Neřekl jsem, kolik mi je. Jak mladý režisér přesvědčil ke spolupráci herecké legendy?

David Balda se narodil v Hradci Králové a pár měsíců po premiéře svého celovečerního filmu Narušitel odmaturoval na gymnáziu. Jeho dědeček Vladislav pochází z Levoči.

Jako vojenský pilot sloužil na letišti v Hradčanech, Líních, Hradci Králové a Přerově. Narušitel ale není první film, na kterém se podílel. Už v roce 1983 měl příležitost létat pro filmaře.

Každý pilot si pamatuje své první letiště, i když potom navštíví mnohá další. Pro vás to byly Letňany?

Vladislav: „Ano, v šedesátých letech. Byl jsem modelář a začali jsme tam lepením nejjednodušších a nejmenších větroňů. Na letištích jsme ty modely pouštěli a člověk tam viděl větší letadla, větroně. Ale jako kluka mě nikdy nenapadlo, že bych se k tomu mohl dostat. To si člověk musel brigádama zasloužit. To není jako dneska, že přijde a zaplatí si letadlo.“

Vás inspiruje osud vašeho dědečka a to, co v životě prožil, k umělecké tvorbě. Co k létání?

David: „Inspiruje mě to velice, já jsem s dědou létal odmala. On lítá na Zlínu 126 a to je tak okouzlující, že vás to chytne. Stejně jako filmařina, já si tyhle dvě oblasti vykládám podobně. A začínal jsem dokumentem o dědovi a to byl amatérský dokument, měl asi 15 minut. Tam se poprvé projevila moje láska k létání a k tomu jsem se vrátil v Narušiteli.“

Tím, co vidí divák na začátku filmu Narušitel, tedy poutavé vyprávění dědy, tím to začalo i reálně?

David: „Ten příběh není zcela podle dědy. Jsou to smíchaní tři piloti do jedné postavy, nicméně to začíná vyprávěním Petra Kostky a ten zobrazuje mého dědu a jeho vnuk je u toho, kdy se děda dozví, že zemřel jeho nejlepší kamarád Zdeněk. A u toho jsem byl, takže ten vnuk jsem já. To vyprávění je podle skutečné události, jak děda vyprávěl.“

Režisér David Balda

Jak dlouho to trvalo, od první myšlenky na film k začátku psaní scénáře?

David: „Ta myšlenka mě provází dlouho a jsem přesvědčený, že ještě někdy nějaký letecký film udělám, i když lidi moc to létání nezajímá, ale je to srdcovka. Začali jsme psát scénář na začátku roku 2017 a v druhé polovině se začalo točit. Začínalo to jako menší projekt, ale když jsme do toho dostali známé herce, tak z toho začínal větší a větší projekt.“

Vy jste byl první, kdo četl scénář?

Vladislav: „Ne, já jsem nečetl scénář, akorát mi vnuk nastínil, co bude. U toho byly dohady, nechtěl jsem, aby můj příběh šel do světa. To se stane jednou za život, že zasahujete na hranici. Nemohl jsem rozmýšlet, že to bude jinak. Byli tací, kteří mi to vyčítali, a já nevím, co jsem měl udělat. Otočit se a vrátit? A mně to přišlo špatně, protože jsem sloužil v armádě a sloužil jsem jako každý jiný a musí plnit úkoly, které mu armáda dává. Musel bych se trošku rozčílit nad tím, protože bylo mnoho lidí, kteří to neuznávali a říkali, že to mělo být jinak. Byl jsem voják, byla to moje povinnost zasahovat na hranici. Já si ten zásah nevymyslel, ale to je složité.“

David: „To je složité, nám říkali, že děda je pilot, ale sloužil režimu. Ano, to je pravda, ale děda a lidi kolem něj jsou lidi, kteří milují létání a je to pro ně celoživotní láska, takže to bylo to hlavní. To bylo to, proč v armádě byli.“

Charisma taky bylo důležité při výběru herce. Kolik adeptů jste měl na roli instruktora, kterou nakonec dostal Jiří Dvořák, o jehož charismatu není pochyb?

David: „Jednoho. My jsme tu roli psali pro něj s tím, že jsme počítali, že to nikdy nevezme. Ale já mu scénář poslal, on mi volal a říkal, že chtěl být pilot a že se mu to líbí a že do toho jde. To bylo splněné přání.“

Roli dědečka hraje Petr Kostka, jaké to bylo ho oslovit a říct, že vám je 18 let a chcete, aby hrál vašeho dědečka?

David: „Já neřekl, že mi je osmnáct. Je to hrozně těžké a zvlášť u legend jako je pan Zindulka nebo pan Kostka. Jim zavolat, to bylo velmi težké se k tomu jen odhodlat. Na pana Kostku jsem měl doporučení od Jirky Dvořáka, protože se velmi dobře znají. Tam to bylo otevřenější přes Jirku.“

Když četli scénář, ptali se rovnou, jestli budou muset létat?

David: „Ano, Jirka Dvořák z toho byl nadšený, protože chtěl být pilot. To je asi jeden z důvodů, proč roli vzal. Moc herců tam nelétá, ale myslím, že se na to všichni těšili.“

Úvodní písnička filmu má svůj klip. Ten se točil na bývalém vojenském letišti Hradčany. Natáčení trvalo dlouho?

David: „To bylo jednodenní natáčení, protože to je videoklip k filmu, tak se v tom prolínají záběry z filmu a vypráví se tam velice jednoduchý příběh.“

Davide, kdybyste si mohl vybrat bez omezení jakoukoliv látku pro svůj další film, věděl byste o čem byste točil?

David: „Mě zajímá historie, takže historické téma, i když je to velmi ošemetné. Ale chtěl bych natočit muzikální film, jako udělal Miloš Forman Vlasy.“

Na závěr nesmí chybět štafeta otázek. Minule tu byl vedoucí lékař letecké záchranné služby Anatolij Truhlář a tady je jeho otázka pro vás. „Mě často u filmů, které jsou z historické doby, napadá, jak je vlastně možné vzbudit tu správnou a autentickou atmosféru a zejména v případě použité techniky, aut a letadel jak je komplikované ty věci sehnat tak, aby byly funkční a vypadalo to autenticky?“

David: „Co se týče letadel, tak velkou výhodou byl děda a lidé, se kterými se znám, když jsem s dědou po letištích jezdil. A co se týče atmosféry, tam musí být silný příběh a taky se to skládá z mnoha věcí, oblečení, auta, ale myslím, že základem je to prostředí, ta lokace. Sháněl jsem něco, kde bych chytil 70., 80. léta. A na tom letišti, kam mě děda vzal, tam byly i původní vypínače a i štáb si tam připadal dobře.“

Spustit audio

Související