapalooze představovali ještě horké kousky Waste A Moment a Over z tehdy ještě nevydaného alba Walls. Tentokrát ale bohužel nic navíc nepřišlo.



A přesto. Jsou to Kings Of Leon. Nemohlo to být špatné. Nebo jinak. Mohlo to být leda někde na stupnici mezi "skvělé" a "nadpozemsky dokonalé". Pardon, ale je to prostě tak. Tři bráchové a jeden bratranec se během let vyšvihli mezi čelní představitele hudby z Nashvillu. A ten je, jak víme, Mekkou všech kytaristů, ať už hrají country, bluegrass nebo třeba jižanský rock. A právě v něm je klon Followillů nedostižný.

Nemusí mít rachejtle, ohně nebo konfety. V promluvách k publiku se klidně můžou omezit jen na pár frází. Hlavní je, že je nakřáple řezavý hlas Caleba Followilla nadále silný v kramflecích, že si ho s nikým nespletete a že je doprovázen překrásnou souhrou kytar, bicích a aranží. Teskně dlouhé tóny v songu Arizona, mrazivá přesnost v Cold Desert, v níž se poslední refrén zjeví odnikud jako pouštní bouře. Bolestný vokál v refrénu Manhattan, bublavý kytarový úvod Closer nebo Find Me coby nejnovější skladba v setlistu. To jsou jen některé z mnoha ukázek skladatelské geniality muzikantů, kteří už za dvacet let existence posbírali dvanáct nominací na cenu Grammy, z nichž čtyři získali.

A diváci věděli, na co jdou. Kapela jim ostatně v Německu hraje vlastně každoročně, zatímco u nás na ně bohužel ještě stále čekáme. Publikum tak ztichlo, páry se zachumlaly do klubíčka a jen pozorně a skoro nehybně vnímaly jednotlivé tóny z té nádhery. Očekávané probuzení k akci zapříčinil Garrixův ohňostroj odnaproti, když nevědomky spustil sborový zpěv nestárnoucí balady Use Somebody, aby se do finále po sedmiminutovém soustředění s Knocked Up mohlo už tradičně jít s dvojící Sex On Fire a Black Thumbnail.

A tím skončil i celý festival. Přehlídka, která se sice nezbavila organizátorských masařek, ale zároveň událost, na které díky všem těm vynikajícím interpretům budeme chtít být i za rok. Snad se to zase podaří.

Setlist Kings Of Leon: Slow Night, So Long, Crawl, Waste A Moment, On Call, Supersoaker, Molly's Chambers, Radioactive, Manhattan, Arizona, The Bucket, Fans, Over, Milk, Closer, Mary, Use Somebody, Cold Desert, Pyro, Find Me, The Immortals, Notion, Knocked Up, Sex On Fire, Black Thumbnail

text: Jan Trávníček, foto: Lollapalooza Berlín

Témata: Lollapalooza Berlín, Kings Of Leon, Martin Garrix, Rita Ora, Hozier, Khalid

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít