První tři utkání viděl naživo. Pak už jen doma v televizi. A co zápas, to nepřestával užasle kroutit hlavou. „Zrodili se noví hrdinové. Nové vzory,“ poznamenal Jiří Welsch k historickému šestému místu českých basketbalistů na MS. Může to být předzvěst úspěchu v kvalifikaci na OH 2020? Nebo další náznak výrazné stopy Tomáše Satoranského po přestupu do Chicaga Bulls? Možné je úplně vše.
Když přesně před třemi týdny jako spolukomentátor ČT přihlížel v Číně tomu, jak čeští basketbalisté složili v základní skupině MS Turky a čekali je v další fázi Brazilci a Řekové, pronesl Jiří Welsch optimisticky: „Pojďme si to užít, ale dívejme se dál. I tam máme šanci.“ Vizionář? Věštec? „Spíše nekonečný optimista,“ usmál se teď při této vzpomínce bývalý český reprezentant. Jenže se to vyplnilo, konečným 6. místem Satoranský a spol. uskutečnili nečekané.
Překvapilo vás, kam až se nakonec Češi na MS dostali?
„Musím říct, že mě to absolutně zaskočilo. A až mě trochu mrzelo, že jsem ten zbytek jízdy sledoval už jen doma z gauče. Věděl jsem, že tým je silný, že má silného ducha, velice kvalitní hráče a megastar, ale že bychom se dostali až takhle daleko – a v podstatě zůstali v turnaji až do posledního dne, to si myslím, že nečekali ani největší optimisté. Takže mě to mile a pozitivně překvapilo.“
|
Základní skupina Osmifinále Čtvrtfinále O 5. – 8. místo |
Jako by tým rostl každým zápasem a najednou se nebál ani Řeků, Australanů nebo Srbů, že?
„Stále přemýšlím, co za tím stálo. A myslím, že v tom byla kombinace více věcí. Jednak jsme se postupem ze základní skupiny dostali na pozitivní vlnu, která s každým dalším dobrým výkonem a výsledkem jen rostla, načež z kluků spadlo jakékoliv další očekávání. Mohli tak hrát, navzdory favoritům, kterým čelili, uvolněně. A byť proti nám stála dosud neporažená Brazílie nebo jeden z hlavních kandidátů na titul Řecko, měl jsem u nich naopak pocit, že sice hráli, ale stále jako by čekali, kdy snad složíme zbraně. Kdy sami sebe porazíme. To jsme ale neudělali.“
Zaznamenal jste na vystoupení českých basketbalistů i nějaké ohlasy od známých ze zahraničí?
„Nikdo mi přímo nepsal, ale je fakt, že vždy když teď přijdu do kontaktu s některými lidmi, třeba z NBA nebo ze Španělska, tak všichni shodně uznávají, že to bylo fantastické léto a to, co jsme předváděli na mistrovství světa, zanechalo velký dojem.“
Může na tom český basketbal stavět? Mohl by se teď stát i lukrativní adresou pro skauty?
„To nevím, ale zato vnímám jiný efekt. Doteď jsme měli Honzu Veselého, který byl v Turecku, a Tomáše Satoranského, jenž nastupoval zase někde v Americe. Jenže tenhle šampionát ukázal, že můžeme mít hrdiny a hráče, ke kterým mohou mladí basketbalisté vzhlížet, i tady doma. Tak jak kluci do letoška snili, že budou smečovat jako Tomáš Satoranský, tak mohou ode dneška přemýšlet a na hřištích za barákem vyvolávat, že střílí trojky jako Vojta Hruban nebo Jarda Bohačík. Tento šampionát vytvořil nové hrdiny a vzory pro naše mladé basketbalisty.“
Vojtěch Hruban a Jaromír Bohačík si svými výkony mohli říct i o případné zahraniční angažmá, ne?
„To mohli, ale také předtím podepsali dlouhodobé smlouvy s Nymburkem, takže nevím, jak jim to s dalšími potenciálními angažmá dopadne. Na druhou stranu, Boči a Vojta hráli, a teď to řeknu tak, jak to říkám kamarádům, jako smyslů zbavení. Nechápu to. To, s jakým sebevědomím stříleli nebo jak se pohybovali po hřišti… to bylo úžasné sledovat. K nim se pak přidal Ondra Balvín, jenž hrál nejlepší basket svého života, nebo i Patrik Auda… Prostě celý tým šlapal a podával skvělé výkony.“
Zažil jste někdy takovou euforii, jako se teď kolem basketbalu strhla?
„Myslím, že ta vnitřní týmová euforie byla podobná tomu, co jsme prožívali na ME v roce 2015 (Češi tehdy skončili sedmí). Tam to nicméně bylo mistrovství Evropy, kdežto teď šlo o světový šampionát, takže ta dimenze byla přece jen jiná a vzbudilo to pozornost i u lidí mimo basketovou komunitu. A to je to nejdůležitější.“
|
6. místo (vyrovnání historického maxima z roku 1970, v pořadí i před USA, Řeckem, či Tureckem) Nejvíce asistencí na MS – Tomáš Satoranský (68) 1. místo v hlasování fanoušků o MVP turnaje – Tomáš Satoranský 1. místo v úspěšnosti střelby za 3 body – Blake Schilb (64,7 %) 2. místo v doskocích na MS – Ondřej Balvín (67) 2. místo v počtech double double na MS – Ondřej Balvín (3) |
Je to dle vás i šance, aby se basketbal v Česku přiblížil v popularitě a sledovanosti třeba i k fotbalu a hokeji?
„To je přece jen ještě dlouhá cesta, protože tradice fotbalu a hokeje je prostě obrovská. Nevnímám je vůbec jako soupeře, ale jsou i jiné sporty, se kterými bojujeme o výsluní a o děti.“
Ke zvýšení kréda by pomohla i účast na olympiádě, o niž si Češi zahrají příští rok v kvalifikaci. Pokud by mohli třeba počítat i s Janem Veselým, jak vysoká by byla šance?
„Samotná olympijská kvalifikace je miniturnaj. Tam platí, že se pod vlivem momentální formy a pozitivních pocitů dá uhrát cokoliv. Jde jen o čtyři zápasy a možné je všechno. Navíc tenhle tým ukázal… (usměje se) Já už si radši ani netroufám předpovídat, protože zvládl všechny předpovědi úplně postavit na hlavu.“
Takže?
„Samozřejmě, pokud by se to povedlo, byl by to další střípek. Myslím ale, že už jen to, že v té kvalifikaci jsme, je dobré. Protože o rok později nás čeká zase další vrchol, mistrovství Evropy, kde budeme spolupořádat jednu ze skupin. Obecně je skvělé, že kontinuita kolem národního týmu může pokračovat během následujících let.“
A jak vidíte další budoucnost Tomáše Satoranského, který už odletěl do Chicaga a o němž se v zámoří píše, že by mohl v Bulls začít jako rozehrávač číslo 1?
„Nechci být moc skeptický, ale myslím, že ač NBA dává mezinárodnímu basketbalu kredit, i z působení amerického týmu vidíme, že je to pro ně až druhá kolej. Pokud se tedy má Tomáš stát v Chicagu prvním rozehrávačem, bude to muset být na základě výkonů, jež předváděl v předchozích třech sezonách NBA.“
Nicméně vsadit po třech letech ve Washingtonu na Chicago bylo správné rozhodnutí?
„Určitě je to tým, kde by měl hrát. A věřím, že bude. Je to pro něj skvělá destinace. Tomáš je však ve své duši vítěz, chce vyhrávat každý zápas a každou minutu, a Chicago tak v uplynulých sezonách nepůsobilo. Uvidíme tedy, jak budou jako tým hrát letos a zda se jim podaří týmovou bilanci výher zlepšit.“
|
Narozen: 27. ledna 1980 (39 let) |
Sport Magazín k MS v basketbalu najdete v pátečním deníku Sport
