Alois Eliáš, další z mužů cti v těžkých časech

Z hrdinů dělat kolaborantské svině, ze sviní hrdiny.

To šlo dlouhou dobu dost dobře.

Za jednu z takovýchto sviní byl dlouhá léta vydáván muž, který se narodil 29.září roku 1890.

Veterán Velké války a legionář.

Původně vůbec nechtěl být vojákem.

Inklinoval spíš k tomu věci stavět než bourat.

Vystudoval Českou vysokou školu technickou.

Ale člověk míní a osud někdy mění.

Bojoval v Rusku a ve Francii.

Účastnil se bojů o Těšínsko a na Slovensku bojů s Maďarskými bolševiky.

Stál u zrodu naší samostatné armády....

Do politiky vstoupí až v roce 38.

V dobách nejtěžších.

Tehdy se nehrálo o prebendy a koryta, ale o vlast.

Vlastenec v nejryzejším slova smyslu.

Po okupaci v březnu 1939 se stává předsedou protektorátní vlády.

Vědom si jak neblaze to bude vypadat v očích vlastního národa.

A stejně tak si je vědom, že nikde tomu národu nemůže sloužit lépe.

Od počátku je v kontaktu s odbojem.

Slouží své vlasti svou vlastí opovrhován.

Po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy je zatčen.

A za svou odbojářskou činnost spojenou s Obranou národa odsouzen k smrti.

Popraven je v Kobylisích 19. června 42.

Po válce se jeho hrdinství nehodilo.

Tak jako u všech hrdinů nenavázaných na Kreml.

V roce 1996 obdržel Řád bílého lva in memoriam.

O deset let později došly klidu pohřbené se všemi poctami i jeho tělesné ostatky.

Dnes si připomínáme narozeniny tohoto výjjimečného muže.

Díky a ahoj Filip.