Jde za štěstím, tak jak to ve svém hitu zpívá Karel Gott. Oštěpařka Barbora Špotáková se chystá dlouhou comebackovou sezonou po narození druhého syna na MS v Dauhá. A letí si pro nejlepší výkon sezony, který ji případně může vystřelit k medailovým výšinám. A nenechává nic náhodě. „Letos jsem štěstí při závodech moc neměla, takže pořád čekám, že by se mohlo dostavit. Věřím, že se to obrátí. Štěstíčku se musí jít naproti,“ usmívá se Špotáková, která si jako talisman do Kataru bere svého životního partnera Lukáše Novotného.
Jak je pro vás jeho přítomnost důležitá?
„To je největší talisman. Když mi kluci půjčí tátu, tak to bude nejdůležitější. Od té doby, co jsme spolu, tak se mi daří. Na to je spolehlivej.“
Takže jdete za štěstím…
„Musí to tak být, štěstí přeje připraveným… Ono se to štěstí jednou obrátí. Já si myslím, že jsem ho letos při závodech taky moc neměla, pořád čekám, že by se to mohlo zlepšit. Několikrát jsem byla zastavená před hodem, to se mi stalo mnohokrát. Věřím, že se to obrátí.“
Letos jste se už podruhé vrátila k atletice po mateřské pauze, dostala se do finále Diamantové ligy, ale ke svým nejlepším výkonům jste se nepřiblížila. Jak jste naladěná těsně před MS, na který musíte čekat až do konce září?
„Bude to takový zvláštní šampionát, protože normálně už máme volno. Vzhlížím k němu optimisticky, protože celou sezonu jsem laborovala s achilovkou, ale teďka ke konci se nějak zklidnila, takže finální příprava byla velmi dobrá. Myslím, že mám i trochu víc energie než kdybych všechno vymlátila v létě. Opravdu se těším, myslím, že bych mohla předvést sezónní maximum a s tím bych byla spokojená. To by mi určitě zvedlo náladu, i vzhledem na příští sezonu s Tokiem. Tím bych mohla soupeřky postrašit, aby si uvědomily, že mi to pořád ještě lítá.“
Bude pro vás problém měsíční závodní pauza od finále Dimantové ligy v Curychu?
„Sezona předčila očekávání, účast ve finále v Curychu je pro mě velkým úspěchem. Pokud mě tam nesejme vedro, pokud přeperu vedro, tak by to mohlo být dobrý. Já si myslím, že ještě nějaké malé závody někde najdeme. To je spíš takový trénink. Tohle mi nevadí, já se naopak potřebuju na to těšit.“
Jak je na tom vaše achilovka, kterou jste během sezony léčila?
„Hodně práce s tím bylo, naštěstí to vyšlo. Musí se o to člověk pořád starat. Nejsem jediná, tenhle problém má mnoho atletů. Se Zuzkou
Hejnovou
jsme sdílely společné fígle, furt musíte něco dělat. A tělo je i takové, že si zvyká na to, co děláte, furt se to musí měnit. Tělo je hrozně chytrý…“
Jak se těšíte do Dauhá?
„Jednou, dvakrát jsem tam byla a nelíbilo se mi tam. Ale je pravda, že stadion nebyl klimatizovaný, bylo tam vedro. V létě, když hážete ve čtyři odpoledne, je to příšerné, pak v sedm začne hlavní program a jsou nejlepší podmínky… Tady to bude aspoň pro všechny stejně klimatizované, že se nebude říkat, že těmhle foukalo a těmhle něco…“
Na stadioně každopádně bude foukat klimatizace, díky níž bude na stadionu třeba o sedmnáct stupňů chladněji než venku. Jak zvládnete přechody z tepla do zimy a zpět?
„Nejsem nechoulostivější člověk, tohle jsme zažili v Ósace, v Tegu. Tam člověk v metru taky mrzne. Ale nezažili jsme klimatizovaný stadion. Myslím, že by to nemuselo být tak nepříjemné. Člověk si musí dávat pozor a zas to tak neprožívat, doufat, že nebude mít kašel. I s tím se dá závodit. Myslím, že mi extrémní přechody z vedra do relativního chladu nebudou vadit. No, snad nebudu první nemocná…“
Poletíte už na svůj sedmý šampionát, na který z předchozích máte nejlepší vzpomínky?
(úsměv) „To je šťastné číslo, sedmé mistrovství světa. Naštěstí se mi podařilo mít na hodně mistrovství nádherné vzpomínky. Určitě z toho posledního z roku 2017, kdy přijelo hodně fanoušků z Čech a mně se podařilo po deseti letech obhájit titul mistryně světa. Myslím si, že pořadatelé to udělali pro mě, bylo vyhlášení hned po závodu, takže všichni fanoušci tam byli a zpívali jsme hymnu společně. No, to bylo asi nejhezčí…“
V Dauhá budete závodit jako trojnásobná mistryně světa, jelikož k vašim dvěma titulům z let 2007 a 2017 přibyl po diskvalifikaci Rusky Abakumovové i ten z roku 2011. Nečeká vás v Dauhá už dopředu jedna zlatá medaile?
„Byla taková nabídka, já jsem ji odmítla. Nepotřebuju se nikde objevovat. Jedu bojovat o další medaili, přijde mi zvláštní, abych měla zvláštní ceremoniály. Měla by dorazit.“
Medaile je tedy jasný cíl?
„Já bych byla ráda, kdybych si hodila výkon sezony (63,85 – pozn. red.), potažmo limit do Tokia na olympiádu (64 metrů – pozn . red.) Kdyby to bylo trochu dál, možná bych mohla myslet na medailové pozice. Mám za sebou náročný trénink, když si odpočinu, budu se cítit sebevědomější. Lepší je očekávání brzdit a být příjemně překvapená. Proti mně hraje, že máme kvalifikaci jen den předem, je docela tvrdý házet druhý den znova. Ale nejen pro mě, všechny holky jsou na konci sezony bolavé. Všimla jsem si v Curyhu, že se drží za lokty. Já jsem nemohla běhat a možná jsem naopak trochu ušetřená. Budu moct do toho třísknout a ony budou vymlácené.“
Témata:
atletika, oštěp, Barbora Špotáková, mistrovství světa, sport, Dauhá, MS v atletice 2019, Sport na Heureka.cz
Související články
