Za bubeníky a trubači už bránou projíždí velmožové rozhazující pamětní mince. „Sláva králi, přivítejte českého krále,“ povzbuzují mezi házením a podíváním mincí jezdci. Jana Lucemburského a chvíli poté i jeho choť Elišku Přemyslovnu s dvornímu dámami skutečně vítají pochvalné výkřiky. Někteří ale zapomínají, že by se měli držet scénáře. „Ať žije paní učitelka,“ hlaholí nějaký vtipálek na jednu z dvorních dam.

Potíž držet roli mají i někteří další v téměř pětisethlavém průvodu. Každou chvíli se některý muzikant, zbrojnoš nebo konšel podívá před sebe a musí se smát. Uprostřed ulice totiž leží mezi koňskými koblížky rozsypané bonbóny, které vypadly z kornoutu jednomu z pážat v čele průvodu. Nejméně jednomu šermíři to nedá a nějaký bonbón si sebere.

Lidé mezitím zdraví další a další šermíře, sokolníky, orientální tanečnice či kejklíře. Za městským praporem potom přichází znojemský purkmistr, konšelé a cechovní mistři. Mezi konšely si s úsměvem už téměř podvacáté vykračuje Zdeněk Beránek. „Kamarádil jsem z dnes už zesnulým Laďou Rakušenem, který vinobraní po devětaosmdesát obnovoval. A on tehdy přišel, že mu někdo vypadl, tak ať se nevymlouvám a jdu to zkusit. A už jsem zůstal. Drží mě u toho dobrá parta, kterou máme a jsem Znojmák, tak účinkování v průvodu patří k mému vztahu k městu,“ říká Beránek.

Jako konšel musí zvládnout dvoje otevírání mázhausů a dva průvody ve dvou dnech. „Ještě pořád je to dobré a dá se to zvládnout. Pokaždé ale otevíráme nějakých dvanáct mázhasů, pro to se člověk musí o nabízené sklenky vždycky podělit,“ dělí se o zkušenosti Beránek.

To už průvod dochází na Masarykovo náměstí a královi hosté plní hlavní tribunu. Na samém konci vláčí zbrojnoši dvojici nepoctivých pekařů a několik poběhlic. Dvěma z nich král před zahájením výročního trhu hodlá dát milost, aby nemusely na pranýř. Královna Eliška mu ale poradí, aby se obě dívky o královskou milost utkaly v souboji holemi. Dívky nelení a pustí se do sebe nejen holemi, ale i pěstmi. Eliška řečená Žába nakonec své protivnici roztrhne šaty a ta zostuzeně uteče. Nakonec omilostněné odchází obě. „Výborný zážitek, moc jsme si to užily. Hole, pěsti, spousta adrenalinu,“ hodnotí s úsměvem už zpátky pod tribunou Andrea Remiášová, která hrála vítězku souboje.

I když je oblečená do hadrů a zbrojnoši ji ve dvou průvodech vláčeli po dlažbě, je spokojená. „Už někdy před pěti lety mě napadalo, že bych si tohle mohla zahrát. Účinkuji ve skupině Štvanci, kde se těmhle věcem věnujeme a když nám letos řekli, že by tahle scéna chtěla nějakou novou krev, byla to příležitost a pro mě jeden splněný sen,“ říká Remiášová.

Lidé se rozchází zpátky do ulic a mázhausů. „Na vinobraní jsem podruhé, líbí se mi atmosféra a krásné město. Procházíme se, ochutnávám víno nebo burčák a poslouchám pěknou muziku,“ říká Tereza Stloukalová z Brna. Pravidelně jezdí na svátek vína Tomáš Lička z Prahy. „Vracím se kvůli dobré zábavě, vínu a burčáku, mám tady kamarády. Kromě historického programu si užiju i muziku. Těším se na Olympic a Kabáty,“ říká Lička.