V sedmnácti letech přikvačil do kabiny Hradce Králové. Hubený vytáhlý blonďáček. Vypáčit z něj holou větu bylo téměř nemožné. Sebevědomí? To slovo rodákovi z Hronova nic neříkalo. O deset let později okouzlil Jaroslav Zelený ve slávistickém dresu báječným výkonem proti Interu Milán (1:1) na honosné scéně Ligy mistrů. Co víc, na pozici středního záložníka, kde do té chvíle naskočil jen jednou v životě!
„Vůbec mě nepřekvapilo, jak se na San Siru prezentoval. On je fotbalovej, což mu usnadňuje vzít na sebe různé role. Dokonce si myslím, že je na tom tak, že může hrát prakticky na jakémkoliv postu,“ říká uznávaný kouč Václav Kotal. Byl to právě on, kdo si před lety v Hradci Králové vyžádal Zeleného z dorosteneckého týmu k áčku. Společně s dvěma Tomáši - Holešem a Koubkem .
Napadlo by vás, že Zelený bude mít jednou takovou kariéru?
„Proč by ne. Všichni tři kluci, Zelený, Holeš i Koubek, mají krásné sportovní dráhy. Dva jsou ve Slavii, Koubek je v bundeslize v Augsburgu a v národním mužstvu. Všichni měli našlápnuto už tenkrát v Hradci. Konkrétně Zelí je tahovej hráč. Myslím si, že je lepším záložníkem než obráncem. Na beka je totiž moc hodnej. Bořil s Coufalem jsou břitvy. Co leží, to neběží. Kdežto Jarda takový není. Je výborně technicky vybavený, všechno řeší spíš fotbalově, než silově. A má náramný centr levačkou.“
Proti Interu naskočil do utkání na netradiční pozici ve středu zálohy. Zvládl to neuvěřitelně.
„Pravda. Den po zápase (ve středu) jsem volal jeho bývalému trenérovi Petru Trudičovi, jenž ho vedl v žáčcích a říkal mu, zda se díval na svého svěřence, kam až se dostal. Vůbec mě nepřekvapilo, jak se na San Siru prezentoval. On je fotbalovej, což mu usnadňuje vzít na sebe různé role. Dokonce si myslím, že je na tom tak, že může hrát prakticky na jakémkoliv postu. Má cit pro hru, což bylo v úterý vidět. Navíc i slušnou střelu. Vzpomínám si, jak pěkně vstřelil svůj první ligový gól v Mladé Boleslavi.“
A branku vůbec neslavil. Otočil se a bez jediné známky emocí šel zpátky na půlku.
„Přesně tak. To je celý on. V úterý jsem Zelího poslouchal v pozápasovém rozhovoru, tolik vět v řadě v životě neřekl. (směje se) Pamatuji si ho jako absolutně nemluvného kluka. Cokoliv z něj dostat, bylo složitý. Až budí dojem, že mu jsou některé věci jedno.“
Sedí na něj výraz salámista?
„Ne ne, to je trochu znehodnocující. Je klidný, nic si nedělá z nervozity. Hraju Ligu mistrů? Fajn, ale nepodělám se z toho. Vždycky mi přišel, že si žádný tlak nepřipouští. Přesně to jsem na něm pozoroval i na Interu. Vlezl na trávník a hrál. A parádně. To se mi hrozně líbilo. Byť nenastoupil na své typické pozici. Navíc umí prodat, co umí. To je hrozně důležité.“
Je na něm konečně vidět vyzrálost a sebevědomí?
„Vždyť mu je už sedmadvacet. Prošel si ve fotbale mnohým. Od devatenácti let byl v lize, pak ho Hradec prodal do Karviné, což jsem nechápal. Vždyť to byl mládežnický reprezentant.“
Tehdy měl po druholigovém zápase v Mostě extempore s hradeckými fanoušky, kteří mu hrubě nadávali. Možná i proto po sezoně klub opustil…
„To je pravda, vzpomínám si na to. Pro Jardu to muselo být hrozné, když se fanoušci otočili proti němu. Tehdy jsem už v Hradci nebyl, neznám úplně podrobnosti, ale je mi jasné, že ho to muselo hodně zasáhnout. Navíc to vůči němu nebylo fér a celé to bylo velmi zbytečné. Jarda býval tichej kluk, velmi skromný, pohodář. Nikdy jsem s ním neměl žádný problém. V kabině jsem mnohdy ani nevěděl, že tam sedí. Ale na hřišti jsem ho měl hrozně rád. Měl přesný centr. Vždycky jsem mu říkal: „Jardo, tohle je tvoje největší přednost. Zvedneš hlavu a umíš přesně nahrát.“
Což se spoustě krajních hráčů v lize říct nedá.
„Jak říkáte. Spousta z nich to někam kopne, a když není ve vápně pět lidí, neexistuje šance, že to někdo trefí. Naopak Jarda vždycky uměl nasměrovat míč do správného prostoru. Vezměte si třeba střelu před gólem Olayinky. To nebylo nic jednoduchého. Dal to k tyči, přesně do míst, kde bylo volno.“
Zelený možná budí dojem volnomyšlenkáře, ale o fotbale dovede do hloubky přemýšlet. Máte stejný názor?
„Rozhodně. Vždycky byl nesmírně pracovitý, makal na sobě. Nemůžu na něj říct křivé slovo, vždycky jsem ho měl rád. Snažil se plnit vše, co jsme mu řekli. Naše názory respektoval. Existuje spousta fotbalistů, kteří mají na všechno svůj pohled, ale on byl jiný. Pokorný, nicméně přemýšlivý. V Hradci jsme hráli na tři beky, systémem 3-4-3, v tomhle rozestavení byl nesmírně platný. Jen emoce z něj nikdo moc nedostane. Na to si musí fanoušek zvyknout.“
