7°C
Taková nabídka z Tváře někoho potěší, jiného méně. A vás zřejmě…
Byla jsem potěšená! Mně tedy přišla nabídka už dřív, do předchozích řad, ale nikdy to časově nevyšlo. Takže tentokrát jsem byla upřímně překvapená, že na mě ještě nezapomněli, když jsem jim už několikrát dala košem. (směje se) Nicméně jsem si říkala, že kdybych odmítla znovu, už bych byla za blázna. Jenže mám na Slovensku roztočený seriál…
A jak jste to vyřešila?
Poprosila jsem je, ať mou postavu trochu »vypíšou«, abych neměla tolik natáčecích dní. To ale popravdě moc nevyšlo, spíš mám dojem, že ji ještě připsali. (směje se) Ale nějak jsem cítila, že tenhle rok by to šlo. Loni mi z Tváře volali zrovna v době, kdy jsme se s rodinou stěhovali, žili jsme mezi krabicemi a na takový projekt jsem neměla nervy ani kapacitu. Letos je to ale jiný. Od začátku roku mám spoustu energie, od ledna už jsem toho stihla udělat hrozně moc, až to nechápu. A pořád si na té vlně jedu, tak proč si nepřibrat ještě takovou brnkačku, jakou je Tvář. (směje se)
Už za sebou máte pár týdnů natáčení. Pořád té »brnkačky« nelitujete?
Nelituju, rozhodně. Jasně, je to náročné, ale já jsem už z minulosti na dřinu celkem zvyklá. Navíc mi jednou jedna dobrá známá poradila moudrou věc – že když děláte něco, co vás baví, tak vás to nikdy tolik nevyčerpá, ale spíš nabíjí. A mě to tady fakt baví, takže bych to rozhodnutí zpět nevzala. Už jen proto, že jsme tu úžasná parta. Já vím, že to zní trapně a že to říká každý, ale ono to tak vážně je! Hrozně se tady nasměju.
Bojíte se nějakého interpreta, kterého byste si mohla vylosovat? U koho by vás smích přešel?
Na to se snažím nemyslet, protože mám dojem, že bych to mohla přivolat. Takže si říkám, že je to v pohodě, ať přijde cokoliv. Snad mě nějaký opravdový oříšek nepotká. Ale i kdyby – hlavní je si ze sebe umět udělat srandu.
Takže nejste nervózní?
Jsem, a jak! Já Tvář sledovala i v minulosti a vždycky mi za ty moje kolegy a kamarády, když jeli na pódium výtahem, bylo úzko. A teď to mám! Vždycky, když zazní znělka a ozve se moje jméno, jsem úplně v křeči. Ale to jsou ta první kola, postupem času to bude lepší. Teda aspoň v to doufám. (směje se)
Jak ale zvládáte to věčné pendlování mezi Prahou a Bratislavou?
No… Než jsem do Tváře přišla, radila jsem se o tom mimo jiné s Tomášem Matonohou, který soutěžil už dřív, a který se mnou shodou okolností točí ten slovenský seriál Prázdniny. A on tvrdil, že se to zvládnout dá. Ale já mám teda občas pocit, že nedá, je to šílený! (směje se) Třeba minulý týden jsem byla na cestě každý den, Praha – Bratislava, Praha – Bratislava… Jezdím vlakem, protože D1 se fakt nedá, ale občas je i ten vlak lahůdka, když třeba narazíte na plný vagon podnapilých fanoušků, co jedou z koncertu Metallicy. Cesta trvá nějaké čtyři hodiny a já se během ní učím texty, což je fajn. Akorát teda ve společnosti opilých pankáčů to moc nejde. (směje se) Občas mi ale chybí ten náš dům na polosamotě uprostřed lesa, kam se teď skoro nedostanu. Ten klid, kde bych si dobila baterky.
A jak to zvládá váš partner a dcera?
Ti jsou skvělí, mám v nich velkou oporu. Jezdí za mnou sem do Prahy, když to čas dovolí, takže se vídáme dost. Teď v létě to bylo v pohodě, horší to bude teď, když malá nastoupila do první třídy. Ale to holt musím domů víc jezdit já. Na její první školní den jsem si bezpodmínečně domluvila volno, to jsem chtěla být rozhodně s ní. A i dál to zvládneme! Navíc právě dcera byla hlavním motorem, abych Tvář vzala. Miluje tu show a hrozně se těší, že v ní bude maminka. Ona má obecně tyhle věci ráda, asi bude po nás. Už se u ní projevují umělecké geny, minimálně v tanci rozhodně.
Podpoříte ji, když se vydá ve vašich šlépějích?
Jasně, podpoříme ji, ať se rozhodne pro cokoliv. Hlavně aby dělala, co ji baví. Nás doma rodiče taky podporovali, mě i sestru, a to jsme se pro herectví rozhodly obě. Nikdy neříkali takové to: „Dělejte něco pořádnýho!“ Hlavní je, že to člověka baví. Když bude Julinku bavit matematika, tak ať je matematička, když tanec, tanečnice. To je fuk.
Podporovali vás rodiče i tehdy, když jste v devatenácti odešla ze Slovenska do Prahy?
Ano. Nebáli se, protože nás šlo víc Slováků, například i moje celoživotní kamarádka Miška Badinková, takže jsem nebyla sama. Navíc v devatenácti už člověk zas není takové trdlo. Horší spíš bylo, že jsem se ve stejnou dobu dostala na Slovensku na vysokou a obecně jsem tam měla dobře našlápnuto, hrála jsem v seriálech, dělala divadlo… A najednou jsem se sebrala a jela do Prahy, kde mě nikdo neznal, ale dostala jsem nabídku na roli Sandy v muzikálu Pomáda. Naši mi nic nerozmlouvali, ale…
…ale asi nebyli moc nadšení, když se Pomáda rok a půl odkládala.
No právě. Já místo hraní pracovala v baru, domů jsem chodila nad ránem… To už byli trochu nalomení, jako jestli bych se přece jen neměla vrátit. Ale mně se do Bratislavy už nechtělo.
To jste nechtěla utéct, když plány nevycházely?
Vůbec ne. Mně to přišlo super, práce v baru mě bavila, bydleli jsme s tehdejším přítelem na Malé Straně a chodili jsme do práce, do irského baru na Staromáku, přes Karlův most. To byla pecka, hlavně v těch pět ráno, když jsme se po šichtě vraceli domů a nikde nikdo. Nádhera, připadala jsem si jak ve snu. Naopak Bratislava se mi nikdy moc nelíbila. I když nutno uznat, že se to tam postupem času dost zlepšuje. Já tam teď před stěhováním do domu žila tři roky přímo v centru a bylo to fajn. I když malé to chybí víc než mně, té se občas zasteskne po všech těch obchůdcích a kavárničkách, co v lese nemá. (směje se)
Vy už jste radši v lese?
Asi ano, to přichází s věkem. I když pořád si jednou za čas ráda vyrazím, ale spíš mě baví neplánované akce, různé párty, na které bych se musela dvě hodiny chystat, ty nemusím. Sem tam vyrazit spontánně do baru a vyřádit se je ale potřeba. I když my už teď ani nikam nemusíme, můj muž dostal ke čtyřicátinám obrovské reproduktory, které si přál, takže my si děláme diskotéku doma. Zrovna včera večer jsme se tam aspoň na chvilku před spaním potkali, tak jsme si spolu zatancovali. (směje se)
Nicméně dělat do pěti do rána za barem byste už, předpokládám, nechtěla.
No to ne. To nešlo ani tehdy. Nějakou dobu to bylo fajn, ale když se pak přidaly zkoušky Pomády a já spávala tak hodinu denně a pak jsem v divadle jednou omdlela, tak už mi bar zakázali. Dali mi radši zálohu na honorář, než aby jim sebou pak Sandy někde sekla během představení. (směje se)
VIDEO: Hvězda Rebelů Zuzana Norisová: Kvůli Tváři přijde o rodinu!
Hvězda Rebelů Zuzana Norisová: Kvůli Tváři přijde o rodinu! Markéta Reinischová, Jan Jedlička
