I když předpis v podobě objemného fasciklu textů a tabulek teprve opustil Strakovu akademii a míří do Sněmovny, bitva o něj už tento rok fakticky skončila.
A že letos stála za to. Vzpomínáte? Vůbec poprvé se stalo, že některá koaliční strana nehlasovala na vládě pro návrh rozpočtového rámce. Následovala další rarita, otevřený dopis jednoho koaličního předsedy a vicepremiéra jinému předsedovi a premiérovi, jak je navržený rozpočet nerealistický.
Vláda schválila rozpočet se schodkem 40 miliard, prezident ho podpoří |
Běžnějším koloritem už byly dramatické brífinky, kde se hrozilo odchodem z vlády a vznášely se požadavky na desítky miliard navíc pro resorty spravované ministry ČSSD. Do toho tvrdé ultimátum od polovládní KSČM, paradoxně zprava, aby země více šetřila. Ve finále pak dvoustranné, někdy až sedmihodinové schůzky ministrů s šéfkou státní kasy.
A výsledek? Předpokládaná idylická dohoda koaličních partnerů, státnický ústupek komunistů a jednomyslné schválení rozpočtu na vládě (a brzy jistě také ve Sněmovně). Zkrátka „samá pozitiva a sociální jistoty“.
Horké rozpočtové léto, tedy tradičně čas od konce jara do 30. září, kdy vláda musí poslat plán státních financí do Sněmovny, letos skoro přesně kopírovalo obrys bizarní vládní krize s výměnou ministra kultury. A ta se na rozpočtu nepochybně podepsala.
Lze předpokládat, že mnohá dramatická gesta ČSSD kolem rozpočtu měla hlavně mediálně zakrýt vnitřní problémy s hledáním a prosazením nástupce ministra Staňka. Kdyby nebylo ono bití na poplach trochu přifouknuté, spokojil by se třeba ministr Petříček nakonec s pouhou šestinou toho, co předtím požadoval jako nevyhnutelnou sumu pro přežití svého resortu?
A naopak: nebýt toho, že ČSSD byla kvůli vetovanému Šmardovi málem jednou nohou z vlády, nezakleklo by na ni ANO více a nesnažilo se zmírnit astronomické vládní výdaje, zejména ty mandatorní? Ostatně i opozice by měla víc času vrtat se v rozpočtu, kdyby nemusela denně vlastním tělem bránit demokracii před apokalypsou zemanismu-babišismu.
Ale pozdě bycha honit, výsledek toho, že se nejdůležitější zákon roku dostal v létě do stínu bláznivé šlamastyky kolem ministra, jehož nikdo neznal, leží teď před námi. Seznamte se.
O více než 100 miliard meziročně vyšší příjmy, ale o totéž vyšší i výdaje. Deficit 40 miliard po několika letech konjunktury. Jen na splácení úroků ze státního dluhu ročně 44 miliard. A rychle rostoucí mandatorní výdaje, celkově už se zvolna blížící bilionu. To je rozpočet pro časy zalité sluncem, ne pro mračna, která už vykukují na obzoru.
