S hokejem už Vladimír Stránský (72) zažil leccos. Jízdu Vítkovic z druhé ligy až k titulu, potyčku s Gordie Howem, formování začínajícího Václava Varadi nebo synovo exotické angažmá v Austrálii. Dnes se těší na další nový zážitek. Poprvé proti sobě nastoupí jeho vnuci. Šimon Stránský (21) hraje za Vítkovice, jeho starší bratr Matěj (26) za Třinec. „Jsem na oba kluky hrdý a moc se těším!“ říká Vladimír Stránský před derby (17.30).
Přiznává, že bude trochu rozpolcený. Vladimír Stránský, extraligový mistr s Vítkovicemi z roku 1981, který ostravský klub v elitní soutěži vedl i jako trenér (1994-96), mívá v ochozech většinou jasno.
„Fandím Vítkovicím, to je jasný, teď ale nevím,“ přiznává u předehrávky 33. kola. „Vítkovice jsou můj klub, hraje tam Šimon. Na druhé straně je ale v Třinci Matěj a Vencu Varaďu jsem měl dlouho v juniorce i v mládežnické reprezentaci. No nic, budu fandit oběma klukům a pěknému hokeji. Mohl by to být pěkný zápas. Šimon i Matěj začali výborně.“
Stránský je přesvědčený, že si vnuci ve vzájemné bitvě nic nedarují. „Ale, že by se mlátili nebo bili, to ne. To nehrozí, i když jsou oba hodně soutěživí,“ hlásí rezolutně. „Spíš se budou chtít ukázat. Vítkovice hrály první zápas proti Olomouci celkem slušně (1:2p), Šimon dal už dva góly. Matese jsem viděl v televizi proti Kometě a hrál velmi dobře. Líbil se i reportérům. Těším se na ně.“
Připouští, že by je nejradši viděl spolu v jedné formaci. Je si jistý, že by jim to šlo. „Když se jim bude dařit, třeba je Pytlák (reprezentační trenér Miloš Říha) spolu zkusí v nároďáku, proč ne?“ S Říhou se Stránský dobře zná, ve Vítkovicích spolu slavili titul, ale že by za vnuky lobboval, to neexistuje. „Ne, to vůbec, takové věci nedělám. Od toho je trenér, sám musí vědět. Pokud je bude chtít, pozve si je. Že bych mu já vykládal, jak hrají dobře, je blbost. To není můj styl.“
Hrou svých vnuků se Stránský v ochozech baví. „Já jsem měl možná slušnou střelu a rychlost, po Frantovi Černíkovi jsem byl druhý nejrychlejší bruslař, ale zdaleka jsem na tom nebyl tak dobře technicky jako kluci,“ porovnává hokejové geny. „Co Šimon umí s pukem!? Ty jeho změny směru a kličky? Radost se dívat. Matěj je důraznější a v Brně se mi teď moc líbil. Střelu mají dobrou oba, tak uvidíme, jak to jejich první setkání na ledě dopadne. Třinec má kádr jinde, teoreticky by Vítkovice šanci mít neměly. Ale možné je všechno.“
Vladimír Stránský prošel s Vítkovicemi z druhé ligy až k titulu. V tom má před vnuky náskok. V klubu si vybojoval přezdívku Šéf a s reprezentací si zahrál i v zámoří. „S béčkem jsme byli v Americe, hráli jsme tam šest nebo sedm zápasů ještě proti týmům z WHA,“ vzpomíná. „Tam se to řezalo, úplně jiný hokej. Hned první zápas v Hartfordu jsem se na buly potkal s Gordie Howem, trošku jsme se poštěkali. Hráli jsme oslabení ve čtyřech, postavil se vedle mě a začal šťouchat. Tak jsem mu to vrátil - bum, bum, bum. Šli jsme oba ven, Kanaďané pak hráli čtyři na tři a my dostali gól. Byl mazaný, měl už tehdy snad 52 roků, udělal to chytře. A mám pocit, že v Edmontonu zrovna začínal Wayne Gretzky, ale tehdy jsme ho ještě vůbec neznali, takže toho si extra nepamatuju.“
Hlava hokejového rodu věří, že i oba vnuci se ještě o zámoří poperou. „Matěj už to měl do Dallasu několikrát blízko a když už to bylo skoro jisté, dostal pukem do držky,“ krčí Stránský rameny. „Těžko říct, proč ho nevyzkoušeli. A že nedraftovali Šimona, to bylo velké překvapení, protože v prognózách vypadal na třetí, čtvrté kolo. Byla to pro něj dost velká rána, nikdo to nečekal. Ale co, stalo se. Není všem dnům konec.“
JAK SI STRÁNŠTÍ VEDOU
| Šimon (Vítkovice) | Matěj (Třinec) | |
| 2 | zápasy | 2 |
| 2 (2+0) | body | 2 (0+2) |
| 3 | plus/minus | 3 |
| 18:19 | průměrný čas na ledě | 22:05 |
| 2:25 | čas v přesilovkách | 4:21 |
| 0:41 | čas v oslabení | 2:59 |
| 4/2 (50 %) | úspěšnost střelby | 6/0 (0 %) |
| 43/26 (60 %) | úspěšnost vhazování | 0/0 (-) |
| 0 | hity | 2 |
| 0 | blokované střely | 0 |
| 4 | trestné minuty | 0 |
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
