Polský kardinál Stefan Wyszyński bude blahoslavený

Církev bude mít pět nových blahoslavených, mezi kterými bude i polský kardinál Stefan Wyszyński, jenž je symbolem protikomunistického odporu v Polsku. Mezi další kandidáty blahořečení patří italský kněz Francesco Mottola, patronka mladých Alessandra Sabattiniová a dva mučedníci pro víru ze Španělska a Brazílie.

Po středeční audienci prefekta Kongregace pro svatořečení Giovanni Angela Becciu u papeže Františka se otevírá cesta k beatifikaci těmto pěti Božím služebníkům:

Stefan Wyszyński

Papež František uznal zázrak na přímluvu ctihodného Stefana kardinála Wyszyńského  (1901-1981). Jedná se o o nevysvětlitelné uzdravení mladé ženy ze Štětína, která koncem 80. let onemocněla rakovinou štítné žlázy a podle lékařů neměla šanci přežít. Skupina řádových sester a dalších věřících tehdy ve svých modlitbách prosila kardinála Wyszyńského o přímluvu za uzdravení nemocné ženy. Ta se pak opravdu náhle uzdravila a nemoci se nadobro zbavila.

Stefan Wyszyński, který je považován za symbol odboje duchovních proti komunistickému režimu, byl vysvěcen na kněze v roce 1924 ve Włocławku. Poté pokračoval ve studiích na Katolické univerzitě v Lublinu a po skončení války se vrátil zpět do Włocławku, kde reorganizoval seminář a zastával funkci rektora. Roku 1946 ho papež Pius XII. jmenoval lubliňským biskupem a po smrti kardinála Augusta Hlonda roku 1948 byl Wyszyński jmenován arcibiskupem metropolitou hnězdněnským a varšavským, primasem Polska. Roku 1953 ho papež Pius XII. jmenoval kardinálem.

Francesco Mottola

Další uznaný zázrak je na přímluvu italského diecézního kněze Francesca Mottoly (1901-1961), který v první polovině minulého století založil sekulární institut oblátek Nejsvětějšího Srdce.

Pochází z Kalábrie a na kněze byl vysvěcen v roce 1923. Zapojil se do Katolické akce, v letech 1929-1942 byl rektorem v Tropea. V roce 1930 založil rodinu oblátů a oblátek Nejsvětějšího srdce a v roce 1931 byl jmenován kanovníkem katedrály v jihoitalském městě Tropea. Věnoval se různým kulturním a sociálním aktivitám, vydával časopis Parva Favilla a organizoval skupiny laiků a kněží, ve kterých byly modlitba a rozjímání spojeny s praktickým závazkem charitativních akcí. V okolí města Tropea založil několik charitních domů, ve kterých se obláti starali o zdravotně postižené. V roce 1942 don Mottola ochrnul a své myšlenky sepsal formou deníku. Zemřel v 68 letech a v roce 1981 byl zahájen proces jeho blahořečení.

Alessandra Sabattiniová

Třetí uznaný zázrak je na přímluvu mladé italské dívky Alessandry Sabattiniové (1961-1984), která patřila ke komunitě Jana XXIII., kde tato studentka medicíny pocházející z Riccione věnovala svůj veškerý volný čas potřebným, drogově závislým a chudým lidem.

Žila velmi intenzivně duchovním životem a když se ve čtrnácti letech jako dobrovolnice účastnila letního tábora se skupinou postižených vrstevníků, zapsala si po návratu domů tato slova: „Námahou nám praskaly kosti, ale ty lidi nikdy neopustím.“ Její další život se odvíjel mezi školními a domácími povinnostmi, službou potřebným a duchovním životem ve stylu „dobrého papeže“. Zapsala se na medicínu a spolu se svým chlapcem Guidem snila o misijní činnosti v Africe. Tento sen i snoubenecký vztah však skončil 29. dubna 1984, když ji cestou na jedno z komunitních setkání přejelo auto.

Její beatifikační kauzu navrhl po tragické dopravní nehodě, při níž 23letá Sandra zemřela, zakladatel zmíněné italské komunity, don Oreste Benzi, a to slovy: „Máme už svaté manžele a rodiče, nebylo by pěkné, kdybychom jednou měli také svaté snoubence?“ Během loňské synody o mladých lidech se stala jedním z jejích patronů.

Giovanni Roig y Diggle

Papež František dále uznal mučednictví katalánského laika Juana Rog y Diggle (1917-1936), který byl jednou z obětí protikatolického běsnění ve Španělsku ve třicátých letech minulého století. Jeho motto zůstává stále aktuální a zní: „Nyní musíme více než kdy jindy bojovat za Krista.“ Byl zabit z nenávisti k víře libertariánskou mládeží v Badaloně pěti výstřely do srdce a jedním z milosti do hlavy v pouhých 19 letech.

Benigna Cardosová da Silva

Poslední kandidátkou blahořečení je třináctiletá brazilská dívka Benigna Cardosová da Silva (1928-1941), nazývaná mučednice čistoty. Po smrti svých rodičů byla adoptována a byla známá svou obětavou pomocí v domácnosti a pravidelnou návštěvou mší svatých. Tato „brazilská Anka Kolesárová“ byla hrubě zavražděna mačetou svým vrstevníkem Raimundem Alvesem Riberiou poté, co odmítla jeho sexuální návrhy a chránila si svoji čistotu. Proces její beatifikace započal v roce 2013, kdy byla prohlášena Boží služebnicí.

Poslední tři dekrety Kongregace pro svatořečení uznávají heroický stupeň ctností těmto Božím služebníkům:

Augusto Cesare Bertazzoni

Italský biskup Augusto Cesare Bertazzoni (1876-1972) pochází z provincie Mantova, byl titulárním biskupem Temuniana a biskupem Potenzy a Marsica.

Giovanni Luigi Querbes

Francouzský kněz Jean Louis-Marie Querbes (1793-1859) je zakladatelem Kongregace farního duchovenstva a katechetů sv. Viatora.

Marie Františka od Dítěte Ježíše 

Španělská řeholnice Marie Františka od Dítěte Ježíše (Maria Francesca del Bambino Gesù), občanským jménem Maria Natividad Sánchez Villoria, žila v letech 1905-1991. Vstoupila do kláštera klarisek v Salamance, kde zastávala funkci kostelnice, novicmistrové a abatyše.

^{(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce, Wikipedia, ČTK, Radio Vaticana)}