Až donedávna byla lokalita součástí vojenského újezdu Libavá. Její část je dnes využívána jako sportovně-rekreační areál, původní Hadinka, kdysi vyhledávaný cíl výletníků a zábavychtivých z širokého okolí, se však nyní nachází o pár set metrů dále.
Jako upomínka na slavné časy zde zůstává prosklený taneční pavilon a funkcionalistická vila, obojí spojené s významným ostravským stavitelem meziválečného období Karlem Gajovským. Vila, taneční pavilon i někdejší výletní hostinec dnes chátrají. A jejich budoucnost je nejistá.
Jak byla kdysi Hadinka významná, vypráví badatel Pavel Kašpar starší z Oder. „Když jsem se ptal pamětníků, potomků smíšených česko-německých párů, tak spousta lidí mi řekla, že jejich rodiče se seznámili právě na Hadince při tanečních zábavách,“ říká Kašpar, který pátral po historii tohoto zajímavého místa.
Hadinka zůstávala dlouho zapomenutá nejen proto, že ji na více než půlstoletí pohltil vojenský újezd, ale také z toho důvodu, že většina původních obyvatel, kteří zažili její meziválečný rozkvět, byla po válce odsunuta kvůli svému německému původu.
„Původně na tomto místě stával mlýn, říkalo se mu Hadí mlýn, z toho pak vznikl název Hadinka. První zmínky o něm pocházejí z dob třicetileté války,“ přibližuje Kašpar. „Byla to ale poměrně odlehlá lokalita a sedláci s obilím se k ní s vozem dostávali jen velmi těžko, proto se po nějaké době mlýn proměnil na pilu,“ doplnil.
Svůj účel změnil někdejší mlýn opět na přelomu 19. a 20. století. V té době se z něj stala hájovna. „Jako doplňkovou činnost tehdejší majitel provozoval výletní hostinec, který se jmenoval Ottermühle, česky ‚Zmijí mlýn‘, prý tam bylo hodně zmijí,“ vypráví badatel.
Lidé chodili až z Oder na Hadinku pěšky
Nejdůležitější část historie Hadinky se ale začala psát po roce 1926, kdy celou oblast koupila Revírní rada pro okres moravsko-slezského revírního báňského úřadu v Moravské Ostravě, která se rozhodla vybudovat zde výletní a ozdravné středisko.
Většinu zakázek dostal ostravský architekt Karel Gajovský, který dal místu zcela nový ráz. Přestavěl výletní hostinec Ottermühle, vybudoval zde taneční pavilon a v blízkém Klokočově i takzvaný Masarykův domov hornických dítek, pozdější ozdravovnu horníků.
„Především se mu v místě ale natolik zalíbilo, že si zde postavil víkendový dům, známý v okolí jako Gajovského vila. Sem jezdil s rodinou na víkendy, kromě odpočinku tady pracoval na svých projektech,“ přibližuje Kašpar. „Ještě jsem narazil na pamětníka, který mi vyprávěl, jak Gajovský přijížděl luxusní šestisedadlovou limuzínou Praga Grand,“ dodává.
Hadinka byla tak oblíbená, že lidé z okolních měst neváhali, aby cestě na odlehlé místo věnovali několik hodin chůze. „Vím, že lidé chodili až z Oder na Hadinku pěšky,“ osvětlil badatel s tím, že jedním z velkých lákadel bylo i zdejší koupaliště postavené v roce 1927.
Škola pro Hitlerovu mládež i lazaret pro vojáky wehrmachtu
Idyla skončila s německou okupací a příchodem druhé světové války. Vlastníkem klokočovského panství se stalo říšské vedení NSDAP v Mnichově. „Hadinka byla využívána k rekreaci rodinných příslušníků NSDAP a z budovy Masarykova ústavu hornických dítek se stala škola pro Hitlerovu mládež. Později sloužila jako lazaret pro vojáky wehrmachtu,“ popsal Kašpar.
Po válce pak zmizela většina původních německy mluvících obyvatel, kteří byli s předválečným rozkvětem Hadinky spjati, místo ale přesto opět ožilo tanečními večery. „Bylo to zejména zásluhou obyvatel nedalekého Spálova, kteří se zde podíleli i na předválečném turistickém ruchu,“ uvedl Kašpar.
V roce 1950 celé území zabrala armáda. „Vše se stalo součástí vojenského újezdu Libavá a civilisté sem měli zapovězený přístup. Gajovského vila sloužila jako výletní rezidence pro Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova. Z tanečního pavilonu se stalo školicí středisko vojáků a bývalý zájezdní hostinec byl přestavěn na zemědělskou usedlost,“ vypočítal změny Pavel Kašpar.
Běžní lidé se i v té době do Hadinky výjimečně dostali. Areál například využívaly děti z tehdejších pionýrských táborů. „Je to už hodně dávno, v 60. letech minulého století tam trávila čas v několika turnusech spousta dětí z Opavska a dodnes na to i po letech vzpomínají,“ vzpomínala Miroslava Hloušková z Opavy, která na těchto táborech působila nejprve jako praktikantka, později jako oddílová vedoucí.
Budovy zřejmě budou na prodej
„Vojenský prostor tehdy začínal až za říčkou Budišovkou, kam byl přísný zákaz vstupu. Jinak nám vojáci ochotně vycházeli vstříc. Oblíbené byly besedy, prohlídky vojenské techniky, ale hlavně tak zvané brodění tanků v jezeře,“ dodala. Budovu tanečního tábora v té době podle jejích slov sloužila jako jídelna s kuchyní a v případě nepříznivého počasí ke shromáždění všech dětí. Gajovského vile se pak říkalo Olymp, protože v ní sídlil vedoucí tábora. „Měl odtud opravdu přehled o dění v táboře,“ podotkla Hloušková.
Teprve před třemi lety bylo území Hadinky vyjmuto z katastru vojenského újezdu a je opět volně přístupné. Dnešní turisté tak mohou obdivovat stavby víkendové vily i tančírny, které však nyní leží ladem. Patří i nadále armádě, která je však vede jako trvale nepotřebný majetek.
„Z tohoto důvodu už do nich nejsou vkládány žádné finanční prostředky. Objekty jsou odpojeny od inženýrských sítí a správa areálu je soustředěna na jeho zabezpečování proti zlodějům a na odstraňování následků po vandalech, případně odstraňování zjištěných skládek,“ popsal současnou péči Jakub Fajnor z tiskového oddělení ministerstva obrany.
V současné době pak probíhá převod objektů na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který je zřejmě následně nabídne k prodeji.
