The Dark Crystal: Age of Resistance je loutková fantasy o ekologické katastrofě

Henson prý chtěl, aby v Temném krystalu ožilo něco z bezútěšné a kruté atmosféry původních pohádek bratří Grimmů. Výsledek se tomuhle záměru blíží tak, jak se to jen hollywoodské produkci může podařit. Loutkový snímek se odehrává na planetě Thra, v jejímž zdecimovaném ekosystému přežívají zbytky několika dávných ras – zlotřilí Skeksové, čarovnými schopnostmi nadaní Mystikové, mírní Podlingové a odvážní Gelflingové. Jeden z posledních Gelflingů Jen je vyslán Mystiky, aby našel chybějící úlomek Temného krystalu, který je klíčem k obnovení přírodní rovnováhy planety.

Fantasy Temný krystal (1982)|foto: Universal Pictures

Hensonův Temný krystal patří k temným pohádkám osmdesátých let, po bok Legendy Ridleyho Scotta, filmů Disneyho studia Lesní duch (The Watcher in the Woods) nebo Návrat do země Oz, případně o poznání odlehčenějšího Labyrintu, který Henson natočil o něco později. Dodnes obdivuhodná a působivá je v první řadě jeho výtvarná stránka. Stejně jako u svých dětských projektů i tady Henson pracoval s velkými loutkami ovládanými několika loutkovodiči (často musel být jeden z nich ukrytý i uvnitř loutky) a mechanickými zařízeními vytvářejícími jemnější pohyby. Vizuálně byl svět Thra něčím mezi poněkud zaprášenou přehlídkou plyšových hraček a stvořeními, která jako by vylezla z dětských nočních můr – prohánějí se tu obří klíšťata, Skeksové mají vzhled děsivých vypelichaných ptáků…

Temný krystal byl v kinech celkem úspěšný (přes to, že odrazoval rodiče od návštěvy kina svou ponurostí a musel konkurovat Spielbergovu megahitu E.T.) a postupem let se z něj stala kultovní klasika, na kterou generace vyrůstající v osmdesátých letech vzpomíná s láskyplnou úzkostí. Když loni společnost Jima Hensona oznámila, že bude v koprodukci s Netflixem vytvářet pokračování Temného krystalu, vyvolalo to u mnoha fanoušků rozporuplná očekávání. Dokážou tvůrci v éře digitální animace na tuhle zasloužilou klasiku vůbec nějak důstojně navázat?

Z loutkové fantasy The Dark Crystal: Age of Resistance|foto: Netflix

Ukázalo se, že ano. S tím, že desetidílný seriál The Dark Crystal: Age of Resistance je spíš dárek fanouškům původního filmu. Tvůrcům se ale podařilo ducha originálu v mnoha ohledech úspěšně updatovat do současného světa. Age of Resistance především zachoval techniku a vizuální styl předlohy. Všechny postavy jsou opět mechanické loutky oživované v zásadě stejným způsobem jako v původním filmu. Zájemci o pozadí vzniku tohoto seriálu, který patří k nejambicióznějším loutkovým projektům vůbec, mohou mimochodem na Netflixu sledovat celovečerní making of dokument The Crystal Calls.

Nový seriál se ale odehrává před filmem a popisuje události, které z Thra udělaly pustinu. Age of Resistance tak postrádá chmurný, melancholický nádech Hensonova díla. Seriálová verze je rychlejší, akčnější a barevnější než film, ale rozhodně to není ke škodě věci. Kamera je někdy možná až zbytečně moc rozpohybovaná, ale jinak seriál vizuálně funguje perfektně. Autoři vyprávějí spíš dobře zvládnutou dobrodružnou epickou fantasy než grimmovský příběh. Plocha deseti hodinových dílů jim umožnila rozvětvit vyprávění do několika linií a rozeslat postavy po různých koutech celé planety Thra.

Tvůrcům se také podařilo skvěle aktualizovat témata životního prostředí a moci, která nakousnul už původní Temný krystal|foto: Netflix

Tvůrcům se také podařilo skvěle aktualizovat témata životního prostředí a moci, která nakousnul už původní Temný krystal. Skeksové jsou v seriálu hrozivým, a zároveň směšným obrazem hrstky mocných, jimž se daří falešně přesvědčovat ostatní o vlastní důležitosti pro planetu, kterou ale zároveň naprosto bezohledně plundrují pro svůj vlastní prospěch. Už Henson si pohrával s principem živoucího ekosystému, kde příroda vystupuje jako harmonický celek, a seriál tenhle přístup dál rozvíjí bez prvoplánové naivity, ale zato se zřetelným odkazem k reálným ekologickým problémům docela jiné planety, než je Thra.

Age of Resistance je možné pustit dětem, ale je třeba se připravit na to, že v něm umírají důležité postavy, hemží se to v něm hrozivými obludami a celý příběh nemá právě optimistické vyznění. Samozřejmě to ale není ani žádná Hra o trůny, která se vyžívá v krutém zabíjení a nemilosrdných podrazech. Seriál se spíš blíží animaci pro teenagery, kam spadá třeba Avatar: The Last Airbender nebo She-Ra and The Princesses of Power. A v téhle kategorii patří k tomu nejlepšímu, co v posledních letech vzniklo. Je to série, která se dá odsledovat jako klasická epická fantasy se vším všudy i jako pohádka, která má ale na současné poměry pořád nezvykle ostré drápy a špičaté zobáky.