Je to stejná chyba, říkají, jako antropomorfisovat Boha. Nemenší chybou ale je, zapomínat, že jsme živočichové a že racionální část naší osobnosti tvoří téměř celá 2 %, zatímco zbytek řídí instinktivní síly. Vystihl to Koukolík, když napsal: Člověk není racionální tvor obdařený emocemi, ale emocionální tvor, který občas myslí (tak nějak to bylo, smysl je ale jasný).

Když v autě šlápneme na brzdu, teprve za půl sekundy si uvědomíme PROČ. Na dálnici to dělá 16 metrů. Položíme-li na stůl čtyři hromádky karet s nabídkou, že výběr těch dvou správných přináší zisk (v jakékoliv podobě), dojde průměrně inteligentní jedinec ke klíči, podle kterého má karty vybírat, po 25-30 pokusech doprovázených omyly. Ale už při třináctém pokusu, jeho nevědomí protestuje (zachyceno na polygrafu), když volí špatně. Ti vnímaví se podle těchto signálů řídí. Pokud systém, který můžeme nazvat „vyhnout se strasti, přiblížit se slasti“ funguje, zafixuje se, a co víc, může se předávat dalším generacím. Šumavští jeleni se ani třicet let po pádu železné opony ještě nepodívali do Bavorska.

Sociálně žijící tvorové nezbytně potřebují na obranu proti chaosu nějakou jasnou sociální strukturu. Podíváme-li se na tlupu šimpanzů, v čele stojí nejzdatnější samec, jakýsi král, pod ním se houfují ti, kteří by se rádi do čela postavili a dole jsou ti méně ambiciózní a méně zdatní. Agrese jde podle zákona padajícího výkalu shora dolů. Samice se do politiky nepletou a vedle odchovávají mláďata; mladý sameček se zařadí do pánské společnosti ve věku tří let a zde zaujme odpovídající pozici. Král má právo první noci, kdykoliv se mu zamane, první bere jídlo a nikdo si netroufá zkřížit mu plány. Když některý ze samců usoudí, že by mohl teď na trůn nastoupit už on, proběhne rituální souboj, vítěz bere vše a poražený se zařadí do tlupy.

Není divu, že do čela se dostávají samci, u kterých vědci objevili typické psychopatické rysy. Platí to nejen pro šimpanze, psychopatičtí jedinci se objevují také mezi myšáky, jak nám ukázaly práce z konce roku 2017. U lidí o této souvislosti víme od počátku dějin. Psychopati – v pojetí Hareho, Duttona, Blickleho, Patricka, našeho profesora Ptáčka a dalších – se vyznačují především prokazatelnou absencí strachu a díky této vlastnosti je jejich konání roboticky bezchybné, jsou charismatičtí, umějí manipulovat a celkem snadno se dostávají na vedoucí pozice všude. Nemusejí být vůbec zlí, mohou dokonce prospívat lidem, jak dokládají příběhy o prvním člověku na Měsíci, kariéra McNaba, práce některých neurochirurgů, činy záchranářů a další. Ať hodný či zlý, na špici se psychopat současně stává autoritou.

Jak ukázaly přesvědčivě Milgramovy experimenty, dvě třetiny našich bližních jsou bez ohledu na to, jaké je to svinstvo, ochotni poslechnout jakoukoliv autoritu a vykonat její příkaz a být tak vlastně nástrojem její vůle, její moci. Dvě třetiny bližních, kteří a které neunesou svobodu. Těch, kteří s Čapkovými ovcemi bečí: Třeba na jatka, jen když nás vedou. Lidem bez kritického myšlení se výroky autority stanou zákonem. A tak autorita, dejme tomu v oblasti financí, ale úplný imbecil, ne-li idiot v oblasti malířství, odsoudí nějaký obraz (po otázce zvídavého novináře: Vaše veličenstvo, co soudíte o tomto obrazu) a malíř od té chvíle má vymalováno.

VIP, very important person, vymyslel Churchill v roce 1941 jako označení pro lidi, kteří byli nepostradatelní pro konečné vítězství – tedy opravdu pro ty, kteří nasazovali všechno, jmění, čest i životy, a nebylo toho málo, pro porážku nacismu. Patřila tam královská rodina, vláda, zbrojaři, ekonomové, kteří drželi GB nad vodou a další významné osobnosti. Dnes si na tento titul dělá nárok každý hokynář, kterému se povedlo otevřít druhý obchod. Autoritou se stává amnestovaný zločinec. „Celebrita“ se prosadí tím, že sní užovku!

Kritickému myšlení propadne tak jeden člověk ze čtyřiceti. Zbývající část našich bližních občas přemýšlí a ty dvě třetiny jdou za autoritou, protože jí důvěřují. A když je někdo nebojsa a dokáže říci, že očkování škodí lidstvu, také on najde své apoštoly a své věřící. Naposledy se mě po mé přednášce v nejmenovaném městě Brně, ptala jedna (nikterak blbá) osoba, zda je pravda, že proděláme-li spalničky v dětství, získáme doživotní imunitu proti rakovině. Zeptal jsem se, kde získala tu informaci. Na internetu. Pro ty váhající: pravda to není, je to blbost!

Za hřích současných elit (pravda, značně prořezaných v posledních 80 letech, leč přesto) považuju, že nedokázaly vygenerovat osobnost, která by se stala konkurencí současně vládnoucích a zlo rozsévajících pseudoelit, za nimiž po vzoru Čapkových ovcí, jde značná část společnosti. Moje generace už to nebude, ale copak jsme tak blbě vychovali své děti?!? Sjednocující nemůže být jen proti něčemu, ale za něco. Potencionálně nabídnutých cílů není málo.