Jednou takhle v jarní podvečer se strýc Eman procházel po Malé Straně a obdivoval všechnu tu barokní krásu kolem. V téže době v jedné malostranské vinárně seděli šéfredaktor a jeho zástupce nově vzniklého deníku Pražských poledních listů. Ve vinárně u stolu s nimi seděly dvě studentky žurnalistiky, které se dostavily na pracovní schůzku na inzerát, že „Pražské polední listy hledají občasné spolupracovnice, nejlépe studentky žurnalistiky.“ Po třetí vypité sedmičce vína děvčata konečně přišla na to, že chlípným redaktorům se jedná o zcela jiný druh občasné spolupráce, než je psaní novinových článků, a po anglicku zmizela.
Když asi po půlhodině páni redaktoři zjistili, že studentky si opravdu neodskočily na WC, ale definitivně se z vinárny vypařily, byli značně rozmrzelí. Nebylo jim ani tak líto vypitého vína, ostatně děvčata víno jen způsobně usrkávala, ale bylo nutno zbytečně zaplatit dvě večeře, které nesnědli. Tak byl zcela zhacen jejich plán na „občasnou spolupráci“ s půvabnými studentkami žurnalistiky a navíc náklad Pražských poledních listů byl mizerný.
Bylo více než zřejmé, že pokud se náklad nezvýší, velmi brzy by se z Pražských poledních listů mohl stát Pražský poslední list. A to Pražské polední listy ještě šetřily na mzdových nákladech, neboť kromě šéfredaktora a zástupce šéfredaktora žádné další zaměstnance neměly, oba pánové se ve funkcích každý měsíc pravidelně střídali a jejich plat byl pouze symbolický. Tak si páni redaktoři dali ještě každý panáka koňaku a došli ke shodnému závěru, že náklad listů zvýší pouze účinná reklama. Zaplatili útratu a vyšli z vinárny ven. Před vinárnou potkali dobráckého strýce Emana a šéfredaktor povídá:
„To je náš člověk, to bude náš reklamní pracovník.“
Humoristická povídka z knihy Bratranec Emil a Strýc Eman, kterou napsal spisoval Jiří Glet.
Povídka je zveřejněna s laskavým svolením pana Jiřího Gleta.
Celou e-knihu Bratranec Emil a Strýc Eman zakoupíte za 49 Kč na stránkách nakladatelství KOSMAS.
