Matěj Štrunc: Ten tah na bránu mě hodně překvapil…
autor: archiv divadla
zvětšit obrázekS mladým hercem Matějem Štruncem jsme se setkali v Městském divadle Zlín krátce po premiéře muzikálu Petr a Lucie, kde ztvárnil hlavní roli. Mimochodem, jeho loňská divadelní sezóna byla plná stěžejních rolí. Kromě zmíněné role Petra ho potkal také Hamlet. Do toho se mu podařilo s jeho skupinou Ateliér vydat album Kalevala. Nezbývá než obdivovat, že vedle divadla a hudební skupiny stíhá ještě cestovat a také hodně sportovat. První divadelní zkušenosti sbíral v brněnském Divadle Radost. Prozradil, že poprvé vystoupil na jevišti v dětské roli v opeře Prodaná nevěsta. Jediná věta: „Medvěd se utrhl!“ byla pro něj doslova magnetem. Pomalu vystupovaly na povrch rodičovské geny; maminka je houslistka a tatínek hráč na cimbál, takže byl odmala vedený k muzice. A jeho cesta na konzervatoř byla tak zpečetěná. Při našem setkání jsme si povídali nejen o muzikálu Petr a Lucie a zmíněné inscenaci Hamlet, ale také o tom, jaké to je hrát v divadle pro děti. Začněme tedy tím, jaké pocity má herec po premiéře…
(Smích). Prostě je to za námi, všechno z nás spadlo, a to je to nejdůležitější. Zkoušení tohoto muzikálu bylo velmi náročné. Pro mě o to náročnější, že mi navazovalo na zkoušení Hamleta.
Po téměř čtyřech měsících jsem tedy konečně všechno vypustil.
Jde o to, že mi skutečně oba kusy navazovaly. Obě role jsem si tahal delší dobu. Po Hamletovi hned muzikál, na který nebylo zas tak moc času… Tady ve Zlíně jsme činoherní soubor, byť tu máme hodně muzikantů a dobrých zpěváků. Popasovali jsme se s okolnostmi, na které nejsme moc zvyklí ani stavění. Mám obrovskou radost, že je to za námi. A také z toho, že podle odezvy publika se nám povedlo kvalitní divadlo.
Vůbec ne, pocházím z muzikantské rodiny a sám mám kapelu Ateliér. Muzika je můj druhý domov. Baví mě.
Není to až tak záhadné slovo. Pro nás je to kouzelná vesnice. Kalevalou se kapela vydává novým hudebním směrem. Naši původní tvorbu kloníme víc k tanečním melodiím a jsme trochu ostřejší. Na CD ale posluchači najdou také pomalé a tklivé písně. Po všech divadelních premiérách jsem se mohl vrhnout do hudebního napětí a trochu změnit činnost. Moc jsem si u toho odpočinul. Jinak s kapelou hrajeme folk rock.
Máme tady hodně špílů a hodně zkoušíme. Je to docela náročné, ale je to ku prospěchu věci, že se brzy vyhraju. Mě tady ten tah na bránu hodně překvapil. Hlavně chod celého toho kolosu, kterým divadlo ve Zlíně bezesporu je. To jsem ochutnal až tady. Je to krásné a náročné zároveň.
Tam jsem byl na půl úvazku poté, co jsem ve čtvrťáku konzervatoře dostal nabídku do angažmá. Postupně jsem zjistil, že mi divadlo pro děti až tak nevyhovuje. Chtěl jsem hrát vážné věci. Komedie je sice úžasná věc, ale chtěl jsem zažít něco jiného.
Je to docela rozdíl, to jo. K tomu ještě teď role Petra. Rolland ho nazval takovým novodobým Hamletem, který také řeší otázky života a smrti. Zda má láska cenu, když je válka kolem ní.
Určitě. Třeba u mě je to každodenní chleba. Neustále přemýšlím: Proč jsme tady? Proč bych měl dělat to a ne ono, abych byl šťastný? Každý si klade otázky, proč se tady ocitl. Proč zrovna on? Proč zrovna tady? S tím se potkávám každý den, a tak si ty své jasné odpovědi bortím, abych si je mohl stavět, a znovu se ujišťovat, že to, co dělám tady na Zemi, je správné.
Upřímně přiznám, že ano. Vůbec jsem nečekal, že by si mě režisér Zdeněk Dušek vybral. Trochu jsem váhal, zda mám roli vůbec přijmout. Zda to není příliš velká kláda na můj věk. Nakonec jsem zjistil, že Richard Krajčo, nejmladší Hamlet v českém divadle, byl v den premiéry o dva měsíce mladší, než jsem byl tehdy já.
Pracovali jsme na tom s režisérem Duškem i přes celé prázdniny. Společně jsme skládali, jak vnímáme Hamleta. Režisér se pídil po tom, co mi jako mladému člověku Hamlet říká, a to se snažil hodně do té inscenace dostat. Abychom oslovili i mou generaci. Přistupoval jsem k tomuto úkolu zodpovědně. Nevím, kdy zas budu mít možnost setkat se s takovou rolí, která vyžaduje tak intenzivní přípravu. Často jsem přemýšlel: nad režijní koncepcí a vedením, nad Hamletem, Shakespearem, celou inscenací… Co přimělo Shakespeara zpracovat takovéto silné téma. Jaké měl myšlenky, když to psal? Funguje tak starý text i dnes? Na co byl on napojený, že se dostal k takovým informacím, myšlenkám. Nad tím vším jsem bádal. Takže se teď cítím hodně unavený, protože mi to vzalo hodně sil. Ale jsem moc rád, že jsem se tomu mohl věnovat v takové intenzitě.
Hamlet s Ofélii se v té hře u nás nikdy nesetkají v zamilovaném dialogu. Když mají svůj první výstup, tak už jsou rozhádaní. Nemáme moc času rozehrát, co mezi námi je, nebo bylo. K Horaciovi má Hamlet blíž. Když ho ostatní zradí, včetně Rosenkrantze a Guildensterna, Horacio zůstává jeho jediná kotva. Je to patrné i v závěru, když Hamlet pověří Horacia, aby všem vysvětlil, co se stalo. Tak mi přijde, že jejich přátelství je nejstěžejnější. Horacio je taková překvapivá, tajemná postava. Může se po hradě libovolně pohybovat, všichni ho nějakým způsobem poslouchají. Když něco řekne, tak i král mu naslouchá, i královna jeho slova bere. Je to zvláštní postava. Často se vykládá, jako kdyby byl nasazený Fortinbrasem nebo že má volnou ruku v celé té hře, ve všech situacích. Tak trochu je to i v našem pojetí Hamleta, kdy jsme ho svým způsobem postavili tak trochu do hlavní role.
V něčem možná ano. Nad postavou Petra jsem nemusel tolik hloubat. Hamlet mě budil i ze snů. Petr v tomto směru nebyl takový rafinovaný a složitý. Ta náročnost se přesunula někam jinam. V tomto se k textům přidaly písničky a choreografie. Zase nová škála věcí, které člověk musí zapracovat do hlavy.
To je také pravda. Zatímco Hamlet je hra plná otázek, tady je to o zamilovanosti a kontaktu.
Ano, pocházím z muzikantské rodiny. Můj táta hraje na cimbál, máma je houslistka. Mají svou kapelu, živí se muzikou. Od mala jsem byl vedený k muzice, k cimbálu. Mám tetu, která pracuje v brněnském Národním divadle jako garderobiérka. Jednou sháněli kluka do Prodané nevěsty, tak si na mě vzpomněla. „Medvěd se utrhl,“ křičel jsem. Opravdu mě to chytlo, a to mi bylo deset let. Od té doby mě sem tam obsazovali. A bylo rozhodnuto o mé budoucnosti. V té době jsem byl z cimbálu docela otrávený, tak jsem raději zvolil herectví.
Správná volba. Dnes se živím tím, co jsem vystudoval a co mě baví. Mám pocit, že se mi splnilo, co mělo. Herectví je hodně spjaté s muzikou a spoustu věcí z muziky mohu využít na divadle. A zase naopak mnohé zkušenosti z divadla využívám v kapele. Obě tato odvětví mi dávají obrovský rozhled. I pro mě samotného je to důležité, ať už se budu v budoucnosti věnovat víc divadlu nebo muzice. Oba dva směry mě drží v kumštu nad hladinou. Konzervatoř byla specifická škola. Když v patnácti nastoupíte na uměleckou školu, dostanete se najednou do úplně jiného světa. Všichni jsou umělci, hýří se tam. Pro každého mladého člověka je těžké, aby nezvlčil a uvědomoval si, proč na takové škole je a čemu se chce v budoucnu věnovat.
www.divadlozlin.cz
TIP!
Časopis 13 - rubriky
Časopis 13 - sekce
HUDBA
„Věřím, že na každého z nás čeká spřízněná duše”, říká Radek Banga
Radek Banga na podzim loňského roku vydal již své druhé sólové album s názvem Nic není nemožné. Před třemi let celý článek
OPERA/ TANEC
Koncert k poctě operní divy Jarmily Novotné
Národní divadlo vzdá 7. dubna 2024 hold památce slavné operní pěvkyně Jarmily Novotné přehlídkou rolí, kterými celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Yasuhiro Chida - Light Scapes - Krajiny světla
Výstava Light Scapes (Krajiny světla) představuje v prostorách Muzea církevního umění plzeňské diecéze v Plzni celý článek