9°C
Z průšviháře a raubíře, který ani bez nohou nedokázal vydržet na jednom místě, vyrostl úspěšný reprezentant. „Nikdy jsem nepoznal, jaké to je chodit. Díky para hokeji si ale život užívám naplno,” vypráví Zdeněk Krupička.
Sedět na zadku a koukat do blba? Nic pro mě!
Narodil se s rozštěpem páteře a s postižením dolních končetin, proto se od dětství pohybuje na vozíku. Momentálně žije v Praze a pracuje jako vedoucí oddělení dokončovacích prací v tiskárně. „Nejhorší je sedět na zadku a koukat do blba. To bych nikdy nedopustil,“ vysvětluje úspěšný para hokejista, proč je navzdory svému handicapu neobyčejně aktivní.
Ke sportu se dostal už na základní škole, zejména díky odhodlání jednoho z vychovatelů pracovat na sportovním vyžití dětí s postižením. Začínal u stolního tenisu, vyzkoušel jízdu na „formulce“, což je speciální vozík pro obdobu běžeckých disciplín. Naučil se florbal, který hraje dodnes za Tatran Střešovice, a nebál se ani adrenalinových sportů. Nakonec se dostal až ke svému milovanému para hokeji.
Na první tréninky začal dojíždět v roce 2002 do kolínského klubu, za který dvě sezony nastupoval. Po krátké epizodě ve Zlíně založil v Praze v roce 2005 para hokejový oddíl Sparta Praha, za který hraje dodnes a s nímž získal dva mistrovské tituly.
Letos hraje už 15. sezonu v národní para hokejové reprezentaci, se kterou již slavil řadu úspěchů. Za ty největší považuje možnost reprezentovat Českou republiku na Paralympijských hrách. Poprvé se podíval v roce 2010 do Vancouveru, poté do Soči 2014 a následně do Pchjongjangu v roce 2018.
Chtěl jsem slyšet hymnu...
„Vždycky jsem chtěl oblékat národní dres a slyšet českou hymnu. Stálo to tisíce hodin tréninku, ale vyplatilo se to,“ říká Zdeněk Krupička v kampani, kterou coby oficiální partner olympijských a paralympijských her představuje Toyota.
Japonská automobilka přitom dlouhodobě podporuje v pohybu nejen sportovce, ale i obyčejné lidi, kteří se sami hýbat nemohou. Podílí se proto mimo jiné i na vývoji robotických končetin a přístrojů usnadňujících mobilitu.
