Starý vodní mlýn bude snad zase jednou klapat, věří jeho zachránce

  10:14
Byla to láska na první pohled. Historický mlýn z poloviny 19. století si Jaroslav Gabriel z Klášterce nad Ohří zamiloval okamžitě, jakmile ho uviděl. A od loňského jara jako jeho nový majitel usiluje o záchranu této technické památky. Sám před nedávnem dokonce inicioval vyhlášení mlýna za kulturní památku.

Vodní mlýn ve Stráži je v Krušných horách unikát už jen tím, že veškerá technologie je takřka sto let stará. 

„V roce 1930 se předělávala. Jenomže zatímco v jiných mlýnech jejich majitelé nahrazovali stroje postupně, tady to zvládli najednou. Muselo to tehdy stát obrovské peníze,“ říká k relativně nedávné historii mlýna jeho majitel.

Když o své chloubě mluví, radost z něj jenom čiší. Ač není mlynářem, dokáže přesně popsat, co který stroj dělá, jak se zrno dopravovalo ze sýpky do mlýnice, jak se mlelo. „Když už mám mlýn, snažil jsem se o mlynářství jako takovém dozvědět co nejvíc. Problém je, že knih je nedostatek. Hodně se toho ale dá zjistit na internetu,“ vysvětluje Jaroslav Gabriel. 

Jeho nadšení nezná mezí. Chystá se proto do Pardubic, kde na střední škole absolvuje mlynářský rychlokurz. 

Mlýn patří k nejstarším stavbám v obci

Současná podoba mlýna je prakticky stejná jako v polovině 19. století, kdy byla budova postavena. Historie mletí obilí ve Stráži nad Ohří je ale daleko starší. „Historicky máme zmapované vlastníky mlýna až do roku 1590,“ potvrzuje majitel budovy. 

Původní dřevěný mlýn ovšem stál několik desítek metrů od nynějšího. „Současný mlýn má však číslo popisné 1, takže určitě patří k nejstarším stavbám ve Stráži nad Ohří,“ doplňuje Jaroslav Gabriel.

Když mlýn ukazuje, dokáže říct takové podrobnosti, za které by se nemusel stydět ani mistr cechu mlynářského. „Je tady původní náhon z Pekelského potoka. Původní mlýnská kola nahradila při rekonstrukci v roce 1930 Francisova turbína o výkonu 14 koňských sil,“ popisuje technické zázemí mlýna Gabriel. 

V původní stodole vznikly po rekonstrukci sýpky, odkud zrno putovalo do mlýnice. Ke každému ze strojů má Jaroslav Gabriel co říct. O každém toho ví hodně.

A o historii rovněž. „Poslední německý majitel zde byl do roku 1946. Pak mlýn převzali do státní správy manželé Holdšvendovi z Volyně. Zatímco mlynář zemřel v padesátých letech, jeho manželka zde žila až do roku 1999. Od té doby byl mlýn prázdný. Koupil jsem jej od dědiců.“

Šanci nahlédnout do mlýnice i do zbytku mlýna zatím dostávají pouze jeho přátelé. Do budoucna by ovšem majitel chtěl objekt zpřístupnit alespoň příležitostně široké veřejnosti. „Mým záměrem je zrekonstruovat objekt tak, aby byl v co nejpůvodnějším stavu,“ svěřuje se se svými plány pro nejbližší roky Jaroslav Gabriel. 

Jeho snem je rovněž obnovit pekárnu, která je součástí obytné části mlýna. I když není vlastníkem ani dva roky, je za ním vidět pořádný kus práce. Doslova ze země například vykopal a částečně opravil objekt někdejší sušárny. „Na rekonstrukci přispěl Karlovarský kraj,“ dodává Jaroslav Gabriel.