Vpád nacistického Německa do Polska převrátil před osmdesáti lety životy význačných rodin v Turnově. Němci na začátku září 1939 pozatýkali osobnosti města. Přes Liberec a Žitavu je odvezli do koncentračního tábora v Buchenwaldu. 

„Bleskovou válkou proti Polsku se nacisté odkopali a ukázali, co jsou zač,“ říká David Marek, historik Muzea Českého ráje v Turnově. „V Turnově i v jiných městech a obcích si vzali rukojmí. Prý aby měli záruku, že v Protektorátu Čechy a Morava bude během války klid.“

V Turnově nešlo o první zatýkání po obsazení Československa Hitlerovou Třetí říší. Němci bezprostředně po 15. březnu 1939 zasadili úder komunistům. Turnovské odvezli na výslech do Mladé Boleslavi. Většina se vrátila domů, ale Václav Koďousek či Václav Krsek putovali jako první Turnované do koncentračního tábora.

V září 1939 následovala druhá vlna zatýkání. Na turnovské náměstí přistavili Němci velký autokar a nahnali do něj legionáře, komunisty a další české vlastence podezřelé z nenávisti k Třetí říši. Z rasových důvodů k nim přibrali některé turnovské židy.

„Rodiny se s nimi loučily na náměstí, kam se ostatní obyvatelé města báli přijít, aby také neskončili v Buchenwaldu. Autokar tam odvezl nakonec asi třicet lidí. Známe jména nejméně třetiny z nich,“ podotýká Marek. 

„Václav Škréta, kapitán ruských legií a řídící učitel Chlapecké školy v Turnově se domů nikdy nevrátil. Zemřel v Dachau v roce 1941. Stal se jednou z prvních obětí okupace z Turnova. Do koncentračního tábora dopravili nacisté také legionáře a ředitele spořitelny Františka Loumu, legionáře a hoteliéra E. Hájka, ředitele obchodní školy J. Komárka, obchodníka Františka Fatora, obchodníka V. Pecinu nebo Pravoslava Svobodu, učitele Chlapecké školy, který se na rozdíl od řídícího učitele Škréty vrátil po válce do města.“

Pravoslav Svoboda působil v roce 1939 v turnovské městské radě. Podle Marka v ní vydržel celou druhou světovou válku, navzdory svému uvěznění v Buchenwaldu. „Při jednáních rady vedli Pravoslava Svobodu jako dočasně nepřítomného,“ dodává Marek.

Nacisté zakázali vstup židům do Slavie

Chvíle před odvozem uznávaných turnovských obyvatel do Buchenwaldu zachytil svým fotoaparátem lékař Jiří Šolc. Žil v domě přímo nad náměstím a rozprostíralo se před ním jak na dlani. Šolc pořídil rovněž válečné snímky před známým hotelem Slavie v Hluboké ulici. Zaznamenal na nich první odvod lidí nasazených na práci v Německu. 

Před turnovským hotelem Slavie probíhá první válečný odvod pracovních sil do Německa.

Hotel Slavie se zapsal do válečných dějin města i jinak. Patřil mezi místa, kam nacisté zakázali vstup židům. Nesměli ani do hotelů Karel IV., Modrá hvězda, do Centrálu (dnes Korunní princ) a do restaurací Belgický dvůr a Sokolovna. Jakož i do biografu. V některých turnovských hostincích mohli jen do zvláštních oddělených místností. Všichni židé z Turnova skončili v koncentračních táborech. Přežilo jich pouze několik.

Na začátku druhé světové války byl starostou Turnova Josef Plíhal. V polovině roku 1940 však dosadil nacisty ovládaný okresní úřad na turnovskou radnici bývalého plukovníka Československé armády Aloise Švece. Kolaboroval s Němci a nad Turnovem převzal naprostý dohled.

Ve městě dostaly během okupace nová jména ulice, jež připomínaly rozbité Československo. „Alej legií se změnila na Sadovou třídou a Zborovská ulice na Károvskou. Z ulice 28. října se stala opět Kozákovská a Štefánikova ulice se stala Soboteckou,“ upozorňuje Marek.

Z Turnova zmizely rovněž jiné symboly republiky - třeba nápis Sokol z dlažby nebo Tyršova socha z místa před sokolovnou.

Mezi zajímavosti se řadí, že ještě po začátku druhé světové války, v půlce září 1939, otiskly Pojizerské listy velký článek k druhému výročí smrti československého prezidenta T. G. Masaryka. Poplatny těžké nacistické době však psaly, že Masaryk na sklonku života vyzýval ke studiu nových německých myšlenek. Válka s Polskem a zanedlouho také s Francií a Velkou Británií si vynutila opatření, které znemožňovalo nepřátelským letounům rozpoznat města a obce v Protektorátu Čechy a Morava. 

Nesvítily lampy a lidé museli zatemňovat okna svých bytů a domů. Již 5. září 1939 vyšel souběžně s prohlášením „Polská vina“ v Pojizerských listech inzerát šikovného obchodníka. Zněl: „Lepenku na zatemnění oken dodá velkoobchod Jarka Řehák, telefon 208.“