Devátý list z deníku rekonvalescenta po operaci srdce

Němcové nebyla asi skutečná autobiografická její babička není žádné tajemství a tak nebude asi žádným tajemstvím i to že Božena Němcová si takovou babičku asi přála mít a dobrotivá postava její románové babičky může být dokonce i směsicí snu o její babičce i matce protože, paní Panklová její matkou asi také nebyla. Nebude tedy asi žádným hříchem si myslet , že její román je i jejím snem o vlastních dětech, protože jak víme Božena Němcová vlastních dětí neměla.
Protože Františkovi lázně jsou nejstaršími rašelinovými lázněmi na světě, dnes bohužel poněkud opomíjenými, byly dříve svými léčebnými procedurami po celé generace nápomocné k uzdravování různých nemocí. Svou popularitu si získaly zvláště u neplodných žen. Protože k plodnosti žen přispívá nemalou mírou i přítomnost mužů, byly tyto lázně muži hojně navštěvovány. O tom koluje ve Františkových lázni mnoho zajisté bájivého lhaní. Setkal jsem se ale v hostinci ,,Stará jizba" s mužem, který si při skoku z okna druhého patra zlomil obě nohy. Nyní je v důchodu a chodí o berlích. Dnes se ve Františkových lázních už z oken neskáče. Většina pacientů je po infarktu a dostává plynové injekce, koupele s bublinkami a výsadkářské elektrické kalhoty, kterými se jim tlačí krev tam, kde se jí nedostává. Ženám zůstal v lázeňském parku jen ten bronzový František, který je osaháván a leskne se nejvíce na místě, od kterého si ženy nejvíce slibují.
Jinak jsou jako ve všech ostatních lázních i ve Františkových léčivé vody, které chutnají všechny stejně, ale mají ne vždy stejné účinky, většinou ale velmi potřebné, protože se ve všech lázeňských domech pravidelně a vydatně jí a tak ty vody pomáhají k tomu aby ta pravidelnost v jídle mohla dobře fungovat.
Nejlepší procedurou v léčebně je solná jeskyně se sporadicky osvětlenými kvádry sole ve zdech,  vyvolávající kouzlo, že možná přijde i víla ve stejně průsvitném závoji jako měly víly na obraze mojí babičky v ložnici, lákající nad manželskou postelí k něčemu, co mi zůstalo po celé dětství skryto. Zabalen do deky bylo mým přáním odhalit v jeskyním šeru tajemství ještě nepoznané blaženosti a poznaného šumu motýlů, po prožité slasti v oblacích hebkých polštářů.
Nejhorší bylo, když do toho začal někdo kecat. Počasí bylo stálé a slunné a tak tématem zůstávaly jen další procedury, nejčastěji ty nejméně oblíbené. Těmi byly ty už zmíněné plynové injekce nebo pytel. Opravdový plastikový sak na hrudi přepásaný a u utažený jako podprsenky, které ženy s válečky někdy škrtí. Zavedenou hadicí s pistolovou spouští, jako u benzínové pumpy, sestřička potom nafoukne pytel léčebným plynem odněkud ze země a tím se člověk stane ponravou, jako v té písničce Voskovce a Vericha ,,Ezop a brabenec" která se stala pro ptáky potravou.   
V prospektu na solnou jeskyni se praví, že jedna hodina v solné jeskyni má stejný blahodárný účinek na organismus jako dva dny u moře. Tři hodiny v jeskyni se tedy vyrovnají jednomu týdnu v Chorvatsku. Když bychom si po každé hodině v jeskyni objednali pizzu a jedno pivo, mohla by cesta do Italie nebo ve velkém vedru do toho Chorvatska být zbytečná a ještě by si člověk ve Slovinsku mohl ušetřit po cestě problém s nápisem ,,Kaditi zapovedáno."  
V sobotu a v neděli chodily okolo léčebny mažoretky a hrála hudba. Někdy šly mažoretky veteránky, které ale vůbec tak nevypadaly. Ty jsem měl nejraději. Když šly veteránky, tak jsem nikdy nezůstal sedět na lavičce a svižně je následoval. Připadal jsem si jako malý kluk, který šel za vojáky a dokázal držet s nimi krok a údery pochodového bubnu mi manifestovaly tlukot mého z zčásti napraveného srdce. Na mažoretky jsem si vždy oblékl jedno ze svých nových modrých triček, abych se tak lépe hodil k jejich tmavomodrým sukním. Každý máme při oblékání nějaká svá tajemství, když o něco jde a když nejde o nic tak si oblékneme stejně něco nápadného, aby o něco šlo. Když se přestaneme oblékat, tak rezignujeme na to, aby člověk byl viděn a staneme se podzimním stromem s opadaným listím, nebo lucernou na výpadovce u silnice která nesvítí.
Podstatou léčebných procesů zabudovaných do léčebných procedur ve Františkových lázních je oxid uhličitý CO2, který je důležitou součástí organických sloučenin. Tento oxid uhličitý, tolik potřebný pro biochemický proces látkové výměny organismu a tolik škodlivý ekologickému procesu na zemi, tedy látkové přeměny atmosféry a je mimo jiné i obrazem toho, jak tenká a zranitelná je vrstvička života na zemi a jak je třeba si jí vážit. Otázkou budoucnosti je, jestli těch pár kuliček molekul, podobných těm v dětském chrastítku, bude na Marsu jednou stačit k tomu, aby nalezené jinde, třeba tam, se dalo nazvat životem podobným tomu našemu na zemi.
Ve Františkových lázních se léčivými procesy léčí poruchy látkové výměny uhlíku a to všemi aplikacemi, které zemní plyn těchto lázní poskytuje. Injekce, pytel, koupele, zábaly, minerální vody atd.
Ve Františkových lázních byl i velký básník J. W. Goethe a skladatel L. von Beethoven. Je mi tedy velkou ctí, že jsem se tam mohl mihnout i já a připít douškem té zázračné minerálky všem, kteří se rozhodnou nás básníky a skladatele následovat.
Zcela na závěr připijím všem recepčním dámám ve Františkových lázních za laskavé přijeti svých hostů, jejich telefoní služby i to, že se někdy stávají zodpovědnými za mnohé, za což zodpovědné vůbec nejsou. V této milé i nemilé souvislosti zdravím co nejsrdečněji především pani recepční v léčebně Kyjev, pani L. Vavříkovou.