Článek
Prahu zaplavily tisíce uprchlíků, kteří i se svými dětmi polehávají v malostranských uličkách na dekách mezi auty.
A naštvaní Pražané demonstrují. Solidárně, na jejich podporu. A protože už je zima, dokonce jim nosí teplý čaj a přikrývky.
Opravdu se stalo – přesně před třiceti lety. Tehdy Němci přes Prahu prchali z Německa do Německa. Z totalitního východního do svobodného západního.
„Tehdy jsme se uměli velmi dobře vžít do situace uprchlíků, protože byli v lecčems v podobné situaci jako lidé v Československu, takže ta solidarita byla přirozená,“ říká Blanka Mouralová z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Lidé pro cestu využili legendární Trabant. I přestože šlo o vysmívané východoněmecké auto, byl jich v socialistickém hospodářství nedostatek. Východní Němci na něj dlouho šetřili, dnes neuvěřitelných patnáct let čekali v pořadníku, než si vysněný vůz koupili – a pak jej nechali v ulicích Prahy, aby se přes západoněmeckou ambasádu dostali na Západ.
Její sídlo se tehdy stalo útočištěm pro tisíce východních Němců. Davy uprchlíků několik týdnů pobývaly v barokním Lobkovickém paláci a přilehlé zahradě, než ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher z balkonu pronesl legendární větu „vaše cesta je volná“.
Není přitom moc známé, že východní Němci prchali přes Prahu už pět let předtím. „Na přelomu let 1984 a 1985 se odehrála první uprchlická krize na západoněmecké ambasádě v Praze. Tehdy tady bylo 160 lidí a už se to řešilo na mezinárodní úrovni, už tehdy to bylo na titulních stranách světových médií a už tehdy tu byl Hans-Dietrich Genscher,“ říká Mouralová.
Rozhovor s historičkou Blankou Mouralovou, která popisuje, co se dělo v pražských ulicích plných opuštěných trabantů:
„Režim se bál, že lidé se spojí s východoněmeckými uprchlíky.”Video: Václav Dolejší
