„Vím, že Dukla je silná, Plzeň a Karviná jsou také silné. Ale půjdeme po titulu, a když to nevyjde, budeme zklamaní. Stříbrných a bronzových medailí mám dost.“
Z rodinných důvodů jste kariéru na rok přerušil. Jak zvládáte comeback?
Pro tělo se nic nezměnilo. Zápasy se dají zvládnout. Jen bráním, takže odehraju polovinu. Chodím dvakrát týdně na tréninky, a pokud se daří, tak je to v pohodě. Když se ale nedaří a je potřeba na něčem pracovat, je to limitující. Abychom v přípravě něco nacvičili, tak jsem chodil o prázdninách sám od sebe častěji.
Bez úlev byste tedy nepokračoval?
Teď už máme rodinný režim. Musím zůstat doma s dětmi ve dnech, když manželka pracuje odpoledne.
Letos je vám pětatřicet. Jak dlouhou chcete hrát?
Beru to sezonu po sezoně. Takhle to mají všichni starší kluci. Nikdo neřekl, že tohle je jeho poslední sezona. Mira (Jurka) jezdí dvě hodiny denně z Uherského Hradiště a zase zpátky v osm večer. Řezňa ze Šumperku přes hodinu. To je hrozně náročné. Závidím mladým klukům, kteří při házené studují. S dětmi je to velký rozdíl. O prázdninách jsem je brával na tréninky a kluci si dělali legraci, že příště s námi budou jezdit na venkovní zápasy. (úsměv)
Nově jste asistentem trenéra. Co to ve vašem případě obnáší?
Nejsem klasický asistent, který pracuje s videem. Kdybych byl jenom asistent, tak bychom kooperovali více. Taktiku má na starosti především Dušan, zná soupeře a má mnohem větší přehled než já. Ale svoje postřehy k bránění nebo útoku si řeknu také.
Láká vás práce hlavního trenéra?
Ani ne. Vím, že je to náročné časově – odpoledne, víkendy. Zkusil jsem si rok bez házené a byla to příjemná změna. S rodinou jsme najednou měli čas něco podnikat. Netuším, jak se dá trénováním házené uživit. Raději bych vsadil na jistotu. A jít trénovat někam jinam by se mi také nechtělo. To už jsem s házenou zažil. Kvůli tomu jsem se vrátil domů z Německa. Ale třeba když začnou hrát kluci, tak bych se trénování třeba věnoval.
V Zubří jste specialistou na obranu. Cítíte za defenzivu větší zodpovědnost?
Když přijdeme v poločase do kabiny a někdo řekne, že obrana je na pendrek, tak si to beru osobně. Je to moje vina. Nemyslím na útok, jen na obranu.
Tak to vás sedmatřicet inkasovaných branek v úvodním kole v Plzni muselo hodně štvát?
Chci dostávat dvacet gólů jako teď proti Karviné, a ne sedmatřicet jako v Plzni. To jsem dlouho nezažil. Před dvěma lety, když jsme získali bronz, tak jsme měli v základní části nejlepší obranu a dostávali kolem třiadvaceti branek. Když je jich hodně jako v Plzni, tak mě to strašně ničí.
Od té doby jste obranu výrazně zpevnili a vyhráli tři zápasy po sobě. V čem tkví recept?
Snažíme se být na středu obrany více u sebe. Většinou je to v házené tak, že když prohráváte v obraně, tak všichni říkají: Řežte to, buďte agresivnější. Jenomže když to chcete více řezat třeba proti Plzni, tak jim nabízíte tím více místa a oni jsou šikovní a využijí to. A my se po změnách v týmu pořád spolu učíme hrát. Musíme se sehrát ještě více. Tomáš Řezníček v kariéře tolik nebránil, Martin Hrstka v posledních dvou sezonách také moc ne, a najednou musí bránit. V přípravě přitom strávil v obraně hodně času Marek Korbel, měl velkou sílu a nebál se. Jenže pak se zranil a chvíli trvalo, než jsme ho nahradili.
Teď vás drží dvacetiletý brankář Štěpán Mizera. Překvapuje vás?
Zažil jsem ho v přípravě. Kolikrát jsem se otočil a on chytil střelu, se kterou jsem ani nepočítal, že ji bude mít. Je obrovský talent. Přirovnal bych ho k Petru Štochlovi (bývalý reprezentační gólman). Vychytá se a klidně může jít ze Zubří rovnou do německé bundesligy.
V čem je jeho největší síla?
Je hbitý. Stejně jako Štochl je jako hadice. Skočí z jedné strany na druhou. A pálí mu to. Je typem brankáře, který nad tím přemýšlí. Je pokorný. Když mu člověk něco řekne, hned si to zapamatuje a využije to. To není u všech brankářů běžné.
Zdá se, že tým je mnohem odolnější než loni, kdy skončil až devátý, že?
Je v něm více zkušenějších hráčů a jde to poznat. Když nevíte, co s balonem, tak ho dáte Řezňovi a on se trefí ze dvanácti metrů kolem hlavy brankáře. Nebo ho hodíte Mirovi do křídla a on to také vyřeší. Oba jsou třída, ale není to jenom o nich. Velký pokrok udělal třeba Lukáš Hybner, který loni nehrál. Matěj Šustáček, Marek Hlinka, Jirka Dokoupil se dostanou se svojí bojovností na stejnou úroveň. Snad bude tým kompaktní a pomůže nám to až na nejvyšší mety.
