O zájezd do KLDR se u nás perou. Čech: „Čtou Babičku, ale totalita je všudypřítomná“

Do země ovládané dynastií Kimů se jako jednotlivec nepodíváte. „Nemůžete dělat zájezdy, jaké byste si přáli, musíte spolupracovat s místní cestovní kanceláří a ta vám předepíše okruhy, vy okruh buď přijmete, nebo nepřijmete,“ vysvětluje Papež.  

Dodal, že v ČR je několik kanceláří, které tento nevšední zážitek zprostředkovávají, mají ale jasně daný harmonogram cesty. „Celou dobu jsme byli pouze v Pchjongjangu, něco málo jsme viděli cestou z/na letiště a z letadla. Zatímco hlavní město je nablýskanější (i když ne bohatší), venkov zůstává v době předindustriální,“ prozradil Blesk Zprávám jeden z Čechů, který si nepřál uvést své jméno. 

Cigaretka, úsměvy a pohoda v totalitní KLDR: Mladý křesťanský demokrat se brání kritice

Povinná četba: Babička

Podle oslovených Čechů, kteří překročili přísně střežené hranice severokorejských hranic, se může stát, že uslyšíte i Češtinu. „Řada Severokorejců v ČR, resp. v ČSSR studovala, takže znalost češtiny by neměla být úplnou raritou. Na Pchjongjangské univerzitě cizích jazyků se čeština vyučuje jako samostatný obor, ale studenti nemají přístup k internetu a kromě učebnice studují „Babičku“ Boženy Němcové, z níž se učí celé pasáže nazpaměť,“ prozradil detail z cest oslovený návštěvník KLDR. 

O českém odkazu již dříve mluvil v rozhovoru pro Blesk Zprávy také Michal Ratiborský (ANO) „Jsou tu české tramvaje, vozy a slaví se i nějaké svátky. Historicky spolu máme co do činění. Během války spousta Korejců zamířila k nám a pak se do své země vrátili. Překvapilo nás, že na nás často mluvili perfektní češtinou,“ uvedl.

Snímky z oslav 66 let od příměří v Severní Koreji | Reuters

Dlouhé rozhovory na ulicích ale jako turisté neočekávejte. Všichni oslovení cestovatelé se shodují, že program byl daný a nebyl moc čas na bloudění po městě. Občas se ale může člověk odtrhnout, i když cestovní kanceláře na svých stránkách varují, že se vám může stát, nebo že vás někam nepustí. Hlavní město, téměř jediná destinace kam vpouší vláda cizince, je prý relativně čisté a hezké. 

Smrt princezny Marie (†32): Ze slov jejího strýce Schwarzenberga mrazí

Natřená fasáda a totalita na každém kroku

Rozhovory s respondenty se shodovaly v tom, že domy v Pchjongjangu jsou opravdu upravené a natřené, spíše je to ale naleštěná bída. „Díky natřeným fasádám paneláků je pestrobarevnější než v minulosti, na ulicích jsou stánky s občerstvením, obchůdky, restaurace, spousta elektrokol, nově vysazovaná zeleň, pečlivě udržovaný pořádek (dojem byl vylepšený krásným počasím). Korejky evidentně věnují hodně pozornosti zevnějšku,“ hodnotí Čech, který už se do KLDR podíval v roce 2005.

„Na druhou stranu je člověk i v této zdánlivé idylce konfrontován s všudypřítomnou propagandou, omezeným přístupem ke komunikacím a uvědomuje si, že je celou dobu sledován a pravděpodobně i odposloucháván... KLDR prostě je země s totalitním režimem a nesvoboda je „cítit“ na každém kroku,“ popsal pro Blesk Zprávy své pocity cestovatel.

Každodenní život v Severní Koreji: hlavní město je prý výkladní skříň pro turisty. | Profimedia

Blesk Zprávy se doptávaly, jaká byla ve městě atmosféra, a jestli bylo znatelné tristní zacházení s lidskými právy. „Osobně si nemyslím, že by informace podávané uprchlíky měly být výrazně nepravdivé. Jak už jsem uváděl, tak v KLDR vládne totalitní režim, ve kterém jsou lidská důstojnost a základní práva výsadou krajně omezené elity. To, že jsem v Pchjongjangu neviděl veřejnou popravu, samozřejmě neznamená, že k nim nedochází,“ uvedl cestovatel.

Během exkurzí prý narazil i na skupiny vojáků. Jejich vyhublé postavy a strhané tváře s vyhaslými pohledy byly údajně dost výmluvné. „Podobně vypadali i pracující z venkova, které jsem viděl v televizi,“ zmínil oslovený cestovatel, čímž vyjádřil svůj názor na to, jakou zde mohou udržovat ekonomiku. 

S ekonomikou jsou na tom v Severní Koreji opravdu bledě, podle OSN potřebuje 40 % populace potravinovou pomoc. Paradoxně ale mají v KLDR podle některých statistik třetí nejlepší armádu na světě. To souvisí s politikou Kimů, kteří armádu a vojenství upřednostňují především od roku 1996. 

KLDR se na noc zhasne. Dostatek energie je pouze na některých místech hlavního města. Alespoň zde netrpí světelným znečištěním. | Archiv

Dovolenkář ale míní, že je důležité, aby se lidé do státu, kde vládne totalismus a kult osobnosti, dostávali. Naprostá izolace podle Lukáše není řešením a minimálně to může podle něj otupit pěstovaný odpor k cizincům. 

Do KLDR snadno, rychle a draho

Do KLDR se ročně z ČR dostane asi 200 lidí. Podle Papeže je o soukromé cesty velký zájem a každý otevřený termín jde takzvaně nadračku. Mimo to jezdí do KLDR také diplomacie. Ze známějších jmen české politické scény se za Kim Čong-unem podíval například předseda zahraničního výboru Lubomír Zaorálek (ČSSD) nebo také exministryně obrany Karla Šlechtová (ANO).

K vycestování potřebujete povolení, schválený cestovní plán, cestovní kancelář s licencí, předem nahlášenou a zkontrolovanou hotovost a platný pas, který musí mít dostatek stran a jeho platnost bude ještě půl roku o návratu. „Ty skupiny mají kolem 20 lidí, jezdí se asi třikrát ročně,“ upřesňuje Papež z Asociace cestovních kanceláří.

Vondráček promluvil o možné obžalobě Babiše. A do Sněmovny chce novou stráž

Samozřejmě je nutné i vízum. „Zaregistrujete se v CK, ta odevzdá veškeré informace o vás – ale podobné požadavky mají i Amerika nebo Čína, přesněji státy, které chtějí mít kontrolu, jak se u nich tito lidi pohybují. To dělá kde kdo,“ dodává Papež.

Námi oslovený Čech vyplňoval jen formulář,  kde psal důvod návštěvy, popsal jaká místa v KLDR už navštívil a detailněji byl nucen popsat program návštěvy, všechno ostatní za něj vyřídil úřad, jelikož do Severní Koreji nejel jako soukromá osoba. Zájezdy jako takové najdete s cenovkou kolem 70 až 90 tisíc, většinou je ale součástí i návštěva okolních zemí.