Kliknutím zvětšíteRok 1977 patřil zřejmě k nejrozporuplnějším v celé víc než šedesátileté kariéře mnohonásobného Zlatého slavíka Karla Gotta. Byl to rok, kdy si v německy mluvících zemích včetně onoho "západního" Německa za železnou oponou získal miliony vděčných a nadšených posluchačů nazpíváním svého největšího německého hitu, úvodní písně k japonskému animovanému seriálu Včelka Mája.
Současně kývl na nejhorší režimní šarádu, otevřené a masové povinné přitakání politice komunistické strany - a stíhání všech, kdo se od její linie odchýlí - v podobě tzv. Anticharty. Od prezidenta Gustáva Husáka získal v témže roce titul Zasloužilý umělec. Jenže pak přišel další rozpor: Karel Gott v roce 1977 nazpíval na své nové album píseň "Kam tenkrát šel můj bratr Jan?" s rozhodně netriviálním a dramatickým textem, v němž byl cítit stesk po Janu Palachovi i určitý stud před jeho obětí. Zpěvák tím mimo jiné riskoval, že celé album skončí ve stoupě.
Vznik a osud písně o "bratru Janovi" byl v minulosti několikrát připomenut, protože je v Gottově kariéře opravdu ojedinělá. Zásluhu na tom měl především její textař Zdeněk Borovec, jehož oslovil sám Gott, když si všiml nové písně amerického skladatele, zpěváka a klavíristy Erica Carmena, složené na motivy II. Klavírního koncertu Sergeje Rachmaninova. Táhlá melodie, přesně odpovídající Gottovým preferovaným kantilénám, se zpěvákovi zalíbila a zeptal se Borovce, zda by ji otextoval. A ten na to reagoval neobvyklým způsobem.
Autor silných textů
Zdeněk Borovec, o němž se říkalo, že byl první český profesionální textař, protože se psaním textů živil už od začátku 60. let, patřil mezi ty autory, kterým nejde jen o soulad dlouhých slabik a dlouhých tónů, ale snaží se vtisknout písni jasný obsah i atmosféru. Byl to právě on, kdo napsal texty dvou výpovědně nejsilnějších písní v celé kariéře Heleny Vondráčkové - "Dvě malá křídla" o ženské bolesti z nenadálého potratu z roku 1974 a především píseň "Přejdi Jordán" z konce roku 1968, vedle Modlitby Marty Kubišové snad vůbec nevýraznější písňové vyjádření k situaci, v níž se Československo po vpádu vojsk Varšavské smlouvy ocitlo.
Helena Vondráčková: Přejdi Jordán
Píseň, jež se objevila ve vánočním díle seriálu Písně pro Rudolfa III., parafrázovala známou biblickou legendu o andělovi, který se ve snu zjeví Josefovi a vyzve ho, aby s Marií i novorozeným Ježíškem uprchl před Herodovým hněvem do Egypta. Byla však napsána tak, že naprosto přesně vyjadřovala pocity emigrantů, kteří právě v té době opouštěli republiku, sdělovala jejich bolest, ale i naději. Dodnes ji mnoho tehdejších uprchlíků i jejich potomků považuje za vůbec nejdůležitější píseň svého života.
Komunistickým normalizátorům ovšem její nijak zvlášť skrývaný druhý smysl neunikl, takže Přejdi Jordán se už v roce 1969 stala zakázanou a nesměla se uvádět ani vysílat až do roku 1989 (jako ostatně celý televizní seriál Písně pro Rudolfa III.). Ještě předtím však vyšla na gramofonovém singlu, jehož výlisky byly v 70. a 80. letech ceněným objektem na černých burzách.
Na rozdíl od Marty Kubišové nebo například Karla Kryla však nebyli ani Vondráčková, ani Borovec postiženi trvalým zákazem a mohli v 70. letech pokračovat v tvorbě, byť pod kuratelou daleko přísnějšího dohledu. Zatímco Vondráčková už na svůj ojedinělý protestsong nikdy nenavázala, Borovec do úplné letargie neupadl a o určité vyjádření osobních postojů se občas snažil.
Palach? Možná si nevšimnou…
Když mu Gott předložil Carmenovu melodii (Borovec vždy psal texty na už složené melodie), vrátil se textař s písní, která v roce 1977 představovala opravdu tenký led, protože nevyřčeně, subtilně, ale přece jen postřehnutelně vyjadřovala jeho vztah k Janu Palachovi.
Píseň, připomínající Palachovo osudné rozhodnutí ("miloval svět a měl tak málo, málo let, když do těch bran si troufal vjet, z nichž nelze zpět") a nahlížející touto optikou na současný normalizační život ("kam tenkrát šel můj bratr Jan, snad se jen vznes’, aby tak líp tam shůry shlíd’, čím jsme si přáli dříve být a čím jsme dnes…"), Gott veřejně předvedl při vystoupení v Lucerně v roce 1978, které natáčela Československá televize.
Karel Gott: Kam tenkrát šel můj bratr Jan
Jinak s ní moc nevystupoval, zařadil ji ale na své připravované album Romantika, které vydal v roce 1978 Supraphon. "V době, kdy jsme Romantiku nahrávali, bylo absolutně nemyslitelné, abych na některém tuzemském koncertě zazpíval skvělou píseň Jaromíra Klempíře a Jiřího Štaidla ´Hej, páni konšelé´, která mi v roce 1969 vynesla bronzovou bratislavskou lyru. O ní jsem prostě věděl, že ji zpívat nemám," uvedl Gott v rozhovoru s publicistou Janem Adamem, zveřejněném v roce 2005 u příležitosti nového vydání alba Romantika na CD jako součást celého bookletu.
"Oni to ideologové po roce 1969 měli chytře promyšlené. Nic písemně nezakazovali. Ani písně, ani interpreta," pokračoval Gott. "Nikdo nikdy neviděl na papíře slova ´zakazujeme´nebo ´nesmí na obrazovku´. Pořadatelé ale věděli, koho smějí angažovat a koho ne, a my jsme se to jednoduše naučili chápat. Tuhle konkrétní písničku musel Supraphon dokonce stáhnout a sešrotovat. Tak mi došlo, že s ní nesmím provokovat."
Text k písni "Kam tenkrát šel můj bratr Jan" však Gott považoval za netriviální a doufal, že ideologové si odvážného odkazu nevšimnou. Oni si ale všimli. Ne snad přímo z ÚV KSČ, ale různí krajští straničtí tajemníci se ozvali. Vypadalo to na "tiché zaražení" další Gottovy skladby.
Album nakonec vyšlo
"Hej, páni konšelé" ale byla singlová záležitost, v případě písně "Kam tenkrát šel bratr Jan?" byl v sázce osud celého alba. Navíc šlo podle Gotta v případě Romantiky o skutečně krásné album, které považoval za jedno ze svých nejhezčích, navíc o album, které stálo hodně peněz. "První náklad byl sto padesát tisíc a celé se to mělo stáhnout," tvrdil Gott.
Právě velké náklady však byly nakonec zřejmě tím, co situaci zachránilo. Likvidace tolika desek, jež měly potenciál dobrého prodeje, představovala zkrátka příliš vysokou finanční ztrátu, a ekonomické hledisko tak dostalo přednost před ideologií. "Naštěstí se našli na vysokých místech tací, kteří zamezili stažení téhle desky. Romantiky se pak prodalo bezmála čtvrt milionu," prohlásil Gott.
Na koncertech před publikem ale kromě zmiňovaného vystoupení nevystupoval. "Věděl jsem, že s touhle písní nesmím zlobit na jevišti. Proto jsem ji taky zazpíval jen jednou v televizní show Karel Gott v Lucerně. Veřejně jsem neprezentoval raději ani další písně z Romantiky," uvedl v rozhovoru k bookletu.
Show Karel Gott v Lucerně se pak dočkala několika pokračování a na televizních obrazovkách byla uváděna až do roku 1982. Jak to bývá, premiérový díl ty další už nepřekonaly. Písně "Kam tenkrát šel můj bratr Jan?" a "Hej, páni konšelé" zůstaly v Gottově kariéře ojedinělými. Možná právě proto by se na ně ale nemělo zapomenout.
10
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
